31. července 2013 - Vlajkový rebel a borůvky

Milí kamarádi!

Vzhledem k mému delšímu výpadku v zapisování příhod by se mohlo zdát, že můj život už pozbyl zajímavosti nebo že už dávno někde ležím vyschlej jako treska, ale není tomu tak, naopak i nadále se těším dobrému zdraví a poté, co se panča vrátila z cestování, i skvělé náladě, provázené rozličnými fandokousky. Některé z nich jsem už natrvalo zařadil do svého stálého repertoáru a tak se o nich zmíním jen okrajově.

Tak třeba to moje oblíbený vytahování věcí ze skříně, to mě asi nikdy nepřestane bavit. Když se panča vrátila z prvního výletu a nakoukla do pokoje, který při odjezdu zanechala v bezvadném stavu, nemohla uvěřit očím. Půlka skříně byla vytažená ven na hromadu, zrajtovaná, zachlupená a vůbec ne lákavě vyhlížející, druhá půlka byla pořád uvnitř, ale bylo vidět, že sloužila celou dobu coby naše ložnice. Přes přehoz na posteli panča umístila ještě další přehoz, je to prej taková pojistka, že ten spodní zůstane (snad) neporušený. A udělala dobře, protože z vrchního přehozu jsme si my kluci udělali bunkr, takže byl důmyslně zchumlaný do jedné velké kupy a dovnitř se pak někdo vypoblijonkoval. Páníkovo ponožkový šuplátko bylo pootevřený a hodně ponožčích kouliček tak samo vyskákalo ven, jedna z nich se dokonce sebevražedně vrhla přímo do misky s vodou a všechnu vodu nacucala do sebe. Na balkoně ve vzduchu levitovaly natrhaný papírový kapesníčky a některý kousky si svobodně prolítávaly skrz mřížku ven a dopadaly k sousedům na chodník. No prostě myslím, že jsme uvítací ceremonii připravili moc hezky. Panča jen hlesla ó sladký domove, všechny nás podrbala a ač jsem čekal nějakou záludnost, ta tentokrát vůbec nepřišla. Skoro jsem se lekl, že se panča ve světě zkazila dobrým chováním. Ale brzo jsem se mohl uklidnit, ukázalo se totiž, že je furt stejná.

Začalo vybalování a to mě děsně baví. Šustí u toho igelitky, dělají se různý hromádky, taška se vyprazdňuje a hned zase zaplňuje tím šťastlivcem, kterej je zrovna nejblíž a stihne tam první vlízt. Taky mě baví čekání na dárečky. Moc se mi líbily kamínky, který si panča vyskládala na komodu, bylo z ních cítit něco divnýho, ale příjemně divnýho, tak jsem do nich nořil čumáček. Pak panča vyndala něco složenýho a protože už to neměla kam dát, položila to na zem. Hned vám povím, co to bylo. Páníkova maminka je tak trochu vlastenka a rozhodla se svoji zemi propagovat i u nás formou utěrky, která vypadá dočista jako jejich vlajka. No a já jak jsem byl celej u vytržení z toho všeho nepořádku, tak jsem skočil z kamínkový komody rovnou na zem a bez rozmýšlení jsem se na tu vlajku.... ehm, vyčural.....

Důrazně vás žádám, nehledejte v tom žádný politický podtext, však mám s Británií jen ty nejlepší kontakty a někteří z vás vědí, že jsem byl i na audienci u královny v jejím Buckinghamském paláci. Tady si to můžete připomenout. Ale tahle momentální touha udělat cosi rebelantského byla v tu chvíli prostě silnější než já. Panča jen nevěřícně pronesla - teda ty čuně jedno nemožný, za tohle půjdeš do kriminálu!! Ale zároveň jí to přišlo děsně k smíchu, zavolala páníka, ať se taky podívá, jak jsem zneuctil tuto státní utěrku a šla ji rovnou vyhodit do popelnice. Nebojte se, má ještě dvě náhradní.

