21. října 2010

Tak mám za sebou první den v novým domově. A co jsem zažil? Zatím teda nic moc. Je mi malinko šoufl po tom kápnutí, co jsem včera dostal a tak hodně ležím v pelíšku. Když přišla panča domů a pomuchlovala se se všema kočičíma kouskama, tak šla honem za mnou a pochovala mě a moc mě pochválila, že jsem se vyčural a vyhromádkoval na záchod a ne někam jinam a hladila mě po zádíčkách a říkala mi Venoušku a já jsem u toho strašně nahlas předl a bylo mi moc dobře. Ještě se prej dvakrát vyspím sám v pokojíčku, ale pak už bude neděle a to mě panička seznámí s děckama. Jejda jejda, snad se jim budu líbit. Už teď pořád chodí jako nějakej pešek kolem dveří, kde bydlím a čmuchají čmuchají kočičinu. Kubovi se z toho prej naježil celej ocásek a Fanda zavyl něco jako NECHCUUUUUUUUU. Ale já se na ně pak podívám, mňouknu jim ahoj a to by bylo, abych se jim nezalíbil.

Celej nedočkavej Vendelín

26. října 2010

No to vám byla seznamka, na kterou nikdo jen tak nezapomene. Panča mě po tý mojí samotce konečně vzala z pokojíčku a jala se mě představovat ostatním členům skupiny. Naše vzájemné setkání bych popsal asi takto:

1. Máša se na mě koukla, pomyslela si něco jako „UŽ ZASE???“ a klidně si jedla dál z misky, jako by se nechumelilo. Ona je totiž na nový přistěhovalce zvyklá a nikdo ji nevyvede z rovnováhy. Vycítil jsem z ní autoritu a tím pro mě Máša byla tabu.

2. Emča se na mě ani nekoukla, protože pro ni není nic důležitější než jídlo, kterýmu se věnuje skoro pořád. To mě trochu rozezlilo a tak jsem po ní skočil a lehce ji plácl po zadnici. Emča vyskočila, zasyčela na mě děsnou sprostotu a panča mě přísně okřikla, že tohle nesmím. Navíc mi pohrozila prstem.

3. S Kubou jsme se místo nudného přivítání semleli v jednom černým chuchvalci, až bylo víc chlupů na zemi než na nás. Panča ječela NECHTE TOHO, zkoušela nás od sebe rozehnat a nakonec se jí to povedlo. Jako bonus z této události si odnesla roztomile potrhanou kůži na rukou.

4. Frodo okamžitě, jak mě uviděl, zalezl pod postel a odmítal se jít představit. Moje extempore s Kubou ho utvrdilo v tom, že jeho rozhodnutí bylo správné.

5. Fanda se rozhodl uchopit situaci s vetřelcem do svých tlapek a neohroženě na mě zavrčel, což mi dodalo adrenalinu do žil. Zaujal jsem bojovou pozici a v následující chvilce jsme se ve vzájemném objetí kutáleli dolů ze schodů. Panča už řvala přímo hystericky, byla v tom řevu směs hrůzy, vzteku i strachu a letěla za naším klubkem dolů. Tam jsme se konečně pustili, páč jsme uznali, že to by pro začátek stačilo.

Panča mě popadla a odnesla zpátky do pokojíku, tam mě zkontrolovala a zjistila, že jsem celej. Pak se vrátila k Fandovi a zjistila, že ho kousek chybí, protože má na boku kousanec. No jo, no, trochu jsem to s tou náruživostí přehnal, to se přiznám. Fanda potom musel s pančou k bíloplášťovi, aby se mu podíval na tu jeho ďouru a já jsem i nadále zůstal dole v pokojíku. Panče to bylo moc líto, protože si myslela, že to půjde líp, ale prej to nebudeme vzdávat a to by bylo, abysme se spolu nezkámošili, haha.

