24. září 2021

Hele, víte, co mě děsně baví? Být mučenej. Taky vás baví být mučenej? Ale bacha, jo, musí mě mučit jenom panča nebo páník, jinak by mě to nebavilo. Probíhá to tak, že mě nějaká jejich ruka odchytne, když kolem ní letím jako blesk, vytáhne mě do náručí, překlopí na záda a pak mě právě strašně mučí drbáním bříška. Já se hned začnu kroutit jako housenka a chci jít dolů, tak mě ta ruka položí na záda do pelíšku a pokračuje v tom mučení a to už se k tomu taky přidávám a mučím ruku kousáním a škrábáním a kopáním zadníma pacičkama a nakonec když už mě to mučení přestane bavit, tak se vykroutím, překlopím se zase ze zad na pacičky a utíkám pryč, až je za mnou žhavá čára. Říká panča, já jsem ji nikdy neviděl. Tu čáru, panču jo. Ale hned jak uteču, tak se mi zase chce bejt mučenej a tak stejně rychle přiskákám zpátky a skáču po ruce a říkám jí - muč mě!  a ona mě zase mučí. Takže takhle to mám já.

Prej jsem každej den čím dál tím hezčí a roztomilejší. Taky říká panča, já sám bych se přece takhle nechlubil. Chloupky mám čistý a voňavý a chmýříčkový a když běhám, tak mi vlají jako nějaký chlupatý praporky. Nožičky pod nima skoro ani nejsou vidět. Ocásek se už taky ochlupuje a nevypadá jako ukousnutá tkanička. Baštím pořád jenom mlíčko, i když mi panča podstrojuje jiný jídlo. Ale to jsem snědl akorát první den, když jsem byl fakt hladovej a vystrašenej a potřeboval jsem se moc posilnit, kdyby něco, že jo. Kdybych se třeba potřeboval bránit nebo kdyby mě zase vyhodili ven. Ale teď, když už vím, že jsem furtovně doma, tak mi to mlíčko stačí.

Ještě panča říká, že jsem hrozně šikovnej a s tím souhlasím. Hned jsem se naučil používat záchod a taky míčkodráhu, vím, že ty míčky musím kolem dokola posunovat pacičkou, aby cinkaly. Tuhle mi pacička zůstala v jedný dírce zaklesnutá, tak jsem si zabulel, ale než mi panča stihla pomoct, už jsem ji měl zase venku. Jo a taky s pančou děláme takový srandovní plácání packama, říká tomu "high five" a já vůbec nevím, co to znamená, ale tak to dělám, ať má nějakou radost a říká mi, že jsem její prďolínek milej. Někdy to slyší ten kluk, co na mě kouká za dveřma a určitě mi to závidí.

Dneska ráno jsem se už nemohl dočkat, až mě panča přijde vyzvednout a vezme mě do tý velký místnosti, kde mám světlo a oběšenku a modrou míčkodráhu. Když otevřela dveře, tak jsem seděl úplně hned za nima a skoro jsem jí utekl, ale jenom skoro, protože jsem se hned zastavil a počkal, až mě sebere ze země. Chtěl jsem být totiž prvně pomučenej. A pak jsem byl přenesenej a zase pomučenej a taky opusovanej a pak už jsem si pořád jenom hrál. Jako nějaký správný kotě, a to já přece jsem.

A né nějakej křeček, jak si ze mě ta panča někdy dělá srandu!!!

High five

Mučení mladého pana Tobiáše

**************************

26. září 2021

Hahahahahahaháááááááááááááá....

Tak přesně takhle se včera smála panča a já vlastně ani nevím proč. Ale hned vám povím, co se stalo a třeba mi to vysvětlíte.

K večeru za mnou s páníkem přišli, pochovali mě a pomučínkovali, přesně tak, jak to mám rád a potom mě panča dala i s mojí dekou a hračkama do košíku a odnášela mě pryč. Úplně jsem se polekal, co se děje a kam mě nese a chtěl jsem mermomocí z toho košíku vylízt a vrátit se tam, kde to znám. Ale nešlo to, jak jsem vylezl, panča mě zase strčila zpátky. Říkala, neboj Tobí, brzo se zase vrátíme, uvidíš a pořád mě pěkně hladila po hlavičce, co mi vykukovala z košíku ven. A tak jsem jí to teda věřil. Pak jsme všichni vlezli do auta. Už vím, že se tomu tak říká a už jsem se tím jednou vezl. A teď jsme úplně stejně jako předtím jeli za tím hodným pánem, co mě minule vychválil a nic špatnýho mi nedělal, jen mě hladil a říkal o mně parádní věci. V čekárně jsem si všechno prohlížel a lezl jsem z košíku ven a koukal jsem se, jak se na mě všichni koukají a smějou se na mě a já jsem se už vůbec ničeho nebál. Panča mi taky ukazovala velkou skleněnou krabici s rybičkama a představte si, že ta jedna ryba byla skoro větší než já.