Další dny pak probíhaly v poklidu. Bylo totiž děsný horko a to se ani akčnímu kocourkovi nechce nic dělat. Panča zase odjela, ale předtím nakázala druhý panče, že když naděláme takovej BORDEL jako minule, tak ať to laskavě sklidí. Když se vrátila, tak si bordelu ani nevšimla a pořád jen mlela o nějakým puntíkatým kotěti, co si chovala a byla z něho tak piclá, až jsem jí chtěl zase něco počurat. Ale nebudu dělat stejnej vtip dvakrát, to není můj styl.

A tak jsem si počkal, až přijde něco novýho. A taky že přišlo. Jednou si panča přinesla domů v pytlíku malý modrý kuličky. Myslel jsem, že je to nějaká dobrota pro nás, ale panča to nechala ležet na stole a ani trochu se nechystala k tomu, aby nám to nasypala do misek. A tak jsem do toho pytlíku jen tak zkusmo drápnul packou a pytlík hned uděla křup, objevila se v něm dírka a kuličky se začaly opatrně trousit ven. Čuchl jsem si k tý jedný a teda nic moc nevoněla, ale šla krásně napíchnout na drápek. A tak jsem si s ní chvilku hrál a jak jsem tak byl v dobrým rozpoložení a vydroval ze strany na stranu s kuličkou na drápku, tak jsem cítil zespoda příjemnou masáž zádíček, bylo to skoro jako v nějakých kuličkových lázních. Škoda, že mi tu pohodu panča tak pokazila, když na plný pecky zaječela - teda Fanouši bláznivej, co zase děláš, vždyť jsou ty borůvky doprdele celý rozválený!!!!

Vyskočil jsem ze zad na nožky a viděl jsem, že nekecá. Z kuliček byla kašička a na stole se udělal fialovej rybníček, dokonce i pacičky jsem měl obarvený a dalo mi práci dostat zpátky svoje sněhobílý ponožky. Ale stálo to za to, byla to pomsta za to vopěvovaný puntíkatý kotě. Na to jsem prostě háklivej a basta!

Váš pomstěnej Fanda

4. září 2013 - Láska - páska

Tak už je definitivně po pančině trajdání a já se snad tudíž dostanu ke slovu častěji než jednou za měsíc. Však mě už papule dočista pálí, abych vám zase trochu pomňoukal něco ze svýho života.

Panča s páníkem se vrátili z vejletu moc brzo ráno, ještě byla úplná tma. Vůbec jsem nechápal, proč se najednou rozsvítilo světlo a nějaká ruka mě začala hladit a budit ze spaní. Pak jsem otevřel oči a viděl jsem, že je to panča a že ke mně pronáší sladký slovíčka. A tak jsem na uvítanou parádně zívnul a přitom pronesl ospalý MŃAAAAAAAU, i když panča je přesvědčená, že to prej bylo ČAAAAAAAU. Přivítala se i s ostatníma kouskama a pak zajela do postele tak rychle, že si vůbec nevšimla opětovně roztahaný skříně ani chybějící kytky, která normálka předtím stávala zrovna vedle mýho pelíšku. Když to později vyšetřovala, tak jí druhá panča prozradila, že kytku jednoho dne našla celou polámanou, vysypanou a dočista mrtvolnou na komodě a tak ji prostě vyhodila. Mám podezření, že to udělal pletenej Fáňa, kterýho jsem dostal od Ferdíka, protože ten u tý kytky vysedával a měl ji na starosti. Ale takhle to dopadá, když se věci nesvěří pravýmu kocourkovi, to vám teda povím! Za mýho dozorování by to do takových konců nikdy nedošlo, to je snad každýmu jasný!