Váš už trochu seznámenej Vendelín

1. listopadu 2010

Co to slyším? Prej zítra pojedu na výlet autem? Už zase? Vždyť jsem se vezl nedávno. Panča mě hladí a říká, že pojedu na fikanou a že se nemám ničeho bát, protože pak mi doma bude prostě líp. Ale na co? Proč? Vždyť mně už je dobře. Breber jsem se zbavil, červi ze mě taky vylezli, s ostatníma chlupatýma je to už přece jen na lepší cestě, tak o co jde? Já o žádnou fikanou nestojím, kor když nevím, co to je. No tak potom vám povím.

Tak trochu rozladěnej Venda

3. listopadu 2010

Tak to mám spočítaný. Včera jsem byl u doktora kvůli nějakýmu zástřihu. Nevím, co mi vlastně provedl, protože jsem to radši zaspal. Ale když pro mě panča přijela, tak jsem byl nějakej jinej. Smrděl mi zadek a pak jsem zjistil, že jsem natřenej na stříbrno, to si ze mě někdo udělal srandu nebo co??? No a panča tomu všemu pak nasadila korunu. Předtím jsem byl Vendelín a teď mi řekla ahoj VENDULKO! Tak už fakt nevím, jak se vlastně jmenuju. No nic, jdu zjišťovat škody na mě způsobený. Snad se z toho nezvencnu.

Váš skoro zvencnutej Vendulka

4. listopadu 2010

Já teda nevím, ale moje panča se zbláznila. Včera to s ní byl fakt děs a běs. To jsem se chtěl třeba najíst, napít nebo jen tak protáhnout, ale copak to šlo, když se kolem mě furt plazila s takovou tou věcí, co z ní lítaj blesky? Dobrá, jednou mi ukázala na takovým obrázku, jak vlastně vypadám, tak to bych ještě snesl, protože jsem, myslím, dost hezkej. Jenže včera mě nefotila zepředu jako jindy, ale zezadu. Normálka se snažila vyfotit mi tu moji stříbrnou zadnici. Dělal jsem, co jsem mohl, abych jí v tom zabránil, takže měla asi milijon obrázků mýho ocásku, ale nakonec mi to moje stříbro přece jen vyfotila. Jako fakt nevím, k čemu jí to bude a doufám, že tu moji zadel nedá na veřejnost, aby si to mohly prohlídnout i všechny holky a to už bych pak byl úplně potupenej Venda.

A dala to sem, zrádkyně jedna!!!

11. listopadu 2010

Hlásím, že prdizna pomalu zarůstá. Tuhle jsem si to místo důkladně prohlížel a se zklamáním jsem zjistil, že stříbrná barva už je nadobro pryč. No tak fajn, teď už nemám fakt nic než holej zadek. Jinak se ale nemám špatně. Nahoře žije smečka chlupatejch, se kterýma si pořád moc nerozumím a tak i kvůli tomu mě za nima panička teď vůbec nepouští a já mám svatej pokoj. Dostanu najíst, napít, jsem v teplíčku, když přijdou člověci domů, tak si rozdělí služby a jeden si hraje s partou nahoře a druhej přijde za mnou, abych se nenudil. Co já jim budu troubit, že se fakt nenudím, protože je tady toho k objevování víc než dost. Pak si skočím k někomu na klín, většinou teda k panče, protože ona si na něj furt poplácává a říká mi Venoušku hop a tak jí teda udělám radost a hopnu tam. No a panča mě hladí a já předu a poslouchám povídání o tom, jak jsou ty ostatní kočičky moc hodný a že mi s nima bude dobře a že nesmím bejt rváč a...... a..... promiňte, ale víc toho nevím, protože po chvilce mě ta ukolíbavka vždycky uspí a já chrápu jak starej vožrala. Tuhle se mi zdálo o tom, jak jsme se s šéfem poprali a skutáleli se přitom ze schodů, to vám byl tak živej sen, že mě z toho ještě teď trochu bolí žebra. Jo, nevíte, co to znamená, když panča říká, že když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají?? Těmhle člověckým průpovídkám vůbec nerozumím.

Váš nevzdělanej Vendelín