20. dubna 2022

Tak já nevím, kam jsem se to vlastně přistěhovala. Protože někdy se tady dějou věci, kterým vůbec nerozumím, i když jsem tady doma už celých 7 měsíců.

Třeba že tady pořád lítá takový malý červený světýlko, to už jsem vám psala. A taky jak mě zlobí, když ho vůbec nemůžu chytnout a přitom běhám úplně nejrychlejc jak to jen jde. Vlastně i jak to nejde, protože si u toho pomáhám odrazem od zdi a někdy to světýlko i předběhnu, ale stejně mi vždycky vyklouzne z paciček. Už jsem aspoň zjistila, že bydlí v tý modrý tašce, co z ní panča vytahuje menší placku, se kterou mě fotí a větší placku, na který mi ukazuje kočičí vysílání. Pokaždý, když panča do tý tašky strčí ruku, tak hned zpozorním, protože se může stát, že s rukou vyleze ven i světýlko. Panča říká, že jsem chytrá jak vopice, tak to asi bude pravda, ale stejně mi to nepomůže to světýlko chytit.

O tom jsem ale vůbec nechtěla povídat. Co mě teď zase překvapilo, bylo něco úplně jinýho. Taková zakroucená tyčka s mašličkama to byla. Kde se vzala tu se vzala, páník ji jednou ráno držel v ruce a chtěl mi s ní vyprášit kožíšek, ale vůbec mu to nešlo, protože jsem ty mašličky chytala a pomáhal mi i Eliášek, kterýmu se vůbec nelíbilo, že mě chtěl páník zmydlit. A tak jsme spolu mašličky chytali oba dva a nakonec jsme vyhráli a zakroucená tyčka byla naše.

Další divná příhoda byla na stole, kam panča postavila takovej úplně novej tácek se zajíčkem a kolem něho vyskládala barevný šišky nebo co to bylo. Udělala to úplně nenápadně, abych to neviděla a nelákalo mě to, ale stejně za chvilku uslyšela žuchavej zvuk a červená šiška byla na zemi. Udělala křup a nic víc z ní nevyšlo, ale panča zamumlala, že na to prdí, křupku dala k ostatním nekřupinám a všechno i se zajícem strčila do lednice. A bylo po zábavě. Snad tomu zajíčkovi nebyla moc velká zima.

Taky jsem byla už mockrát venku. Už se nenosím jenom v náručí, protože s tím není žádná zábava a kroutím se úplně stejně jako ta zakroucená tyčka. A tak mi panča rovnou dá kšandy, ty si nechám naprosto vzorně nasadit, pak se s nima chvilku vyválím po zemi a když si vyhraju s tím dlouhým provázkem, co je u kšand přidělanej, tak se jde ven. No a tuhle tam byla, to si představte, ta cizí holka, co někdy chodí nakukovat k nám na okno a dělat cukrbliky na Eliáška. To se mi vůbec nelíbilo, že byla taková vetřelá a kožíšek se mi naježil, že mě pod ním nebylo skoro ani vidět. Cizí holka se trochu polekala, teda možná se polekala víc panči než mě, a vyskočila nahoru na plot. Zůstala tam sedět a najednou začala vydávat strašně divný zvuky. To vám teda byla muzika, že do oušek bych si ji pouštět nechtěla. Panča jí říkala, přestaň, trubko, to vypadá, že tě tady mučíme, ale trubka zpívala pořád dál.

A teď dávejte bacha, co bylo dál, jo? Přišel náš Kuba, kterýho to jódlování už taky přestalo bavit, jedním skokem se vymrštil ke zpěvanduli, bleskurychle jí vlepil pohlavek a už byl zase dole a dělal jakoby nic. Zpěvandule dočista oněměla překvapením, seskočila dolů na druhou stranu a už jsme o ní pak vůbec neslyšeli. Tak takhle náš Kuba zachránil celou zahradu a za to jsem ho docela zaobdivovala. Škoda, že to neudělal Eliášek, ale ten nemohl, ani kdyby chtěl, protože byl na kšandách stejně jako já.