Ale zpátky k tomu příjezdu. Když se toho dne panča konečně vyhrabala z postele, tak teprve začalo vybalování, ale musím říct, že už to poněkud ztrácí kouzlo, vždyť je to pořád dokolečka. Naštěstí jsem si brzo našel pytlík s mušličkama a ten mě na nějakou dobu zabavil. Jenže pak jsem objevil ještě něco lepšího, co jsem vůbec neznal. Bylo to v tašce u páníka. Prvně to vypadalo jako nějaký nudný placky bez užitku, ale brzo jsem vykoumal, že z jedný strany je jakási páska a když se tam zahákne drápek, tak to jde krásně vytahovat. Rychle jsem se rozhlídl a když bylo jasný, že mě nikdo nepozoruje, odnesl jsem si dvě placky pod postel do schovky a celej zaláskovanej do nový hračky jsem páskoval a páskoval. Viděl jsem, jak se kolem postele kmitají nohy panči aj páníka a pak se ty jedny chlupatější zastavily a slyšel jsem, jak šustí sáček s těma plackama. Páník se jich asi nemohl dopočítat. Volal něco na panču a ta mu odpověděla, že neví, kde je má a že tu předpotopní věc, kterou už určitě vůbec nikdo ani nezná, měl dávno vyhodit. Zaslechl jsem, že tý předpotopní věci říká walkman a ty moje parádní placičky byly kazety. Páník na nich měl nahraný nějaký dokumenty, který rád poslouchal a který se prej nikde nedají sehnat. No to víte, že se nedají sehnat, když jsem si je zabavil já. Po chvilce hledání asi páníka osvítilo a tak se najednou vedle jeho nohou objevila pod postelí i hlava a páník zvolal: Come on, Fandaaaa!! A vůbec nepoužil špatnou mluvu, jakou by dozajista použila panča, kdyby mě bejvala objevila ona. Páník vypadal trochu otřeseně, když z mojí schovky lovil ty pásky. Chvilku si je prohlížel, zkoušel je narovnávat, díval se, nakolikrát jsou přetržený a nakonec mi je velkoryse vrátil. Panča mu řekla – no sláva, vítej do našeho století a tím ta kauza skončila, pro mě zcela bez následků a naopak s ponechanými dary. Pásky mám ve schovce dodneška a jen si je musím hlídat jako oko v hlavě, aby mi je nešlohl Kuba, on je totiž taky uplácanej ze zlodějskýho těsta jako já. Hlavně ale, že s páníkem jsme furt kámoši!

Váš zaláskovanej, teda zapáskovanej Fanda

2. října 2013 - Myš a panča zmalovaná

Kamarádi, nejdřív jsem chtěl napsat jen stručnej report o zdechlým myšovi, kterej se vetřel k nám domů, ale než jsem se k tomu rozhoupal, přihodilo se ještě netradiční malování a o to se musím taky podělit.

Tak prvně ten myš. To takhle jednou k ránu panča slyšela velkej rámus. Totiž, my kluci, když si hrajeme, tak to stojí za to, nejsme žádný slečinky z porcelánu, že jo. No a tak panča slyšela narážení do skříně, lítání do schodů, padání ze schodů, překlápění misek, sem tam nějakej ten mňouk, no prostě, celkem normální ráno. Potom jí začalo hrát rádio a to už musela vstát. Cestou do koupelny posbírala a porovnala, co jí překáželo v cestě a bylo jí trochu divný, že všichni jsme nějak naježený. Já s Frodem jsme vypadali, jako kdybysme zrovna spatřili mimozemšťana a Kuba se natahoval jak péro na sedačce a u pacek měl nějakou hračku, což panče přišlo jako ožužlaná stará myšová hračka. Šla k němu a povídá - Kubíčku, ty sis našel myšku, no to seš šikulka.... a najednou spustila takovou sirénu, až nás to všechny zahnalo pod postel. Při bližším ohledání, naštěstí jen vizuálním, totiž zjistila, že myš je pravej, žádnej hračkovej, a naštěstí už zdechlej. Ryk probudil páníka, kterej po vzkříšení polomrtvý panči (však o její myšový fóbii jsem psal myslím už několikrát) nabral myšáka do papíru a odnesl ho pryč.

Neptejte se mě prosím pěkně, kde se tam ten myš vzal. Panča pro to má jediný vysvětlení, že k nám přiběhl, když jsme byli venku a dveře byly rozvalený dokořán, což zřejmě nebohej myš uvítal s tím, že stráví zimu v teple a pohodlí. A takhle se chudák spletl. Jen blázen vleze do domácnosti s kočkama a kočičím prezidentem, to dá snad rozum, ne?

