Emička

* 19.2.1999 - + 9.6.2011

Moje milovaná Eminko,

dneska jsi nás navždycky opustila. Byla jsi jediná z naší současné kočičí partičky, o které jsem věděla úplně všechno a kterou jsem znala od první vteřiny, co ses Mášence narodila, dokonce si pamatuju i čas, půl páté ráno. Měla jsi hodně přezdívek, jeden čas jsme ti říkali Baculka nebo Modelka XXL, ale to už teď na konci dávno neplatilo. Byla jsi už jenom kost a kůže, přestala jsi baštit a bylo tak strašně srdcervoucí se na to tvoje hubený tělíčko bez vůle k životu dívat. Věděli jsme, že jsi nemocná, měla jsi cukrovku, kterou se nám podařilo během jednoho roku vyléčit, ale pak se znovu vrátila a inzulín nezabíral. Na konci ti začaly selhávat ledviny a z naší malé divošky, Xeny bojovnice, se stala tichounká, unavená kočička.

Poslední den jsi se motala a padala, už se na to nedalo dívat. Po rozboru krve se zjistilo, že ledviny už jsou v podstatě nefunkční a bylo by otázkou maximálně pár dní, než zkolabuješ úplně. Byla to strašná zpráva a vlastně jsem pro tebe od toho momentu nepřestala brečet. Nakonec jsme se s panem doktorem dohodli, že ti za ten Duhový most pomůžeme, protože to tvoje trápení se už nedalo snést.

Měj se tam na obláčku krásně, princezno moje hubatá. Máš tam jen z poslední doby tolik kamarádů, že ti tam určitě nebude smutno. Ne tak jako nám tady dole. Pusinky ti posílá ubrečená panča a tvoji parťáci Fanda, Frodík, Kubík, Venda i tvoje maminka Mášenka.