21. ledna 2011

No tohle, teď koukám, že poslední zápis tady byl o mý holý prdizně. Je načase napsat něco novýho.

Fanda vám už nejspíš vymňoukal, že mě přejmenovali na Krakena. Ale né jako oficiálně, to jsem furt Vendelín a když se chovám slušně, tak na mě panča cvrliká Vendelínku, Venoušku, Vendí, někdy mi dokonce řekne ještě furt VENDULKO! (a to bych si teda vyprosil). No ale pak mě to slušňáctví přestane bavit a dám to najevo tak, že prvně seknu panču po tý ruce, co mě zrovna hladí, a pak se jí zaryju drápama do nohou, na kterých jsem do tý doby slastně odpočíval. Takže mě shodí dolů a zaječí NECH TOHO TY ZMETKU JEDEN CHLUPATEJ!

No a to se právě měním na Krakena. Jen se protáhnu, abych byl ve formě a začnu prohánět všechno, co má náznak kočky. A že toho v baráku máme fakt dost. Docela mě štve, že ty dvě kočičí ženský, Máša a Emča, se mě vůbec nebojí. Ty vám mají takovou sílu osobnosti, že když se k nim rozběhnu, že bych jim třeba skočil na záda, tak stačí jeden jejich pohled a já brzdím prdelí, abych vůbec stihl před nima zastavit. Jo kocouři, to je jiný kafe. Nejmladší Kuba je jako moje zrcadlo, akorát s trapně krátkýma chlupama. Prostě dělá všechno, co já a tak se někdy stane, že mě panča potřebuje chytit a dát mě do mých komnat, ale zničeho nic se jí připlete do rukou Kuba a tak odnáší jeho, zatímco já jsem spokojeně schovanej někde pod schodama. A ten Kubajz z toho má nakonec ještě prču, jak panču nachytal.

Fandopéro, to je jiná kapitola. Ten mě chodí tajně pozorovat, teda aspoň si myslí, že je to tajný. A nejlepší je, když mě ztratí a tak se vydá jakože po mých stopách a je děsně důležitej a přitom neví, že já jdu potichu za ním. To je vám pak řevu, když na něj nečekaně skočím.

No a Frodo, ten se mě bojí jak čert kříže. Ale když mě sleduje z pozorovatelny pod postelí, tak na mě kolikrát se syčením vylítne. A přitom já si jen tak nevinně jdu kolem a nic mu nedělám. No tak nevím, jestli se budu někdy s někým ve spánku objímat. To teda asi sotva. Ale panča věří, že NĚJAKÁ ZMĚNA nastat musí. Tak jí tu naději nechám, to mě nic nestojí, no né?

Vendelín Krakenovej

3. října 2011

Bože, tak už mám zase holou prdel, že já jsem do týhle rodiny vůbec kdy lezl... A co se vlastně stalo? No co by, šel jsem se vykadit jako jindy a páč ten hovňajs byl takovej trochu řidčí, tak mi ho kus zůstal na chlupech u zadku. Chtěl jsem se ho zbavit, tak jsem se povozil po koberci, až za mnou zůstala hnědá čára, ale hovňajs na chlupech držel jak přilepenej. Navíc se ještě víc zadělal dovnitř a tak když nastoupila úklidová četa ztělesněná mojí pančou s mokrým ubrouskem v ruce, věděl jsem, že je zle. Nedal jsem se ale lacino a ještě jsem vyskočil na stůl, kde jsem udělal další pěknej flekánek na prostírání. Pak mě panča stiskla mezi nohama a jala se mi utírat citlivý místa tím ubrouskem. Dost jsem u toho vyváděl, to vám teda řeknu. Nakonec to panča vzdala, protože to nešlo dolů a už měla plný ruce mých škrábanců. Šla si zmoženě sednout, aby podumala, co se mnou a já - jelikož nejsem vůbec urážlivej - jsem jí hned skočil na klín a zanechal jí na kalhotech dva zbrusu nový hnědý flíčky. Docela smrděly, to jsem i já cítil. A to rozhodlo. Panča se musela převlíct, počkalo se na páníka a jeli jsme k tomu chlapovi, co mi už předtím provedl tu hnusnou věc a oholil mi zadek. A považte, že teď mi udělal nemlich to samý. Páníci mě drželi, protože jsem se statečně bil a ten zlej chlapík vzal vrčící věc a celýho mě TAM oholil. Takový ponížení, to vám řeknu. No ale je pravda, že mi dírka teď pěkně luftuje, nic se mi tam neslepuje a prdiznu mám čistou. Tak to panče snad i odpustím, uvidíme uvidíme. Jo a jela s náma i Máša, protože ta zase furt pšíká, a když jsme šli od doktora, tak panču pěkně zvršku počurala. No neměla ta panča úžasnej den?

