14. září 2021

Tak teď vám něco povím a to budete teda čubrnět. VČERA JSEM BYL ZTRACENEJ!!! Už čubrníte? To takhle přišla osoba, co už je moje panča, domů, vymazlila všechny ostatní, aby jim to nebylo líto, že jde od nich už zase pryč a pak šla honem pomazlíkovat mě. A tam právě zjistila, že jsem ztracenej.

Prvně vám ale musím napsat, jak vlastně bydlím. Dostal jsem jednu místnost, kde prej vždycky nejdřív bydlí ten, co přijde novej. Jenže každej novej měl už normální konfekční velikost, kdežto já jsem prej srandovní miniatura, která by se v tý místnosti ztratila jako nic. A tak zatím bydlím ve velký krabici. Mám tam červenou pohovku, na který odpočívám jako pašík a taky tam mám mističky s dobrotama a velkou misku záchodovou. Z tý krabice mi pak ještě osobák, co je teď můj páník, udělal průlez do škrabadlový boudičky, kdybych se chtěl schovat před světem. Na vrch týhle krabice dala moje panča mřížku, kterou si koupila na nějakej gril a kterou ještě nikdy nepoužila a pak jsem dostal ještě další kus stropu, no prostě nemohl jsem utýct. A takhle jsem si tam trávil čas, když nebyl nikdo doma. Když přišli, tak mě vytáhli ven a nechali běhat, aby mi nezakrněly pacičky.

Nojo, jenže včera právě panča přišla a chtěla mě vytáhnout a v krabici nebylo nic k vytažení. Tak panča honem zašátrala v tý nastavený schovávací boudičce a tam jsem taky nebyl. Panča si protřela oči, protože si myslela, že mě asi přehlídla. Znova zašátrala v boudičce, přezkoumala krabici, která na sobě pořád měla ten grilovací strop, dokonce se koukla i pod tu moji pohovku, ale muselo jí být jasný, že pod ni bych se ani já miniaturka nevešel. A tak panče povstaly všechny chlupy na těle a udělalo se jí mdlo, když se rozhlídla po tom milionu schovek, kde všude bych mohl být. A taky dostala strašnej vztek na páníka, který mě viděl naposled a asi mě zabezpečil halabala, jak už to páníci dělají.

Za dveřmi zatím kvílel nějakej Eliáš, kterej chtěl hrozně pomoct s hledáním, ale panča na něj vůbec nedbala a pořád jen opakovala tím nejvábivějším hlasem - Tobiášku, Tobí, Tobíku, kde jsi? Pojď sem, bude papáníčko. A přitom schválně šejkrovala lahvičkou s mlíčkem a šustila s pytlíkem s kapsičkovým masíkem. Ale nic, nikde nic. Už se jí v hlavě začínaly zjevovat ty nejhorší vidiny, jak jsem někde uskříplej a nemůžu se odtud dostat. A pak se NĚCO hejblo v polici za knížkama a to jsem byl kamarádi celej neuskříplej já. Koukal jsem se na panču těma svýma korálkovýma očičkama, jako by to byla úplně ta nejnormálnější věc, bydlet mezi knížkama. Panča byla tak ulevená, že se z toho skoro rozbrečela. Vytáhla mě ven, moc mě pomazlíkovala a já jsem jí vylezl na krk a dával jsem jí pusinky, aby už nechala mazlení a dala mi radši najíst. Tak tahle jsem byl ztracenej a zase najitej.

Panča mě pak po jídle zase vytáhla z domovní krabice a zrovna když jsem jí přelízal přes hlavu, tak řekla - hele Tobí, ty nějak smrdíš, chlape. Nemohl jsem ani uvěřit, jak byla drzá. A to nebylo všechno, normálně mě obrátila vzhůru nohama a uviděla, že mám pod ocáskem nějaký slepený chloupky a v nich bylo schovaný malý hovinko. Nechápu, proč mi to panča neolízala, tak jako by to olízala moje opravdová mamka. Ale tahle ne, tahle řekla no fuj a zkoušela to otřít nějakým mokrým něčím. A to se mi nelíbilo a tak jsem kvičel, až toho panča nechala a řekla, že mi to bude muset asi ušmiknout. Ale když na to mělo přijít a páník mě držel, tak jsem se stejně tak mrskal, že si na to panča netroufla, aby mě nepřestřihla celýho. Třeba mi to upadne samo, ne?

Jo a taky mě vzala na chvilku ven, abych si prej trochu užil sluníčka. Jasně, že mě nepustila z ruky, ale mně se to stejně vůbec nelíbilo a honem jsem chtěl zpátky domů, klidně i do tý svojí krabice, ale hlavně pryč od toho velkýho venku. Panča řekla, že jsem truhlík a šli jsme domů.

A zítra se prej budu stěhovat do jinýho velkýho, tak snad se mi to bude líbit. Ale o tom vám zase napíšu až pak. Teď už mi kručí v bříšku, tak mě nezdržujte.

Hladovej Tobiášek 

16. září 2021

TAK BACHA, UŽ JSEM ODSMRADĚNEJ A NEBYDLÍM V KRABICI!!

