3. ledna 2022

Žjova žjova žjova žjova….

Vůbec nevím, kde mám začít s vypravováním, protože je toho tolik, až se mi z toho motá palička a ocásek mi nadskakuje jako nějakej balonek.

Tak si představte, že u nás byl Ježíšek, ale já jsem ho přitom vůbec neviděla. Buď jsem zrovna spinkala nebo papala a já když spinkám nebo papám, tak nic jinýho není. Na jednu stranu je škoda, že jsem ho teda propásla, ale hlavní je, že on nepropásl nás a nechal tady i nepřivítanej kupu dárečků. Nejvíc jich dostali páníci, ale to neva, nejsou lakomí a klidně mi všechny papíry z těch dárků nechali na hraní. Ale já jsem taky dostala svoje dárečky a Eliášek je dostal a i ostatní kamarádi je dostali. Jako myslím Jolanka a Kubík a pan usyčenej Olínek. A dokonce prej i nějaký kavárenský kočičky dostaly dárečky. Tak to byl ten Ježíšek dost hodnej, že se tak nalítal a nevyprdl se na nás. Dostali jsme samý hračky, plnou krabici všelijakých míčků a myšek a chrastítek a já jsem dostala i novou oběšenku, aby ta stará nebyla smutná, že nikoho nemá a visí si tam úplně sama. Nová oběšenka je růžová, aby se to s tou starou nepletlo. Mě to prvně přišlo dost zajímavý, protože jsem si myslela, že růžový myšky nejsou, ale asi jo. A taky panča s páníkem domů přitáhli děsně velikánskou krabici a ta je plná dobrot. Jsou v ní krabice a sáčky a plechovičky a jeden velikej pytel a panča říkala, že doufá, že nám to na nějakou dobu vydrží, protože za to dala hříšný prachy. 

Ten den, co chodil Ježíšek s dárkama, byl moc parádní, to mi teda věřte. Najednou bylo všude ještě víc světýlek než předtím, takže jsem zase měla něco novýho na hraní a shazování a zamotávání, ale za to mě panča nechválila. I když jinak mě chválí skoro pořád, říká mi ty moje miminko mrňavý nebo bleško uskákaná a zlatíčko voňavý a úplně jí snad aj tečou sliny, když mě má v náručí a hladí mě. Ale ty světýlka, co byly vždycky sundaný a zamotaný, jí nějak popletly hlavu, takže mi místo toho říkala dračice jedna drzá nebo divoško zdivočelá, ale stejně mě pokaždý i pak pochovala a opusovala, tak jsem věděla, že je všechno mezi náma dobrý.

V ten ježíškovskej den jsem se taky pořád pletla všude možně, dokonce jsem se ani nebála luxovadla, i když prvně jsem před tou hučivou obludou utekla, ale pak jsem poznala, že mi nic neudělá a tak jsem se s ní místo toho honila a líbilo se mi, jak mi fouká do kožíšku. Odpoledne pak páníci nanosili dolů spoustu balíčků, na kterých byly šňůrky a různý mašličky, udělali z nich horu a po tý se mně i Eliáškovi úplně bezvadně horolezlo. Byli jsme děsně šikovný, že jsme nespadli a balíčků popadalo jen trochu. No a pak se jedlo a hrály koledy a na poličce svítil malej domeček, kterýmu se říká betlém a ten domeček měl vzadu světýlko a střechu celou mechovou, tak jsme ji s Eliáškem trochu testovali, až ale panča řekla tak dost a betlém zase uklidila pryč… a načala se ta balíčková hora, sundával se z ní jeden balíček za druhým a mě ani nezajímalo, co se v nich schovávalo, protože jsem skákala jak ta bleška uskákaná za papírovými míčkama, co z těch obalů panča dělala a který mi klidně věnovala na hraní a Eliášek si je taky chytal, ale pak ho to přestalo bavit, tak si šel radši odpočinout a panča mi řekla – tak vidíš, kozo jedna, Eliáška už to tvoje skákání po zádech nebaví… a já jsem se chvilku rozhlížela, kde máme kozu, ale žádnou jsem neviděla a tak jsem radši dál chytala ty papírový míčky… no prostě bylo to parádní a na konci jsem byla tak unavená, že jsem usnula jak Šípková Tobinka.

Panča nafotila spoustu obrázků a nějaký videjka nás všech, tak se na to můžete podívat. A já až si oddychnu, tak vám možná zase napíšu. 