No a ještě na úplnej konec vám řeknu, jak jsem byla svázaná. To jsem se totiž honila s jedním provázkem, co visí od takovýho cvičícího přístroje. A jak jsem se s ním honila, tak se mi omotal kolem jedný pacičky, pak kolem druhý a ještě se do toho připletla i třetí packa a já jsem spadla a nemohla se vymotat. Jé, to vám bylo křiku. Panča hned přilítla, ale nemohla mě sama rozmotat, protože jsem ji i těma svázanýma pacičkama kopala, abych ji dokopala k rychlejšímu vysvobození. A tak mě musela takhle potupně svázanou přinýst za páníkem, ten mě podržel a pak se panče konečně podařilo mě vymotat. To jsem si teda oddychla, že už mám pacičky zase volný a můžu znova běhat jako ta nejrychlejší Tobinka na světě. Protože mít svázaný nožičky, to by mě  ani trochu nebavilo.

Štěkání na nechycené světýlko

Velikonoční a jiné příhody

2. května 2022

Tak hele lidi, panča dostala od někoho na mě žalování. To koukáte, že jo? Já jsem taky koukala a oči jsem u toho měla tak velikánský, že panča šla už skoro pro nějakou mističku, aby je měla do čeho chytit, kdyby mi z tý hlavy vypadly. To žalování bylo o tom, že jsem se nějak dlouho nepřihlásila se zprávama. Ale to přece nejde, abych furt jenom něco spisovala. Musím si snad taky hrát, jíst, honit světýlko, kvičet čím dál víc a taky chodit ven. Tak kdy bych ještě měla stíhat drápkovat, to fakt nevím. A taky se toho už tolik neděje, jako když jsem byla mimino a každej den se přihodilo něco novýho a děsně zajímavýho. Protože jsem tenkrát jsem byla na světě úplně čerstvá a nic jsem neznala a proto bylo všechno nový a děsně zajímavý. 

No ale ať nejsem škrt, tak vám povím aspoň to, že jsem měla novýho kamaráda, jenže ledva přišel, tak panča mi ho hned vyšroubovala. Byla totiž celá žárlivá, že na ni se vyprdl. Toho kamaráda měla i Jolanka, ta rovnou hned dva, Kuba ho měl, druhá panča ho měla, ale ta k němu přišla podvodem, jo a taky páník ho měl. Ten kamarád se jmenuje KLÍŠTĚ a prej není žádnej kamarád, ale hnus všech hnusů a pije všem krev. No věřili byste tomu? Já jsem ho měla na oušku a ani jsem se s ním moc nestihla seznámit a už byl pryč. Jolanka ho měla pod bradičkou a ten její si sebou ještě přivedl bráchu a panča to zjistila až ráno, když Jolču pod tou bradičkou hladila. Nahmatala jednoho velkýho a druhýho malýho a úplně se jí prej udělalo šoufl, když zjistila, že s těma dvěma krvákama sdílela postel, protože Jolanka chrněla rovnou vedle její hlavy. Páník si ho přinesl na noze a Kuba, ten o něj asi vůbec nestál a tak ho předal dál. Druhá panča ho totiž, toho krváka, viděla, jak leze Kubíkovi po krku, ale když ho chtěla chytit, tak už tam nebyl. A pak nesla Kubíka domů a druhej den měla krváka na krku sama. Tak to si krvoun určitě přelezl a možná se mu u druhý panči líbilo víc. 