Dneska přijela moje nová osoba panča domů a začaly z ní padat věci. Jeden pelíšek, druhej pelíšek, nějaký ručníky, nůžky, taky nějaký gumový ruce, chrastivej míček, mističky, nějaký papací věci, větší miska hovínková a čurací.... no já na to koukal, jak kdybych se právě narodil. Ze samý radosti nad takovým parádním překvapením jsem se hned začal šplhat po panče nahoru. Ta mě prvně pochovala, překulila si mě na zádíčka, ale to ani nemusela, protože jsem se k tomu stejně zrovna chystal, vymazlila mi bříško, až jsem se z toho začal natahovat jak žvejkačka a dávala mi jednoho mlaskoně za druhým. Pak do toho přišel páník, tak si mě zase vzal do parády on a panča si zatím na svoje ruce navlíkla tamty gumový ruce. S nima popadla nůžky, řekla páníkovi pořádně ho drž a začala na mě provádět násilí. Teda ono to nebolelo, ale ani tak se mi to vůbec nelíbilo a tam jsem kníkal a kníkal a kníkal a panča povídala - Tobí, musíme to hovínko ustřihnout, smrdíš jak tchoř. A tak mě to hovínko pomalu opouštělo, i když se muselo ještě párkrát udělat cvak těma nůžkama. Ale nakonec panča držela vítězoslavně toho hovňouse v ruce a měla z toho radost, jako kdyby držela hroudu zlata. Řekla mi, no to je dost, smráďátko, otřela mi prdýlku a všechno kolem ní mokrým ubrouskem a pak mě ještě posadila do vaničky s vodou, trochu mi tam ty moje spodní partie vymáchala a řekla mi - no podívej Tobí, jak je ta voda špinavá. A fakt byla, to zase nebudu kecat, že ne. Potom vzala jeden z těch nových pěkných ručníčků a celýho mě vyfrotýrkovala a já jsem u toho pořád ještě trochu pištěl, ale už jen tak z principu, aby se neřeklo, že jsem zapomněl mluvit a pak už jsem byl úplně čistej nesmradivej Tobiášek. Tak se mi ulevilo, že už pod ocáskem nemusím tahat to těžký hovínko, že jsem začal běhat a skákat a hrát si s míčkem anebo jsem se zase vyšplhal k panče nahoru, aby mě hladila. Protože to mě moc baví.

No a teďka něco k mýmu bydlení. Normálka jsem dostal 2 + 0 a už si můžu běhat, jak chci a vůbec nepotřebuju žádnou krabici, která mě fakt nebavila. Jednu místnost mám na den a druhou na noc, aby mi v tý denní nebyla zima. Denní místnost je veliká a vedou z ní jedny dveře ven a druhý dveře dovnitř a přes oboje dveře se můžu dívat, co za nima je. Za těma, co jdou ven, jsou někdy nějaký udivený kočičí kousky, ani je neumím všechny spočítat a za těma uvnitř skoro pořád sedí nějakej velkej kocourovej kluk, kterej mě pozoruje a z očí mu šlehají blesky. Panča říkala, že je to Olinek. Tak ten Olinek mě asi nemá rád, protože mi pořád ukazuje zuby a syčí na mě zlý slovíčka. Ale já se ho nebojím, protože je za těma dveřma.

Když přijde večer, tak panča s páníkem odnesou všechny moje pelíšky a mističky do noční místnosti a pak odnesou i mě. Tam je to taky velký a jsou tam všelijaký poličky, který můžu prozkoumat, ale hlavní je, že se tam nemám kde ztratit. Panča tam se mnou vždycky dlouho zůstává a hraje si se mnou, abych nebyl smutnej a potom už musí jít, tak mi dá pusu a řekne dobrou noc, Tobiášku a zhasne světlo a já pak spinkám až do rána, abych se mohl zase přestěhovat do svojí denní místnosti.

Tak takový to doma mám.

Poroučí se Tobiášek

Tobiášek si hraje

19. září 2021

Tak si to představte, že dneska je to prej akorát týden, co jsem byl najitej. Panča mě ráno pochovala a já jsem se už ani trochu nebál, že jsem sebranej a odnešenej, protože to už jsem byl přece dávno, před celým tím týdnem, sebranej a odnešenej. A řeknu vám, že jak jsem se tenkrát bál a na panču jsem syčel, vrčel a prskal, tak teď už se tomu jenom po koťátkovsku směju. Protože čeho jsem se jako vlastně bál?

Za ten týden se událo tolik věcí, že si je ani nepamatuju. Ale hlavně jsem udělal kariéru z krabicovýho koťátka na majitele dvou místností a včera mi do tý jedný místnosti dokonce ještě přibyly takový kamínka, co se strčí do zásuvky a otočí knoflíkem a najednou je všude kolem parádní teploučko. To tam předtím právě už moc nebylo a panča se bála, abych tam pod chloupkama neměl husí kůžičku.