Vánoce Vánoce

12. ledna 2022

Tak teď se podržte! Já už jsem tady prej zdomácnělá přesně celý čtyři měsíce! Sice nevím, jestli je to hodně nebo málo, ale panča se u toho počítání tvářila hrozně udiveně, tak to bude asi důležitý. Řekla mi, že to nějak zreka...pitu..lujeme. Nebo něco takovýho, já ty dlouhý slova nemám ráda, protože se mi u nich vždycky skoro zamotá jazýček. 

Tak prej jsem byla přinesená 12. září. Vešla jsem se do jedný dlaně, prskala jsem, syčela a dělala na panču pčččččččč. Ani nevím proč a i kdybych to věděla, tak už bych to zatím dávno zapomněla. Hnedka ten večer jsme pak jeli i s páníkem na výlet, tam se na mě podíval hodnej pán, všichni se mi vysmáli, že vypadám jako křeček, ale taky mě pán pochválil, že jsem moc hezký koťátko a za odměnu mě zvážil a řekl panče, že mám 300 gramů. Přitom jsem vůbec nic neměla, asi mi to panča štípla. Taky poznamenal, že jsem asi kluk a tak jsem dostala jméno Tobiáš, protože to zrovna bylo napsaný v člověckým kalendáři.

Bydlela jsem necelý dva dny ve velký krabici, jednou jsem se z ní na chvilku ztratila, ale naštěstí mě panča našla za knížkama, kde mi vykukovaly dvě vyvalený očička. Pak jsem dostala dvoupokojový apartmán. Jeden pokoj byl denní, ten byl lepší, protože tam bylo světlo a hodně věcí a taky tam za mnou chodili pořád páníci. Ten noční se mi tak moc nelíbil, ale když jsem v něm usnula, tak ráno jsem zase hned mazala do denního.

Ještě párkrát jsem pak znova jela navštívit hodnýho pána, aby mu po mně nebylo smutno. No a když mě zase zkoumal a díval se mi všude možně, tak panče prozradil, že nakonec budu asi holka. Nasmáli se tomu, ale nakonec vždyť je to fuk. Z Tobiáše jsem se v cuku letu stala Tobinkou, ale jinak se nezměnilo vůbec nic. Jo a ještě mě ten pán taky dvakrát bodl, ale to už jsem mu dávno odpustila.

A pak přišel den, kdy mě panča představila mýmu budoucímu největšímu kamarádovi na celým světě, kterej se jmenoval Eliáš. Vůbec jsem se ho nebála, i když byl asi desetkrát větší než já, protože jsem mu viděla na očích, že se mu líbím a že je rád za takovou bleškovou kamarádku. Co byla prvně furt ještě hrozně mrňavá. Teď už zase tak mrňavá nejsem, ale kamarádi jsme pořád. Na to se pak podívejte dole na dlouhým videu, který bych nazvala - čištění nás baví, protože jsme hraví.

K čtyřměsíčnímu pobytu jsem si nadělila sama bezva dárek - dokázala jsem vyskočit na vysokou rozhlednu v kuchyni. Říká se jí lednice a zatím tam uměl vyskočit jenom Eliáš a taky Olínek. A teď už tam umím vyskočit i já. Panča se tomu prej ani nediví. A prej že taková kobylka skákavá se dostane všude. Má pro mě pořád různý jména. Oprsklina, drzounka, ta kobylka skákavá, jak už jsem řekla, bláznivka malá, prdluše od Bosche, koza jedna. A taky Tobinečka milovaná, Tobísek sladkej, holčička voňavá. Ale je úplně jedno, jak mi říká, stejně vím, že to myslí dobře, protože mě pokaždý (když se jí povede mě polapit) zvedne do náručí a úplně celou mě opusuje. Já se nechám, protože se mi to taky líbí, ale pak se už vykroutím a jdu se pro změnu opusovat s Eliáškem, aby viděl, že na něho nezapomínám.

K přineseninám jsem dostala parádní dáreček už včera - panča ustřihla proužek z bonbonků a velkoryse mi ho darovala. Páni, to jsem si krásně vyhrála. Na to se v tom videjku taky můžete kouknout.

Ale teď už skončím, protože nemám moc času. Dneska jsem vlastně chtěla s pančou udělat jen tamtu reka...pitu...la....ci...

P.S. Tady panča, tady panča. Tobinčin zápis jsem musela editovat, protože jsem byla upozorněna, že neumíme s holkou počítat a Tobinka je u nás teprve ČTYŘI MĚSÍCE!!!!