A víte, že už teď chodím skoro pořád ven? Teda hlavně jenom do venku, co se mu říká pergola, ale tam je to taky dobrý. Máme to takhle: když jsou všichni doma a venku svítí sluníčko, tak se otevřou spodní dveře a my vyběhneme rovnou do tý pergoly, odkud se nedá utýct, protože z druhý strany má zašupovací bránu. Pan Olda je ale kabrňák, ten ji umí strašně rychle přelízt, ale on tam stejně nezůstává, protože mu páník hned nasadí kšandy, Olda na něj vřískne škaredou nadávku, kterou ani nechci zopakovat a jdou z pergoly dál na zahradu. Eliášek taky dostane kšandy a vezme si ho jedna nebo druhá panča a taky jdou na zahradu. Kubík dostane kšandy, ale bez dlouhýho ocásku a jde si sám na zahradu, protože je moc hodnej. Oběhne si revír, zjistí, jestli je všechno v pořádku a nemáme tam nasazenýho cizího agenta a pořád se přitom chodí ukazovat a ducá si hlavičkou pro pohlazení. Jolanka je zase moc obezřetná a jde ven, jenom když je tam úplný ticho a nejradši má, když je tam jenom ona a panča, nikdo jinej. A ta pak nemá žádný kšandy, protože je vůbec nepotřebuje, stejně se pořád plíží jen kolem panči. No a já jdu buďto taky na kšandách anebo zůstávám v tý pergole, ale nemůžu tam být úplně sama, protože pořád ještě prostrčím hlavu mezi šprušle a kam se vejde hlava, tam by se vešla i celá Tobinka a mohla bych prej zdrhnout. Takže jsem v pergole s hlídačem a děsně mě to tam baví. Někdy tam letí moucha a někdy motýl a někdy bzučivá včela a ještě bzučivější čmelák, ale na ty se prej musí dávat bacha, protože kdyby mě nějakej takovej štípl, tak by mě to moc bolelo.

Jo a taky tam přibyla taková sprcha nebo co to je. Páník to postavil na sluníčko, nalil do toho vodu, udělalo to krrrrrr krrrrr krrrrrr, no prostě takovej srandovní zvuk a začala z toho stříkat voda. Byla jsem z toho strašně udivená a chtěla jsem se podívat zblízka, ale představte si, že mě to postříkalo. A to jsem nechtěla, kožíšek si umím očistit sama. A tak jsem se pak dívala už jenom z dálky. 

Panča je teď doma, ale žádná velká výhoda to není, protože jen chrchlá a je furt v pyžamu a ven s náma nejde. Aspoň že si se mnou hraje. Dneska jsem jí chtěla ukázat, jaký jsem přínos do domácnosti a tak jsem jí spravila drátky, co vedly od jedný kouličky k druhý a večer svítily. Ty drátky byly totiž děsně zamotaný a vůbec to nevypadalo hezky a tak jsem se pustila do opravy. No a zrovna když tady panča teď seděla a něco sepisovala, tak uslyšela kousavý zvuky a to jsem byla já, s kouskem drátku v puse. Panča na mě zavolala - no Tobino, ty smrádě jedno mrňavý.... a pak zjistila všechny škody a řekla doprdele kozo jedna, já tě asi vyhodím z domu.... a vytahala všechny zbývající drátky, takže jí zbyly jen ty kouličky, ale stejně je to tak hezčí, protože je nehyzdí žádný zámotaný drátky. No však se dole koukněte.

A teď už půjdu zase něco dělat, ať nemám promarněný den. 

Pápá, Tobi

14. června 2022

Žjova žjova žjova. Tak takhle dlouho potichu jsem ještě nikdy nebyla. Skoro měsíc a půl. Za tu dobu jsem nasyslila stráááášně moc stojatých obrázků a stráááášně moc hejbacích obrázků a panča říkala, že se z toho teď asi zvencne, než to spolu dáme zase celý dokupy.

No jo, jenže kdo mě znáte, tak víte, že na psaní deníčků vůbec nebyla žádná dobrá nálada, protože nám onemocněl takovou fujovou nemocí můj nejlepší kamarád na světě, milej Eliášek. Už si se mnou vůbec nehrál, nehonil se se mnou, neumýval mě. Místo toho pořád jenom ležel a spal a skoro jsem ani nevěděla, že tam někde se mnou je. Všem nám bylo moc smutno a panča bulela a nechtěla drápkovat ani se mnou, ani beze mě. Naštěstí se to všechno zase spravuje a Eliášek už je veselej a honivej a umývací a to je moc dobře. Ale víc vám o tom všem určitě někdy napíše on sám.

Já vám chci napsat o tom, co se mi stalo včera. Protože to bylo něco děsně divnýho. Ráno mi panča nejenže nedala nic dobrýho do mističky, ale ještě mi ke všemu ukradla i misku s granulema. Vůbec nepomohlo, že jsem hrozně pištěla a motala jsem se jí kolem nohou a skočila jsem na linku, abych se jí připomněla, že tam sem. Dělala, jako že mě vůbec nevidí a nakonec mě pochovala a opusovala a řekla mi Tobinečko moje malá, musíš to dneska vydržet bez papání a potom zavřela Eliáška i s jeho jídlem jinam a mě nechala samotnou a odešla.