Pak se otevřely dveře, panča řekla no konečně a ze dveří vyšel pán s tak velikánským pejskem, že jsem z toho zalezl panče za triko, aby mě před tím obrem uchránila. Dopadlo to dobře, pejsek odešel a my jsme šli dovnitř za hodným pánem. Pán se podíval na nějakou televizi a zeptal se panči - Tak dneska jdete zase s tím mrňouskem? A už jste mu dali jméno? Panča řekla, že jsem Tobiáš a hodnej pán si to hned do tý televize zapsal. Pak řekl panče, že se půjdu zvážit. Panča projevila malý obavy, že tam možná nepostojím, protože jsem trochu divoch, ale postál jsem a váha ukázala, že už vážím celýho PŮL KILA!!! Žjova, hnedka jsem si říkal, že to moje bříško je nějaký větší než minule.

Taky mi do pusy stříkl nějaký fujtajbl, abych nebyl červavej a panča pronesla, že jsem se u toho tvářil, jako kdybych olízl citron, ale nakonec jsem to z papulky celý olízal a hodnej pán mě pochválil.

No a nakonec řekl ten hodnej pán panče, ať mě podrží, že mě ještě překontroluje tam... no víte kde... tam kde čurám a kadím. To se mi nějak extra nelíbilo, viset ve vzduchu vzhůru nohama a ještě být intimně kontrolovanej. Naštěstí to netrvalo dlouho a hodnej pán řekl:

"TAK ONA TO SNAD NAKONEC BUDE HOLKA!"

No a právě pak se ozval ten divnej smích panči, co jsem vám popsal na začátku. Smála se ona, smál se páník a smál se i hodnej pán, jak jsem všechny převezl. Vlastně - PŘEVEZLA!!!

Hodnej pán se zeptal, jak se teda budu jmenovat a panča řekla, že už je zvyklá na Tobiáška, takže budu Tobinka. Neboli Tobi. Neboli Tobby, jak nám hodnej pán napsal na kartičku. Neboli klidně Tobiáška, vždyť proč ne, že jo?

No a tak tady mě máte, úplně novou Tobinku. Doma jsem ze samýho překvapení, že nejsem kluk, zhltla úplně celou misku mlíčka a protože jsem pořád mňoukala a koukala na panču, jako bych celý dva týdny vůbec nepapala, tak mi zkusila nabídnout novou koťátkovskou kapsičku a lidi, já zase zhltla celou mističku! A pak ještě jednu. Takže si myslím, že už nejsem žádný mimino, když vážím půl kila a můžu se klíďo píďo cpát kapsičkovým masíkem. Aspoň prej budu mít lepší hovínka, pravila panča.

No, a je to u konce. Příběh o tom, jak se z Tobiáška stala Tobinka a jak se tomu panča divně smála.

Provázek mě baví

28. září 2021

Tak si představte, že už mám zase jiný jméno. Jo, čtete dobře. Nejsem Tobiášek ani Tobinka, jsem - DIVOŠKA.  Nebo taky Divoženka. Takhle mi panča teď pořád říká. Ale myslím, že se jí to plete jako mně, protože pak zapomene na Divošku a řekne mi zase Tobí nebo Tobinko.

Dneska se mnou byli i s páníkem celý den doma a já jsem se z toho tak rozdováděla, že mě právě panča přejmenovala na tu Divošku. Rozdovádění se projevuje tak, že lítám jako prdluše a zastavím se, jenom když potřebuju pořádně nastartovat k dalšímu běhu a lovení. Lovení mě totiž baví.

Lovím tyhle věci:

* myšku

* druhou myšku

* míček

* druhej míček

* rolničku

* zelenej chrastivej míček

* barevnej chrastivej míček

* červenou tkaničku

* zelenej provázek

* bílej provázek

* hnědý šňůrky od polštářů na židli

* kus deky, když visí ze židle

* šňůru od topítka (ale to prej nesmím)

* myšky na páníkový malý televizi (o tom vám ještě povím)

* a hlavně lovím RUCE!!!

To je největší paráda ze všeho. Ruce jsou větší než všechny ty hračky, co jsem vyjmenovala, hezky se po nich šplhá, moc příjemně se do nich zapichujou drápky a úplně nejlíp se koušou. Zjistila jsem, že moje zoubky už umí kousat líp než když jsem přišla a tak si je na těch rukách procvičuju. Panča u toho křičí NE TOBI! nebo AUVAJS DIVOŠKO JEDNA a páník je statečnější, ten zakřičí AU až úplně na konci, aby mi nekazil zábavu. Tak takhle to mám se zoubkama. Panča včera našla v triku dvě malý dírky a tak mi řekla - ty kozo jedna malá. Ale nic víc, abysme byly pořád kamarádky. A to my jsme.