(závěrečný titulek ve videu už bohužel opravit nejde a video kvůli tomu znova dělat nebudu)

Umývací video

26. ledna 2022

Máme doma zlobidlo. A vůbec to nejsem já, i když mi tak panča někdy taky říká. Tohle zlobidlo je VĚC. Když se věc zmáčkne, vyskočí z ní červený světýlko a to potom běhá po zdi a po nábytku a vůbec se nechce nechat chytit. Párkrát se mi to už skoro povedlo, ale i když jsem ho držela v pacičkách, stejně mi zase uteklo. A uteklo i Eliáškovi, ale to se ani nedivím, protože on se vůbec tak nesnaží jako já, takže by bylo divný, kdyby se mu povedlo ho chytit. To světýlko tam bývá většinou večer, když je tam i panča, možná ho nosí u sebe a ani o tom neví. Ale vždycky se směje, že vyskakuju jako na pérkách a že u toho štěbetám jako nějaká kačenka. Můžete si to poslechnout dole ve videjku, ale  musíte si prej u toho štěbetacího kousku zesílit zvuk na plný pecky nebo to vůbec neuslyšíte.

Jinak je u nás všechno stejný jako předtím. Akorát jsem prej čím dál větší divoška, ale to je jasný, že když rostu, tak jsem větší. A že prej jsem lehká jako pírko. Panča mě chtěla zvážit, ale vůbec to nešlo, protože jsem se kroutila jako červ. To tak, která holka by taky chtěla ukazovat veřejně svoji váhu, že jo. I když já bych klíďo mohla, když jsem jen taková chlupatá tkanička. A přitom jím snad za čtyři. Granulky teda ne, ty mě moc nebaví, ale to máte vidět tu rychlost, s jakou vylížu misku, když dostaneme ráno a večer kapsičku. Panča nám ji spravedlivě rozdělí s Eliáškem napůl, ale já mám prázdno dřív, než se do toho Eliášek vůbec pustí a pak mu vytahuju tu jeho misku zpod pusiny, že mu s tím ráda pomůžu. Ale panča mi to nedovolí, chytne mě, řekne, že jsem drzá Tobinka (!) a odnese mě pryč, aby se mohl Elda najíst. Jů, to máte slyšet to kvílení a vidět to kroutění, jak chci dolů. Eliášek je ale chápavej a někdy mi tam schválně trochu nechá, abych se mohla dobře vyvinout a tak to pak po něm vyčistím úplně do leskla, že panča nemusí tu misku ani umývat.

Tuhle mě panča vzala na exkurzi po baráku i po zahradě. Nosila mě z místnosti do místnosti a říkala mi pamatuješ Tobinko, jak jsi tady bydlela? A tady jsi spinkala. A tohle je Jolanka a Kubíček. Usyčenýho Olínka už znáš, viď? A tudy se chodí ven, půjdeme se tam spolu podívat? Přitom mě pořádně držela v náručí a ještě mě šoupla do bundy, abych jí neutekla, ale já jsem z toho všeho byla tak vykulená, že jsem skoro zapomněla dýchat a vůbec jsem nechtěla nikam utýct. Venku to bylo jinačí, než jak jsem si to pamatovala. Ten květináč, za kterým mě tenkrát našla, byl teď celej bílej a i travička byla bílá a šla z ní zima. Tak to bylo štěstí, že jsem se ztratila tenkrát a ne teď, protože by ze mě byla asi zmrzlá Sněhurka.

No a pak jsme šly zase domů a já jsem honem skočila za Eliáškem a všechno jsem mu pověděla, ale on dělal vzdělanýho a říkal, že to je toho, já to přece všechno znám. Protože on chodí ven s kšandama, víte? Já možná někdy taky budu, ale zatím jsou mi ještě kšandy pořád velký a stejně se mi to víc líbí, když se nosím v náručí, aspoň se nezamažu pacičky. No, kdybych si je zamazala, tak bych si je potom hezky umyla a Eliášek by mi s tím pomohl, protože on je na mě moc hodnej. Příště vám panča ukáže, jak jsme pořád spolu, jak se máme rádi i jak se umíme bezvadně prát, ale dneska už to do hejbacích obrázků nechtěla dát, protože by to pak bylo moooooc dlouhý.

Pápá, Tobinka

O zlobivém světýlku

2. února 2022

Dneska je moc hezký datum. 2.2.2022. To se jen tak nepovede, viďte? No a tak se panča rozhodla, že na oslavu těch parádních dvojek spolu něco naškrábneme, i když vlastně vůbec není o čem škrábat.