No tak to jsem teda koukala jak blázen, protože něco takovýho se ještě nikdy nestalo. Bříško mi škrundalo jak divý a to ještě vůbec nevědělo, co ho čeká. Já taky ne. Panča pak totiž přijela domů, zase mě pochovala a opusovala a místo toho, aby mi už KONEČNĚ dala najíst, tak mě šoupla do velký stěhovací krabice, ve který vždycky jezdil pryč Eliášek. To bylo docela zajímavý a vůbec mi to nevadilo, protože jsem myslela, že mi ji chce jenom ukázat a zase mě pustí ven. Jenže místo toho mě naložila do auta a už jsme jely pryč. A to už se mi nelíbilo. V krabici byl pelíšek, aby se tam dobře leželo a tak jsem se pod ten pelíšek zavrtala a dělala jsem, že tam vůbec nejsem. Ale pak auto zastavilo a nesla jsem se někam z auta ven a když se krabice otevřela, tak mě panča pod tím pelíškem stejně našla. Vytáhla mě ven a tam na mě koukali dva cizí chlapi. Ten jeden mě hezky hladil, abych se ho nebála a ten druhej si připravoval nějaký podezřelý věci.

Pak řekl panče, aby mě dala na váhu a to si představte, že ze svých začátečnických 300 gramů jsem se vypapala na celý 2,4 kila. Tak to jde, ne? Ten chlapík mi řekl, že jsem moc hezká, droboučká kočička a když mě takhle jakože pochválil, tak to zase hned pokazil, protože mi bzučákem sundal z pacičky trochu kožíšku a tam mi chtěl strčit jehlu. V tu chvíli jsem byla u panči za krkem a ta křičela aaaaaauuuuu Tobí, neškrábej mě. A tak mě sundali a chlápek do mě chtěl znova strčit jehlu, jenže jsem se zase vyšplhala k panči na hlavu, no a potřetí už mě chytil ten druhej chlap, co mě předtím hladil, zase mě hladil a já jsem se na něj dívala, co si to jako dovoluje a ani jsem nevěděla, že v pacičce už mám jehlu a že mi tam první chlap něco šplíchnul a pak už jsem najednou měla hrozně těžkou hlavičku, tak jsem ji musela položit na stůl a někde v dálce jsem slyšela panču, jak se ještě baví s chlapama a když jsem se za chvilku probudila, tak jsem byla úplně sama a ani jsem nevěděla, kde jsem. Ona to vlastně asi chvilka nebyla, bylo to několik hodin, ale mně to přišlo jako chvilka.

A nakonec už jsem zase slyšela panču a jeden ten chlap mě i s krabicí přinesl za ní a všichni se na mě smáli, protože mi z pelíšku vykukovala jenom hlava s vykulenýma očima. Panča tam ještě chvilku něco poslouchala a pak už jsme byly zase v autě a jely jsme domů a tam jsem konečně mohla z krabice vystoupit a dostala jsem dobrůtku a taky jsem si všechno prohlídla, jestli se nic nezměnilo a přišel se na mě podívat Eliášek a děsně důležitě mě čumáčkem studoval.

Panča mě pořád hladila po hlavičce a měla velkou radost, že už to máme odbytý a říkala mi zlatíčko moje milovaný, to se mi moc líbilo.

Já jsem potom zjistila, že na bříšku mi chybí kousek kožíšku jako na tý pacičce a naopak mi tam přibylo něco, co tam předtím nebylo. Nějaký nitky nebo co. Trošku jsem si lízla, ale nebylo to nic dobrýho, tak jsem to nechala být a panča mě za to pochválila.

No a dneska ráno jsem se už protahovala po zádíčkách a nastavovala bříško k drbání, ale panča říkala, že musím být opatrná a po tom bříšku mě hladila jen tam, kde mi zůstal kožíšek, ale i tak to bylo moc hezký a já jsem vrněla a předla jako ta nejspokojenější Tobinka na celým světě.