No a teď k tomu malování. Né že by se malovaly zdi nebo tak něco, taková radost se Fandovi nedopřává moc často. Ale to si panča sedla na postel, otevřela nějakou pidilahvičku, kterou postavila na knížku, aby se jí neklinkala, mezi drápky na spodních tlapkách si vrazila nějakou divnou věc, která jí ty drápy držela roztažený a začala si na ně matlat barvičku. No koukal jsem jak blázen, co si to zase vymyslela za blbost. Podíval jsem se na svoje drápky a byl jsem moc rád, že byly bílý a krásně zabroušený, prostě takový, jaký mají být. Ale ta pančina procedura mě moc zajímala. Přišel jsem blíž a přes čumáček mě bacil divnej puch, tak jsem zase poodešel. Panča po mě loupla okem a jen tak pro formu pronesla, hele Fando, koukej zmizet, než tě taky zmaluju. A já teda né že bych byl takovej poslucha, ale prostě rozhodl jsem se, že pro jednou uposlechnu rozkaz a fakt zmizím. Bohužel jsem mizel skokem přes panču s roztaženýma drápkama a otevřenou lahvičkou.

Co bylo pak, vidím úplně jasně a v barvách: panča si udělala štětečkem krásně velkou šmouhu přes celou nohu, lahvička se překlopila a trochu se jí vylilo na knížku, na který stála a jak panča samým rozčilením hbitě vyskočila, tak se jí namalovaný drápky ještě obtiskly na postelní látku. No to vám byla prča. Akorát panča z toho všeho asi oslepla, protože vysokým hlasem na mě zaječela - ty šašku jeden počmáranej, nevidíš, kudy se valíš???? A přitom počmaráná byla ona, ne já.

U samýho závěru jsem už pak vůbec neasistoval, panča totiž otevřela jinou lahvičku s ještě větším puchem, tou pak odstraňovala ty natiskaný drápkový barvičky z postele a pořád opakovala moc nehezký slovíčka o nějakým pometlu praštěným, který brzo poletí z domu.

Váš nezmalovanej Fanda

30. října 2013 - Okurková sezóna

"Pane Fando, vstávat a začít pracovat!!!"

Tak zrovna takhle jsem na sebe zavolal jednoho rána, když jsem usoudil, že okurková sezóna je u konce a tudíž že toho povalování a nicnedělání už bylo dost. A fakticky jo, uvědomil jsem si, že už dlouho jsem nevyprovokoval panču k nějaký bohulibý činnosti a dokonce ani k výraznýmu slovnímu projevu. Normální projev, ten zase jako používala dost často, to bylo samý no ahoj Fandí, a copak asi dělá náš Fanoušek - no jo, spinká, medvídek jeden, a jejdamane Fando, co to máš na čumáčku??? To jsem tam měl čerstvej škrábanec, jak jsme si s Kubou trochu vyříkávali spor o MOJE výhradní komodový místo, až i trochu krve cáklo. No jo, jenže takovýhle nezáživný slova jednoho brzo otráví a život jaksi nemá šmrnc. A tak prostě přišlo to moje rozhodnutí zase mu šmrnc navrátit.

Nebylo to vůbec těžký. Panča byla ten den sama doma a tak si vzala knížku a že si jako bude prohlížet ty písmenka. Jenže po chvilce ji přepadla ukrutná chuť na něco dobrýho. Tušila, že nic nenajde, ale i tak se vydala na průzkum a já jsem šel věrně jako její bodyguard s ní - co kdyby ji napadlo šáhnout do našich kočičích rezerv??? Naštěstí k tomu nedošlo, protože panča při dlouhým pohledu do lednice vytáhla něco, co vůbec nevypadalo lákavě - sklenici s okurkama. Ale kde nic není, i okurky se hoděj a tak si sklenici postavila vedle sebe na sedačku, zabodla do obsahu sklenice vidličku a čas od času vylovila divně smrdící okurku. Musím říct, že jsem byl z toho všeho docela otrávenej. Už to skoro vypadalo na zábavný odpoledne a teď tohle...