Mám se tady moc dobře. V misce je pořád mlíčko a v druhý misce se střídají nějaký masíka, ale radši mám to mlíčko. Asi že mi to připomíná maminu, který jsem se před tím týdnem nějak ztratil. Ale tahle nová mamina je taky dobrá. Moc se mi líbí, když mě při chování překulí na zádíčka a drbe na bříšku, to se tak rozvrním, že mě musí být slyšet až na druhým konci světa.

Včera jsem viděl něco moc srandovního. Už jsem byl zase přinesenej do svýho spacího pokojíku a panča si sedla ke mně na zem. Já jsem si chvilku hrál a pak jsem si vlezl k ní na klín a ona mi pustila na takový placatý věci nějaký srandovní obrázky. Bylo na nich mrňavý kotě, ještě mnohem menší než já a mělo stejnej pelíšek s bambulkama jako já a dokonce si úplně hrálo jako já. Panča mi řekla, tady máš večerníček, Tobiášku. A tak jsme se spolu na toho malýho srandovního kluka dívali.

Jo a pořád dostávám nový věci. Třeba včera mi panča věnovala novej míček. Jeden jsem už měl a ten byl chrastivej a tenhle nechrastí, ale zase se krásně žmoulá. Skoro jako pančina ruka. Panču to baví, když ji žmoulám, ale někdy už kvičí a říká Tobí dost, máš zoubky jako jehličky. Ale přitom mi tu ruku nikdy nevezme, tak to asi moc jehličkový nebude. A taky jsem dostal oběšenou myš. Ta je tak srandovní, houpe se na provázku a já ji honím a když ji chytím, tak se na ni pověsím a houpeme se spolu.

Jo a ještě jsem dostal starou deku a z tý mi panča dělá hnízdečko, abych se tam mohl zavrtat a nebyl tam v tý místnosti úplně ztracenej. A pak se na mě dívá přes to sklo, jak jsem celej zavrtanej a spinkám, až se mi napucanej pupík nadzvedává. To ví, že už zase může jít dělat taky třeba něco jinýho než mazlíkovat malý bambíno, to jako mě. Já se totiž jmenuju Tobiášek, ale to máte slyšet, kolik dalších jmen jsem už dostal. Třeba právě Bambíno, Umpa Lumpa, Kvíčalka anebo když jsem hodně moc roztomilej, tak Zlatíčko milovaný. Ale stejně je nejlepší Tobiášek, že jo?

Tak to jsem se vám vykníkal a už si jdu zase hrát s oběšenkou.

Tobiáš

Tobi a Večerníček

Tobiášek a oběšenka

Tobiášek žužlá ruku

22. září 2021

Víte, co dneska je? Moje jednoměsíční odhadnutiny. Moje pravá mamka, která mě zapomněla v tý zahradě,  mi nedala na krk cedulku s narozením a tak si to moje nová panča musela odvodit od toho, co jí řekl ten hodnej pán, kterej mě celýho kontroloval.

Takže už je ze mně hotovej měsíčník a to znamená, že se mi nemůže nikdo posmívat, že jsem škvrně. V novým doma jsem akorát týden a tři dny, ale přijde mi, že jsem tady byl od vždycky. A taky to podle toho vypadá. První den jsem před pančou couval za malou pohovku, kterou ukradla malým holkám, co nejsou živý. A teď, když jde za mnou, tak taky utíkám, ale k ní, aby mě rychle, ale fakt rychle pochovala a celýho zmuchlovala, až začnu kvičet a zase se už drápu na zem. A tam si pak hraju jako baterková nerozbitá hračka a vůbec se nezastavím. Panča říká, že jsem malá vrtule a že takovou zábavu prej nic nenahradí. Poctivě se u mě střídají s páníkem, abych nebyl dlouho sám, ale potom musí oba odejít. Ráno jsem se na ně díval přes dveřní sklo a trochu jsem brečel, ať nikam nejdou, ale potom mě ještě přes to stejný dveřní sklo zkontrolovali a už jsem si zase hrál, tak měli radost, že nejsem smutnej. 

Příští týden prej zase pojedeme k hodnýmu pánovi, aby se na mě znova podíval. Myslím si, že už se na mě těší, když mě minule tak pěkně vychválil. Panča říkala, že mi dá nějakou pastičku, abych nebyl celej červivej. A taky mě převáží, abych věděl, kolik jsem přibral a jestli moc netlustím. Ale to by přece ani nebylo možný, když pořád tak běhám.

Jo a říkala panča, že už krásně koťátovsky voním a vůbec nesmrdím jako starej tchoř. Tak asi bylo dobře, že se jí povedlo to hovínko ustřihnout. Teď když mě vidí, že jdu kakat, tak mi radši hned otře prdiznu, aby mi to na zadních chloupkách nezůstávalo. Tuhle mě viděla, že jsem si to tam chtěl očistit sám, ale ještě jsem si tam vůbec nedošáhl a jak  jsem byl celej zatočenej jako klubíčko, tak jsem místo umytí udělal kotrmelec. Ale myslím, že si tam už brzo došáhnu a budu pěkně čistej úplně všude.

Jdu si hrát s oběšenkou, papá Tobí

Tobi na záchodě

Čubrníte, jak jsem šikovnej?

Tobi a modrá míčkodráha

Nohy coby ohrádka

Opět hraní s myškama