29. června 2022

Ahoj ahoj, víte co je novýho?

Minule jsem vám přece psala, že mám na bříšku nějaký provázky, ale to už teď vůbec není pravda. Panča mě totiž zase dovezla za tím pánem, kterej mě vždycky hezky hladí po hlavičce a kterej mě chválí a kterej panče řekl ten úplně první den, co mě tam v krabici dovezla a já jsem vypadala jako morče, že prej jsem nejhezčí kotě, který tam v poslední době měl. No a tenhle pán mě zase pohladil a řekl panče, že si mě může klidně nechat v náručí a chtěl se mi podívat na moje bříško, jenže já jsem si bříško honem zakryla ocáskem, že nebylo vidět nejen bříško, ale ani moje hlava. Panča se tomu smála, hodnej pán taky, ale pak zavolal jinýho pána a ten mi podržel zadní pacičky i s ocáskem a panča mě u toho pusovala na hlavičce, abych se neškubala a první pán vzal nějaký šmikátka a párkrát udělal šmik šmik a bylo hotovo. Prostě mi čmajzl, takhle za bílýho dne, moje provázky. Ale mně to vůbec nevadilo, stejně jsem si s nima nehrála.

Pak mě zase pohladil, pochválil, jaká jsem čiperná a šikovná, že si nechám nasadit růžový kšandičky a to už mě panča i s kšandičkama postavila na zem a já jsem dělala fretku a plazivě jsem prozkoumávala celou místnost, než panča s tím pánem cosi dopovídala. A konečně se už zase frčelo domů a tam jsem dostala bonbonek za to, jak jsem byla hodná, statečná a neplakavá. Měla jsem z toho radost, protože se mi líbí, když mě někdo chválí.

A jak jsem měla tu radost, tak jsem lítala jako divoška a skákala i tam, kam se neskáče a trochu jsem rozbila jeden pančin hrníček. Panča ho sebrala, podívala se na něj a na mě a řekla, no, tak to sedí, ty jedno cute little kitten. Vůbec nevím, co tím chtěla říct, ale byla jsem ráda, že jsem nedostala vyhubováno.

Pozdějc teda jo, ale to bylo proto, že jsem byla děsně rozdováděná na Eliáška, né za nějakej rozbitej cute little kitten hrníček.

Mě totiž děsně baví skákat. Panča říkala, že jsem asi měla být koza, ale pánbíček si to nakonec rozmyslel a udělal ze mě kočičku. Skáču všude a už dřív jsem vyskočila i tam, kde ještě nikdy nikdo nebyl. Je to taková vysoká a úzká police a panča schválně nastavěla na vršek věci, aby tam nebylo místo pro nějakou kozu skákavou. A pak se moc divila, když jsem tam jednou mezi těma věcma seděla i já.

Jo a ani jsem vám neřekla, že jsme dostali novej domeček, kterej se panče moc líbil a myslela si, že se bude líbit i nám. Jenže pořád do něj nikdo nechtěl jít a tak jsem se nakonec obětovala a do domečku jsem vlezla první já. Hned vám půjdu najít obrázek, abyste viděli, že vypadám jako nějaká paní domácí.

A teď prej panča půjde dávat dohromady nějaký videjka nebo co, protože má nahromaděnou spoustu matroše a neví co s tím. Aspoň na mě už přestane žalovat.

Komentáře

Tobinko jsi skvělá!

♥ Jsi statečná Tobinka a máš to za sebou. Teď už bude jen hezky.

Už je hezky, teto. Akorát půjdu ještě na jeden píchanec a pak na vytahání provázků.

Tobinko, chloupky ti brzy dorostou a hlavně už nebudeš vyzpěvovat a mrouskat. A to za to stojí! Tlapku na to! Mičulka (a personál)

Ahoj Mičulko, panča je moc ráda, že už to moje cvrlikání nebude muset poslouchat. I když já si myslím, že to bylo moc hezký. Ahoj Tobinka

Milá Tobinko, ty jsi ale číslo! Ale krásně drápkuješ.

Moc děkuju, teto Věrko ❤️❤️