Ale že jsem poctivej Fanda a taky abych nesoudil něco, co jsem zatím nevozkoušel, tak jsem se teda překonal a strčil jsem ke sklenici prvně čumáček a pak do ní namočil packu a drápkem napíchl jednu z těch okurek. Panča to zaregistrovala zrovna v nepravý chvíli, kdy jsem se nadrápkovaný okurky nemohl rychle zbavit. Zakřičela na mě - ty čuně jedno nenažraný, koukej tu pazouru okamžitě vytáhnout!!! A já, věrný pověsti poslušného kocourka, jsem pazouru fakticky rychle zkusil vytáhnout, jenže ta praštěná okurka se šprajcla a sklenice se celá překlopila.

Jéjdamane, to se vám děly kouzla. Copak smradlavá voda, ta moc parády nenadělala, protože se všechna skoro hned vsákla do sedačky a jen pár kapiček spadlo na zem (vůbec jsem nepochopil, proč kolem toho pak vypukl takovej uklízecí cirkus, když už to přece bylo uklizený), ale moc se mi líbilo, jak se najednou všude objevily takový mrňavý bílý zrníčka, to vám byl fakt parádní trik a na ten jsem dost pyšnej.

Reakci panči snad ale ani nechtějte slyšet. Byla na mě doopravdy moc nespravedlivá, křičela tak, až se z toho rozkašlala a vynadala mi do zpovykaných spratků, co ji už dlouho srát nebudou a říkala, že mi v tý kyselý vodě vymáchá ten můj zvědavej čumák, jenže to byly dost planý sliby, protože jak jsem řekl, voda byla dávno vsáklá. Přesto jsem radši zaujal strategicky vhodnou pozici mezi dveřma a tam jsem čekal, až panča z toho dlouhýho slibování různých trestů celá ochraptí a pak jsem si vyskočil na komodu, olízal jsem si načichlou tlapičku a oddal se blaženýmu spaní. Byl jsem moc rád, že se můj život přece jenom zase obohatil.

Váš okurkový fanda Fanda

22. prosince 2013 - Prknem skoro praštěný Fanda

Tak si představte, že mě panča obvinila z výroby díry na Kubově zadnici. Teda, ona to neřekla přímo, ale přišla do pokoje, kde jsme si my tři kluci bezelstně a v přátelském duchu siestovali a pronesla tuze přísným hlasem: "Tak se pochlubte, pacholci, kterej z vás hryzl Kubu do prdele???"

Na Froda se ani nepodívala, ale zato do mě zapíchla zrak jak jehlu do jehelníčku. Já jsem měl zrovna plno práce s očistou véčka a musel jsem se soustředit na udržení rovnováhy, ale i tak jsem viděl, jak na mě panča furt civí s očekáváním přiznání. Jasně, že ho nedostala, kdoví kdo tam tu ďouru Kubovi vlastně udělal. Nevím, proč bych to měl být zrovna já, copak nestačí, že mi pod nos občas vypouští páru z tý jedný díry? Jakej bych měl asi interest na vyrobení další? No a tak panča nic nevyluštila a Kubovi se díra pomalu zatahuje, vypadá ale děsně legračně, s půlkou zadnice vyholenou, to vám povím.

