14. května 2012 - Historický zápis

…. o jednom krásném večeru, který málem skončil vraždou páníka, infarktem panči a P-O-CH-V-A-L-O-U Fandy. Všechno to začalo docela nevinně…

Byl pozdní večer, sedmý máj, večerní máj, byl lásky čas, z chodby se ozýval Fanouškův hlas. Ale dost básnění. Byla už celkem pokročilá noc a já jsem dostal děsnou chuť jít si zkontrolovat zahradu za tmy. Chtěl jsem vědět, jestli je tam něco jinýho než ve dne, jestli fakt moje oči budou svítit jako baterky, jestli tam třeba neobjevím něco děsně zajímavýho. No prostě jsem to chtěl všechno vyzkoušet a tak jsem si stoupl ke dveřím, postavil se na zadní, protáhl v zádech a začal vyluzovat ty svoje krásný symfonie.

Panča byla zrovna v koupelně. Tekla tam voda a panča provozovala něco, čemu vznešeně říká zpěv. Ale i přes tu vodu a svoje kvílení mě slyšela. Teď se musím zastavit a podotknout, že ta osoba často říká něco, co přitom myslí úúúúplně jinak. Tak třeba někdy řekne – tak to ti teda pěkně děkuju a přitom děkovat vůbec nechce. Nebo – no jo, ty seš prostě nejhodnější zvířátko na celým světě, viď? A myslí si pravej opak. No však to znáte, ženská logika. A tak když mě teď slyšela kvílet, tak zavolala na páníka – pusť toho ubohýho kocourka ven, né? No a protože páník pořád ještě moc nechápe tu pančinu ironii, tak prostě ubohýho mě pustil ven. Potom sice tvrdil, že se ptal, jestli opravdu???, ale to už asi panča neslyšela. A tak když vylezla celá osprchovaná ven, ptala se, kde je ten kvíčala a tím prosím myslela mě.

Páníkova odpověď jí zmrazila krev v žilách – no přece pustil jsem ho na chvíli ven. - Coooooooooooo???? Seš vůbec normální?????? Copak je pouštíme večer ven????? Kde ho teď jako budeš hledat??????

Při posledních slovech už za ní župan svištěl někde venku. Přines baterku, hergot, hulákala celá rozezlená na páníka a Fanííííí, kde jsi, sladce volala na mě. Ale já jsem nikde nebyl. Ono je totiž docela těžký najít někoho i ve dne, když se rozhodne na tý naší zarostlý zahradě schovat, ale v noci je to asi přímo nemožný. A tak panča lezla do všech koutů, svítila sem a tam, koštětem strkala do keříků a pod ně, šla si pro klíče, aby odemkla branku a podívala se za ní, ale kdepak, byl jsem vypařenej. Páník se moc snažil odčinit svoji vinu a tak přinesl i žebřík a lezl na střechu od dílny, jako kdyby si myslel, že rád pracuju ve výškách. Pak najednou panča uslyšela nějakej zvuk a zaradovala se. Stočila za zvukem baterku a představte si, on to byl malej ježura, šinul si to trávou a to světlo do očiček se mu vůbec nelíbilo. Byl moc hezkej, ale vyměnit za mě ho panča nechtěla. Nakonec jí došla energie a začaly jí týct slzy a určitě se mi v duchu moc omlouvala za všechny špatný slovíčka, který kdy na moji hlavu padly.

No a protože jsem v jádru děsně outlocitnej, tak jsem se teda ozval. Pod schodama máme takovej kumbál, kde jsou nepotřebný květináče a košťata a nepořádek a z toho kumbálu se najednou ozval velikej rámus, jak se všechno kácelo a padalo a pak jsem odtud vystřelil naježenej já. Prolítl jsem schodama a zaplul na chodbu, dál jsem se nedostal, protože bylo zavřeno, aby neutekly ostatní kousky. Panča si vzniklýho bordelu vůbec nevšímala, místo toho letěla za mnou a považte, chytila mě, pochovala, celýho mě očumákovala a řekla mi, Fanoušku, ty seš tak hodnej, žes nikam neutekl… A myslím, že to vůbec nemyslela ironicky a to jsem teda fakt čubrněl. Teď už aspoň vím, co mám udělat, abych dostal pochvalu. Stačí se prostě na chvíli vypařit. Dost dobrý, né?

Váš dočista pochválenej Fanda

22. května 2012 - Žehlení

Žehlení je podle mě moc bezva zábava a fakt vůbec nechápu, proč to panča tak nemá ráda a vždycky to odkládá. Tuhle to odkládala tak dlouho, až měla odloženou velikánskou hromadu ve dvou koších a nikdo už pomalu neměl co nosit. A tak si namastila svaly, dala si do hrací krabice nějakej film a šla si napustit vodu do takový nádobky, co se pak zastrkává do žehličky. To už vždycky vím, že přichází moje chvíle, nechávám rozdělaný činnosti, ať je to co je to a utíkám za pančou, abych přiložil packu k dílu. Panča je určitě moc ráda, protože se mnou je přece to protivný žehlení mnohem zábavnější, to je jistá věc.