Když za mnou přijde ráno, tak se hrozně dlouho mazlíme. To se teprve probírám a nejsem žádná divoška, ale prej úplně nejroztomilejší Tobinka na světě. Rozkoukávám se kolem a protahuju se a taky si zívnu a panča mě drbe na bříšku, ale ne mučínkovatě, to přijde až potom. Teď mě hladí jen lehounce a já předu a panče přijde, že se na ni dočista směju. Potom se vystřídají s páníkem a ten mě zase houpe na nohách a říká tomu cvičení a já mu prej dělám zátěž, ale panča se směje, že půl kilča není žádná zátěž.

Jo a slíbila jsem, že vám povím ještě o těch nových myškách z televize. Ty mi nalovil páník a zavřel je do takový malý televize, co se s ní taky telefonuje. Dal je pod sklo, aby neutekly a tak ty myšky tam pořád pobíhají a nemůžou ven a já jsem z nich vůbec nemohla spustit oči. Když na chvilku utekly, tak jsem je chtěla najít pod tou televizí, ale tam nic nebylo a najednou se zase objevily pod sklem. To jsem z toho byla pěkně ťumpachová. Jednou jsem na ně položila pacičku a myšky se zastavily a vůbec nehýbaly. Páník řekl, že jsem zmáčkla pauzku.

Tak to vidíte, jaká jsem šikovná Tobinka.

Tobinčino sváteční ráno

Mobilní myšky

Houpy hou na nohou

3. října 2021

Tak si to představte, že dneska jsem akorát třítýdenní furtka. To znamená, že jsem byla najitá zrovna před třema týdnama a zůstala jsem nafurt. A když už jsem teda ta furtka furtovní, tak nastaly nějaký změny:

1) panča s páníkem mi na oslavu mýho významnýho výročí koupili velký šplhadlo. No já jsem na to koukala jak kukačka, až jsem měla očička skoro větší než hlavu a málem mi z ní vypadly. To je taková parádní věc. Slyšela jsem panču, jak říká páníkovi "doufám, že si ta prdluška bude teď brousit drápky na tom a ne na mojí ruce" a tak je možný, že ještě k tomu dostanu nějakou prdlušku. I když teda vůbec nevím, co to je.

2) dostala jsem k mlíčku a kapsičce ještě třetí mističku a do ní malý granulky. Hned jsem se do nich pustila a teda, ty byly tak dobrý, že jsem snědla skoro celou misku naráz. A pak jsem si ještě zobla kapsičky a zapila to mlíčkem a panča projevila obavu, že se z toho asi pokakám. I když použila jiný slovo, ale to nebudu opakovat, protože se mi nelíbí.

3) mám novej záchůdek. Větší než ten první, protože když rostu, tak víc baštím a když víc baštím, tak víc rostu a kvůli tomu všemu taky víc chodím na záchod. Ten první byl jenom miska od zmrzky, ale už je mi malej, tak proto se na moje hovínka musel koupit větší.

4) dostala jsem taky novou deku a s pančou si s ní hrajeme na "běh do zdi".  Hraje se to tak, že panča deku podrží, aby byla jako zeď a já se do ní rozběhnu. Panča na mě pak tu zeď hodí a já se z ní nemůžu vymotat a tak se tomu panča směje a někdy mi musí pomoct, ale většinou se umím vyhrabat sama. Děsně mě to baví, to vám povím.

Jo a taky chodím ven, skoro každý den. Panča mě vezme do náručí, zastrčí mě do mikiny, zavře zip, až mi kouká jenom hlavička a takhle se spolu my holky procházíme. Panča mě poučuje o všem, co zrovna vidíme a já jí na to pořád něco štěbetám zpátky. Prej jsem holka pěkně ukecaná a kvůli tomu mi panča někdy říká Píšťalka Pištěláková. Protože prej můj hlásek je slabej jako dětská píšťalička. Nebo pištění malých myšek. Ale to nevím, kde by nějaký malý myšky panča slyšela, tak si asi vymejšlí.

Hodně pištím, když se zhasne světlo a jde se v noci spát. To je slyšet po celým baráku. Někdy to panča nevydrží a jde mě ještě pochovat a pohrát si se mnou a někdy je za tvrďačku a řekne, nedá se nic dělat, Pištěláková, musíš už spinkat. A tak si ještě chvilku pobrečím a pak už spinkám a těším se na ráno, až si zase budu hrát. Akorát nevím, kdo mi bude držet zeď, když nebude nikdo doma, ach jo.

Nejlepší to bylo, když tuhle zůstala panča doma. Nešla do práce, protože měla škrábavou bolest v krku, ale vůbec ten krk neměla poškrábanej ode mě. A tak za mnou přišla a měla chundelatej kabát, co se mu říká nevímproč župan a vzala si mě na klín a mně se tam tak dobře hrálo a mazlilo, že jsem vůbec nechtěla dělat nic jinýho. Asi budu přece jen holka umazlená a žádná dračice drápavá.

Nové šplhadlo

Běh do zdi

Tobinka na klíně v chlupatém županu