Doma je teď dost nuda. Ven se nechodí a tak jsem rád, když se aspoň jednou za čas otevře balkon. Tuhle mě panča nutně potřebovala vypudit z postele, protože chtěla povlíkat a to, jak víme, je moje oblíbená zábava. Jenže panča proradně otevřela ty balkonový dveře a tomu se nedalo odolat, povlíkání nepovlíkání. Vylítl jsem ven, jak kdyby mě vystřelili z kulovnice a děsně jsem si tam rochnil v malých kalužkách, co se tam blejskaly. Panča byla spokojená, jak se mě zbavila, peřince oblíkla nový oblečení a pak si ho ještě pěkně rukou uhladila. Pak si řekla, že toho studenýho vzduchu už bylo dost, tak nás šla zavolat. Normálka bych na nějaký zavolání nereflektoval, nejsem žádný hej počkej, ale bylo mi už taky trochu studeno a tak jsem skočil dovnitř a rovnou na tu uhlazenou nově oblíklou postel. Jú, to jste měli vidět, jak parádně se na ní vyjímaly mokrý otisky mých pacek, to bylo prostě umělecký dílo. A dokonce i panča to uznala, protože procítěně zvolala Fanouši kurňa, ty máš na tohle snad fakt talent nebo co!!! No a tak si myslím, že jsem byl za ten mokrej vzorek pochválenej. Škoda, že to pak uschlo a nezbylo z toho vůbec nic.

Jo a povedlo se mi rozbít takový to surfovací prkno, co se na něm žehlí. Ani nevím, jak se to stalo, prostě najednou se ozval z obýváku velký hluk a vylítl jsem z něj naježenej já. Panča se tam letěla podívat a našla surfáka na zemi, nohu vylomenou z prkna, chudák se ještě pořád trochu klepal z toho volnýho pádu. Slyšel jsem něco o zasraným holomkovi, ale moc jsem tomu nevěnoval pozornost, protože jsem se pod postelí tak trochu vzpamatovával. Panča mě pak chtěla zkontrolovat, jak moc jsem praštěnej, ale musela si počkat až do večera, než jsem se rozhodl vylízt na světlo boží. Byla to akorát tak dlouhá doba na to, aby panču dočista přešel vztek a nahradila ho velká laskavost, spojená s obavami o Fanouška. Pak zjistila, že se mi naštěstí nic nestalo a tak celý incident zakončila slovy - se z tebe jednou fakt zjančím, mizero.

No ale teď se musím rozloučit. Panča chtěla shrnout aspoň něco z mýho života, ale pořád se vymlouvá na nedostatek času. Těším se na zítra, to se bude zase vyrábět plná vana salátu a na takovou práci jsem já celej žhavej. Doufám, že to nezaspím a že mě k tomu panča přizve.

Do novýho roku se už asi neuvidíme ani neuslyšíme, a tak vám spoluzvířátka chlupatá i tety holé přeju jen to nejlepší a dám vám tuze dobrou radu - važte si nás, kamarádů.

Váš moudrý, hodný, vůbec ne krimínálník, stále prezident Fanda a jeho poddaná (a oddaná) banda

5. ledna 2014 - Mameluk

A už je zase po Vánocích.

To se vám dělo věcí. Tak třeba ten salát. Dlouho, moc dlouho jsem se snažil získat panči pozornost motáním pod nohama, až mi nakonec dala malej vzorek na talířek a řekla, tak si to okoštuj, žebráku. Koštnul jsem a hned jsem pochopil, že tady moje spolupráce končí. Tak nedokonalej salát jsem totiž ještě nikdy nejedl. Vůbec v něm nebyla gourmetová příchuť, chyběl tam i jen malinkej kousíček šunky a už vůbec jsem tam neviděl žádnej antihairballovej bonbonek, co mám tak rád. Takže co s takovým salátem, to ať si panča klidně sní sama.

Pak přišel slavnej večer s dárkama. Panča řekla, že na to půjdeme všichni společně, jakože i naše horní parta dokupy s Krakenem a Jolčou. Kupodivu to neskončilo vytrháním chlupů všech zůčastněných, i když teda vrčení a syčení bylo dost a vzduchem lítalo plno nevyřčených kočičích nadávek. Ale jak se místnost postupně zaplňovala zmačkanýma papírama, tak vrčení ubývalo a nakonec jsme si v nich všichni krásně zanorníkovali. Když mi panča přinesla dárečky s mým jménem až pod čumáček, udělal jsem excelentní kočičí hřbet a pustil se do kontroly. Všichni jsme dostali zbrusu nový myšky, takový ty správňácky mrňavý, co máme nejradši, ale co se taky nejlíp ztrácejí. Protože jsou prostě mrňavý a všude se vejdou. Panča mi tu moji vyhazovala do vzduchu a já jsem ji děsně šikovně chytal, v tom jsem fakt výbornej, ale pak jsem ji jednou nechytil a ona se mi odpinkla rovnou za komodu, kde je už navěky pohřbená. Že prej tu těžkou krávu, jak podotkla panča, kvůli mě nikdo stěhovat nebude.