Váš opět holoprdlej Venda

20. února 2012

Škandál, horor, hrůza a domácí násilí. Tak nějak by se dala popsat situace u nás doma. Minulý týden jsem byl ještě v pohodě, to mě panča zavřela jednoho dne dole a tak jsem se mohl přes sklo dívat, jak svatá trojice Fanda-Frodo-Kuba je upastěná na verandě, odkud není úniku a jak dostávají bodání od nějakýho velkýho chlapa. Kubajz tak mydlil do dveří, že jsem fakticky myslel, že tu tabulku dočista vyrazí. Řeknu vám, byl to pocit naprostýho blaha, že mě se to vůbec netýkalo.

No jo, jenže to uplynulo pár dní a přišla sobota. Panča přinesla přepravní kabelu a páč nejsem žádnej srab, tak jsem neutekl, ale nechal jsem se jen s trochou odporu naložit a zavřít. Teprve pak mi došlo, že se asi zase někam pojede. A taky že jo. Jelo se k jinýmu doktorovi, kterej mě nejenže taky píchl jehlou, ale navíc mi zkontroloval zuby, oči, strčil mi do zadku tyčku, co pak pískla a postavil mě na váhu, aby se mohl podívat, jak se mu tam pohne ručička. Ale ten největší teror přišel až na konec. Vytáhl strojek, panča mě zalehla, páník zalehl mě aj s pančou a ten doktor mi UŽ ZASE oholil zadek!!! Takovou podlost jsem fakt teda nečekal a dost mě to rozzuřilo. Já tady v tý rodině nebudu věčně někomu pro smích. A tak se ptám - CHCETE MĚ????

Váš dočista, ale fakt dočista oholenej Venda

P.S. Jo a jsem slavnej! Včera se ti zrádci dívali na nějakej film, já jsem uraženě odpočíval panče na klíně (ale schválně jsem se k ní natočil tou holou prdelí jako věčnou připomínkou zločinu, co na mně spáchala) a najednou jsem uslyšel, že je o mně v tom filmu řeč, zaznělo tam totiž něco jako že "Kraken je stvůra, nepopsatelný horor" a pak jsem ještě slyšel "Vypusťte Krakena". Tak nevím, jestli mám bejt rád nebo ne. Jako je dobrý bejt slavnej, ale copak já jsem nějaká stvůra a nepopsatelný horor???

16. září 2012

Helejte se, něco se děje. Včera u nás byla návštěva a když odjela, zůstalo u nás kočičí škvrně. Vůbec jsem se ještě neviděli, protože panča to zavřela do stejnýho pokojíku, jako tenkrát mě a škvrně dokonce dostalo aj provizorní postel po mně. No to jsem na to teda zvědavej, co to bude za zázrak!

Váš „zatímnevímcoodtohoočekávat“ Venda

23. září 2012

No tak helemese, vona je to škvrně holka a docela správňácká. Má jenom půlku ocásku a i ta půlka je holá a krvavá, ale holka zdá se není marnivá. A vůbec se mě nebojí, což mě teda trochu překvapilo, protože si zakládám na svý pověsti Krakena a co je to za Krakena, kterej ani nezasyčí, když mu malá holka dá pusu rovnou na čumáček? Jenže mě to tak překvapilo, že jsem se nezmohl vůbec na nic. A ta holka se ve mně dočista zhlíží, mám ji pořád vedle sebe, jako by ke mně byla přilepená vteřinovým lepidlem a hází vám na mě tak děsně obdivný pohledy, že se natřásám jako krocan. No prostě, abych to shrnul, je to docela příjemná změna, být tady najednou za hrdinu a velkej vzor.

Tak trochu pýchou nadmutý Vendelín

Tady na fotce je ten její chudák půlocásek vidět.

8. října 2012

A pak že holky nejsou slepičí prdelky ukecaný. Takže teď už můžu svoji pověst Krakena a nelítostnýho bitkaře hodit klidně do koše, protože malá Jolanka Půlocásková už na všech frontách roznesla, že jsme se do sebe tak nějak zakoukali. Takže nemá cenu zapírat...

No prostě je to pravda. Když to škvrně poprvý vyběhlo z MÝHO bejvalýho pokoje, tak jsem byl připravenej, že ji hned srovnám do latě. Ale ona se přede mnou vůbec nezastavila, ducla mi čumáčkem do čumáčku a kočkové, já byl ztracenej! Mohutnou tlapkou jsem ji lehce poklepal po zádíčkách a na světě byla nová láska. A jak je ta holka statečná. Měla s krvavou ocáskovou tyčkou spoustu bolesti, ale teď už je ocásek dočista pryč a za to jsem moc rád, protože nechci, aby ta moje Jolanka měla trápení. Jakejpaj já jsem Kraken…

Kraken je mrtev, ať žije znovuzrozený Vendelín!