22. října 2012

No tohle.... už jsou mi čtyři roky, dva z toho bydlím u Fandových a zhruba tak měsíc jsem zamilovanej.... Měl jsem párkrát oholenou zadnici, pak taky ze mě lezla tasemnice, nedávno zase bylo bolavý očičko a panča mě mučila kapáním očního sajrajtu ... pak se mi oko uzdravilo a teď už ho mám bolavý zase.... ona totiž Jolanka se nezdá, ale je to děsně vášnivá a náruživá kočička. Kamarádi, ta když mě chytne kolem krku, tak máte pocit, že vás chce uškrtit, ale né, ona jen do toho jde plnou parou. No a když mi chce sčísnout vlásky z čela, tak mě rovnou rejpne do kukadla. Panča uvažuje, že mi snad pořídí ochranný svářečský brýle.... No nic, to byla jen trocha zamyšlení nad životem …

Váš filozof Vendelín

16. listopadu 2012

Ach jo... určitě vám Jolča napsala, jak jsme s pančou válčili, když nám matlala nějakej blivajz do vočiček. Sice jsem se bránil, co to šlo, tasil jsem drápky, cenil zuby, ale nic nebylo platný, ta naše sadistka mě vždycky stiskla mezi kolenama, natáhla mi vočíčko dolů a šup, už to bylo. Teď už mám očadla zase jako dvě zrcadla, ale zdálo se panče, že jsem prej nějakej nekrakenovskej. Ani s Jolčou jsem si nehrál a furt jsem jen ležel v pelíšku. Když ke mně panča položila ucho, tak jsem jí do něj pěkně vnitřně zachrchlal a navrch jsem měl nějakou horkou hlavičku. No a tak mě včera sbalila a odvezla na výlet. Myslel jsem, že výletová přebornice u nás bude Jolanka, ale nějak se to převezlo na mě. U bílopláště mě posadili na stůl a já jsem se na toho chlapíka důvěřivě podíval. V mým pohledu bylo něco jako - tak hele, jsme oba chlapi, tak se vyprdni na panču a nech mě na pokoji, né? Ale bíloplášť tomu pohledu evidentně nerozuměl. Poslechl si mě a řekl, že chrchel rozhodně slyší taky a navíc mu pískavá tyčka v mým zadku oznámila, že mám vysokou teplotu. A tak mě za trest dvakrát píchl pod kožíšek a panče taky za trest přibalil pro mě nějaký bonbony. Vsadím se, že nebudou vůbec dobrý, ale budu je prej dlabat celých 10 dní. Nemám já to pech?? Tak držte tlapky, ať už se pak dočista a nadobro uzdravím a můžu zase svoji vendí lásku k Jolance projevovat naplno a bez zábran.

Váš Vendelín, vůbec né Prdelín a už naprosto vůbec né Kraken!

28. listopadu 2012

No sláva vlasti, kamarádi! Včera ráno mi panča NAPOSLED strčila svoje drzý prsty mezi zubiska a páník mi do mojí zmítající se tlamky NAPOSLED vrazil nějakou nechutnou hrůzu. A jsem zase zdravej Vendelín. Projevuje se to tak, že když mi panča ukáže takovou dlouhou tkaničku, tak sebou okamžitě mrsknu na záda, zmítám sebou ze strany na stranu v zuřivý touze chytit onen provaz a přitom chrochtám jako nějakej pašík. Netrvá to ale ani pár sekund, protože se z odněkud okamžitě přiřítí malej přízrak zvanej Jolanka a mám po legraci. Ale neva, jsem přece džentlmen a tak se provázku vzdám. Bez boje to ale není a už se s Jolčou válíme v jedný chlupatý kouli. Z ní jsou vidět jen konce zadních pacek a dírka pod bezocáskem.

Panča nás nechává být, ať se vyškádlíme, ale pak někdo začne kvičet (prej neví furt kdo, nedá se to poznat - šmarjá, to spadla na hlavu? Snad si nemyslí, že kvičím já??) a tak nás rozežene. Mám z tý naší lásky trochu natrhlý ucho, ono už teda natrhlý bylo, ale teď je natrhlý ještě o něco víc. Vidět to Fanda, tak už se mi vysměje, že jsem pěkně trhlej. A tak kolem něho radši chodím bokem, trhlým uchem dozadu, na posměváčky nejsem zvědavej. No ale ucho sem, ucho tam, hlavně že už netabletím. Oči mám jak dvě pětikačky a hned jdu říct panče, ať mi sem laskavě přidá fotku jako důkaz.

Váš uzdravenej Vendelín 

29. července 2013

Kočkové, historie se opakuje a já už mám ZASE holou prdel. Fakt nevím, co si mám s tou mojí pančou počít. Ale zasejc musím uznat, že se mi teď tou prdýlkovou dírkou fakticky líp dejchá, to zas jo. No a co se vlastně stalo...

Panča přijela z vejletů a druhá panča jí hned nažalobníčkovala, že smrdím jak starej tchoř. Panča první se mi rovnou podívala na zadek a věděla, o co kráčí. No prostě zase se mi jednoho dne do dlouhých chlupů přišmajchloval kousek hovínka, zůstal tam polapenej a ač jsem si vozil všude prdýlku jak se dalo, hovňajz tam prostě zůstal a jasně, že nevoněl jak parfém od Diora. A s takovým zapečeným hovínkem v chlupech se toho fakt moc udělat nedá a tak ještě ten den, co se páníci vrátili, mě naložili do kočkotašky a uháněli jsme za bílopláštěm, který opět dostal tu čest mi moji zadnici oholit pěkně dohola. Řval jsem jak tur, protestoval a v duchu si sepisoval stížnost na Úřad pro ochranu zvířat, ale teď jsem rád, že jsem se toho kožichu kolem výstupní díry zbavil, protože mi aspoň pěkně větrá a Jolanka se o mě ze samý lásky stará, jako kdybych byl marodnej. Panča mi pak řekla, že jsem prej měl vlka, ale to teda nevím, kde si jako myslí, že jsem nějakýho vlka ulovil. Už jí asi taky hrabe z toho horka.

Váš oholenej Vendelín Prdelín