Dál jsme dostali velkej příděl gourmetků, z těch budeme těžit myslím aspoň celej leden. No a nakonec nám panča předvedla s velkou slávou náš kočičí kalendář, kde jsme my děcka všichni vyobrázkovaný, aj s obláčkovou partou. Ale takovej dárek se mi jeví celkem naprd, hrát se s tím nedá, kousat by se to sice dalo, ale panča to pro jistotu pověsila hned na hřebíček ve zdi, a tak si myslím, že tenhle dárek byl dost zbytečnej.

Ještě hůř dopadla Jolanka s Krakenem, ti dostali svoje vlastní podobenky na kamínkách a to fakt nevím, co bych si s tím asi počal, když těch svých mám už aj tak všude plno.

No a pak skončil tenhle večer a panča přestala bejt nervní, že něco vyvedu a tak jsem se zase dostal do svýho živlu. Pořád se utvrzuju v tom, že člověci jsou děsně nedokonalí. Třeba to jejich mytí. Nejen že se neumí krásně umejt jazykem jako my kočkové a musí kvůli mytí lízt do velkýho lavoru a tam na sebe cákat vodu, ale navíc, a to prosím zdůrazňuju, navíc si pak sušej chlupy na hlavě řvoucí pistolí. Tu Věc mám jinak docela rád, když leží v polici a nic nedělá. Mám ji rád proto, že jí ze zadku leze šňůra, která není úplně pokaždý omotaná kolem věci. Někdy prostě sklouzne z police dolů a dočista slyším, jak mi říká "tahej Fando". Kdo by takový pobídce odolal, no řekněte? A tak tahám a tahám, až je ta Věc unavená a někdy spadne dolů. Panča se pak zlobí, že jsem pomatenej šoumen. Doteď to šlo s Věcí celkem dobře, vždycky jsem zatahal, ona spadla, panča mi řekla ty dvě slova a zase dala Věc zpátky. Jenže naposled se to nějak nepovedlo nebo co. Šňůrka byla někde zaražená a tak jsem do tahání musel vložit větší zubní sílu a pak to konečně povolilo. Věc spadla a udělala jinej zvuk než normálně, takovej jakoby trochu křapavej. Odpadly z ní hned tři kousky, jeden zezadu, druhej zepředu a třeti asi z prostředka. A taky šnůrka byla nějaká načatá a koukal z ní drátek. Panča přiběhla, aby omrkla situaci a zeptala se mě hergot Fando, tys už dlouho nedostal na prdel, viď?? Jako kdybych si o tom zrovna já vedl nějaký záznamy. První a druhej kus šly nasadit na Věc zpátky, ale ten třetí byl nadobro uraženej. Panča zkusila strčit načatou šňůru do zástrčky, jestli bude Věc furt poslouchat. Věc zasyčela a vyšel z ní kouř a malej ohýnek. To vám byly fofry, s jakýma panča tu Věc zase odzástrčkovala.

A pak mi řekla - doprčic, tos to nemohl rozbít aspoň před Vánocema, mameluku jeden? Asi vám to nedává žádnej smysl, ale já moc dobře vím, jak to myslela. Chtěla si o to hamižně napsat Ježíškovi a takhle aby si tu novou Věc koupila dočista sama.

O svý další příhodě vám napíšu zase příště. Teď mě musíte omluvit, jsem krapet unavenej a myslím, že se půjdu natáhnout na svoji komodu. Panča si myslí, že jsem se do ní asi zamiloval, protože nespím vůbec nikde jinde než tam. Kamarádi, mám tam svůj vlastní obraz na zdi, tak kde jinde bych probůh měl spát??

Váš Vánocema unavenej mameluk Fanda