Má mě moc ráda, ta moje panča. A páník taky. Pokaždý, když se jim povede mě odlapit (já jsem totiž rychlá jak nejrychlejší blesk), tak už mají čumáky zabořený u mě v kožíšku a dělají u toho mlaskání. Já držím docela dlouho, ale když už to trvá víc než dlouho, tak se začnu natahovat a š´ťouchat je pacičkou do obličeje a když ani to nezabere, tak trochu vysunu drápek, ale fakt jen trochu, a odstrčím je od sebe a zase se našponuju a překroutím a pak mě už musí pustit a já si poskočím jak luční kobylka a honem utíkám za Eliáškem. Ten mě nepusuje jak páníci, ale zato mě úplně bezvadně umývá a pak zase já jeho a tak jsme oba vymydlení, že bysme mohli vyrazit rovnou na nějakej kočičí bál. Ale Eliášek by se mnou asi na žádnej bál nešel, na to je moc línej a stejně neumí baletit jako já.

On chodí radši na kšandách ven, to ho fakt baví. A panča se vždycky směje, že jsem úplně zkamenělá, když ode mě Eliáška s kšandama bere pryč. Koukám prej jak sůvička s očima vykulenýma a ani nejukám a jen se mi hlavou honí, co je a kam mi ho vede. Panča říká, Tobinko neboj, za chvilku ho máš zpátky, ale Eliášek už nedočkavě vrtí ocáskem a chce, aby už s ním panča šla a že prej mi to pak všechno vysvětlí sám. Tak si jdu honem skočit na okno, protože už vím, že kolem toho okna se možná bude Eliášek producírovat a já mu budu moct zamávat a než se naděju, panča už nese Eliáška zpátky a on je celej mokrej nebo někdy i zasněženej, ale je hrozně důležitej, že byl v tom venku a já ne. No a já mu pomáhám s čištěním kožíšku, aby byl zase jako ze škatulky a někdy se z toho pomáhání tak rozdováním, že se pak serveme jak dva psi, říká panča.

Včera mi Eliášek vlezl na moje šplhadýlko, který jsem dostala, když jsem ještě bydlela sama v tý denní místnosti. Ono je mu trochu malý, ale to mu prej vůbec nevadí, aspoň si připadá, že je děsně, ale fakt děsně velkej. A já jsem si hned skočila do patýrka pod ním a Eliášek dělal, jako že mě nemůže najít a panča z toho byla celá ušišlaná a furt nás oba fotila a říkala, Tobí, Elí, KUK, to jako abysme se na ni dívali a někdy se jí to povedlo a někdy zase vůbec.

Tak to byl takový můj příspěvek o NIČEM k těm dnešním pěkným pěti dvojkám a jestli se něco uděje, tak příště možná napíšu o NĚČEM.

Modelka a modelín

Komentáře

Dostanu se sem sice jen občas, ale vždycky moc ráda čtu příběhy kočkoparty. Přeji vám všem hodně zdraví a štěstí…

Moc hezky jsem si početl, datum je také hezké.

Jo a světýlko nám taky pořídili, ale nás to vůbec nebere. Chytit se to nedá a sbaštit taky ne.

No když mě právě bere to, že se nedá chytit. A panču bere, jak u toho parádně kníkám

Hezky jsi to vypsala, Tobinko! Moc rádi posloucháme, když vyprávění nám čte panička nahlas, někdy se u toho tak hihňá, až nás vyleká! My máme teda granulky docela rádi.

Ahoj klucí, to mám velkou radost, že se vám vyprávění líbí a paničce taky. A kerýpak vy jste? Znám vás nebo ne?? Pá, Tobinka

Tobinko a Eliášku, zdraví vás Elzička. To světýlko je úžasný. Já jsem mlsná holčička, granulky nejím vůbec, jen kapsičky nebo konzervičky a strašně málo. Ahoj zdraví Elzička

Ale jo, naše panina je Míla Hlaváčková ze Žlutic, ale co jsou páníci v důchodu, tak bydlíme v domečku na vsi.

Ahoj Elzičko, to světýlko si taky pořiď, panča ho koupila myslím na Zoohitu a je s ním děsná legrace, ale taky zlobení, však to vidíš, že se fakt nedá chytit, trdlo jedno. Ahoj Tobinka s Elísem

Díky Tobinko za novinky. Už jsi zase o kousek větší a zvědavější =D

No jo, teto, panča se tuhle podívala na první videjka a ani nemohla uvěřit, že ta chlupatá bambulka s ocáskem jako půlka prstu jsem byla já

To známe to červené světýlko, Eda by se za ním uběhal, Saimonovi je lhostejné, ale dojídačku jako jsi Ty Tobinko to by jsme potřebovali po obou mlsounech.

Krásné čtení i koukání, děkuji.
Věra

Tak to je škoda, protože jim kupujeme samé dobroty většinou ze zoohitu, které voní i nám lidem. Max byl také pěkný mlsoun, ale až když byl starší tihle čertíci jsou mlsní odmalička...