Rozloučení s ministryněmi Maruškou a Julinkou

Maruška

Milá, krásná, statečná Maruško.

S velkým smutkem jsem se dozvěděl, že jsi opustila tento svět a odešla jsi těšit svou přítomností všechny naše kamarády, kteří se již delší nebo krátkou dobu prohánějí po nebeské louce. Bojovala jsi s těžkou nemocí a my všichni jsme ti v tom boji drželi všechy drápky, které jsme kde našli. Pomáhali nám i naši člověci, protože i oni tě milovali a moc fandili tobě i tvojí mamince, pro kterou tahle doba musela být neskutečně těžká. Prošla jsi vším, co by ti mohlo pomoci a přestože to určitě nebyly příjemné zážitky, zůstávala jsi pořád statečná a veselá kočička. Oblíbili si tě i doktoři a v našem světě jsi se stala legendou.

Po tvém odchodu tady zůstala bolest, smutek a divné prázdno. Prázdné zůstane i tvoje křeslo ministryně zdravotnictví. Všichni se pokusíme společnými silami pokračovat tam, kde jsi skončila a s tvojí pomocí, kdy občas nám z obláčku dáš najevo, že třeba něco děláme špatně, se budeme snažit udržet tvoje ministerstvo ve vzorném pořádku. Tak budeme mít aspoň pocit, že tu s námi pořád jsi.

Měj se za duhovým mostem moc hezky, kamarádko naše. Kéž ti tam kolem hlavičky lítají ti nejbarevnější motýlci a v potůčku plavou ty nejduhovější rybky. Měli jsme tě všichni moc rádi a v našich srdíčkách jsi zapsaná věčným písmem.

Úctu ti vzdává prezident Fanda a s ním celá vláda kolegů a kolegyň

Julinka

Milí přátelé a členové vlády, dneska mě naprosto nečekaně zaskočila ta nejsmutnější zpráva. Po Marušce, ministryni zdravotnictví, nás navždy opustila a odešla za Duhový most také Julinka, ministryně životního prostředí. Nedokážu ani vyjádřit svůj smutek nad jejím odchodem. Julinka byla speciální bytost. Přírodovědně vzdělaná, odvážná, sportovně nadaná, po nových objevech dychtící kočička. Díky svému dvounožci zažívala ohromná dobrodružství při vycházkách do lesa. Šplhala tam po stromech jako datel, lezla na myslivecké posedy, skákala přes potoky, nebála se ani nor a různých lesních doupat. Mně, který zná přírodu jen z pohádek a něco málo poznal i ze zřídkavých pobytů na zahradě, se ježily chlupy už jenom při čtení jejích nejrůznějších příhod.

A najednou tady tahle Julinka není. Ptám se, kde je nějaký řád, kdo určuje, proč tahle zdatná a zdravá kočička najednou musela onemocnět a to tak, že si ji rovnou zavolali až tam nahoru? Kdo mi tohle vysvětlí? Tuším, že odpovědi se, jako vždy, prostě nedočkám. Ale moc mě to bolí u srdíčka.

Nejmilejší Julinko, byla jsi pro nás všechny obrovským přínosem a slibuju ti, že na tvoje velké a zvídavé oči nikdy nezapomenu. Přeju ti, ať na Duhové louce zažíváš tolik krásných příhod a potkáváš tolik úžasných tvorů, jako jsi mohla za svého života tady dole. Smekám před tebou svůj klobouk.

Fanda, prezident a kamarád