No a tak jsem se honem nastěhoval za pančou do obýváku a sledoval přípravy. Prvně nastalo třídění věcí. Panča vytahovala jedno páníkovo triko za druhým a asi dvěstětisíckrát u toho řekla děsně naštvaně achjoooo. Pak si udělala hromádku z věcí, který žehlit nemusí. A tam už jsem začal užitečnit, protože třídění ponožek, to je prostě moje hobby. Probíhá to tak, že panča je položí jen tak halabala vedle sebe na sedačku, že prej ať si je páník laskavě spáruje sám. Ale já uznávám chlapskou solidaritu a tu práci dělám za něj. Postupně si ponožky postahuju na zem a tam se snažím kopáním a kousáním dostat je k sobě tak, jak správně patří. Panča mě u toho už ani neokřikuje a tak na to mám klid.

No a pak nastává konečně žehlící fáze. Prvně se jde na ty trika, ať to má prej panča odbytý. Hromada vyžehlených triček se úspěšně vršila a protože se už nevešly pod prkno, tak je panča vzala a opatrně jako nějakej křehkej poklad je odnesla vedle na postel. Vrátila se a pokračovala ve vytváření další hromady. Zase ji vzala a nesla ji vedle a počáteční špatná nálada ji už pomalu přecházela, protože měla nejhorší za sebou. Vstoupila slavnostně do ložnice a uviděla apokalypsu. Její první úhledně složená triková hromada už neexistovala. Trika byly roztahaný po celý posteli, dvě z nich si pod sebe podestlal Frodo a jedno černý triko zrovna zalízalo pod postel. A teď považte, co se stalo. Panča švihla tou novou hromadou na zem a zařvala: Já se tady na to už vyseru, doprdelepráce!!!! Při tom výkřiku můj ocásek už radši honem celej zmizel do podpostelního bezpečí, protože jeden nikdy neví. No a pak šla panča do obýváku, vytáhla žehličku ze zásuvky a šla si lehnout ke zbylý hromadě nevyžehlenýho prádla, aby se uklidnila.

Později přišel domů páník a našel apokalypsu ve stejným stavu, v jakým ji našla panča. Nic netušíc se šel zvesela zeptat panči, jestli to viděla a chudák nevěděl, proč mu odsekla – Né asi!!! Ukliď si to tam sám! Jenže pak jí to nedalo, špatně složený trika vytrhla páníkovi zpod pacek, přinesla je zpátky na prkno a tam je zuřivě složila sama. Uklidněná pak zase zapla žehličku a dílo dokončila. Já jsem ten žehlivej večer završil přerovnáním pančiných pyžam v šupleti a tak mě to zmohlo, že jsem tam usnul jako andílek. Však se podívejte SEM na fotky, jak jsem se na těch pyžamech už skoro celej upracoval.

Váš nesmírně pracovitý Fanda

1. června 2012 - O zlým zákuskovi

Byl to moc krásnej večer. Panča seděla na záchodě a četla si Čtyřlístek. Já jsem měl zrovna službu v koupelně na okýnku a čekal jsem na přílet můry. Pořád žádná nepřilítala, ale najednou jsem uslyšel ten známej třepotavej zvuk a jedna můra vylítla ze světla na stropě. Sledoval jsem ji prvně z okýnka a plánoval jsem loveckou strategii, ale ona schválně lítala úplně jinde než kde jsem si představoval. A tak jsem pochopil, že musím za ní.

Ladně jsem seskočil a ten zvuk padajícího žoku panču přiměl zvednout oči. Prej – Fandooo, ty tady máš zákusek, viď? – pronesla laskavým tónem. Při pohledu na onen vypasený zákusek se mi začala klepat bradička a – nestydím se to přiznat – trochu jsem si i zakvílel. To vyvolalo u panči blažený úsměv, který ji ale posléze dočista opustil. Můra totiž byla zase zlá jako tamta, co nám tenkrát rozbila dveře. Tahle nám očividně chtěla pokazit příjemnou atmosféru a proto jsem se rozhodl zakročit dřív, než bude pozdě.

Můra se zrovna nacházela v oblasti okna a tak jsem se odrazil a vzal to přes sušák na ručníky, kterej se ve zdi dlouho tak trochu kejklal. Panča říkala už několikrát páníkovi, aby se na to podíval a spravil to, ale páník byl liknavej a sušák furt viklavej. A jak jsem na něj teď plnou parou skočil, tak se ozval velkej rámus, protože z něho dvě tyče vypadly na zem a jedna držáková packa se taky odporoučela. Panča se už vůbec nesmála a zařvala sakra Fanouši, co to zase děláš????? Možná si měla nasadit brýle, když nepoznala, že lovím a chtěla po mně objasnění.

Ale tímhle to ještě neskončilo. Vedle okna visí taková skříňka a zlá můra se rozhodla schovat se zrovínka na ní. A to jsem fakticky nemohl dopustit. Panča měla v očích smrt, když sledovala, jak jsem z okna skočil na tu skříňku. Ta naštěstí moji váhu vydržela, ale stála na ní láhev s moc smradlavou vodou, co se jmenuje Alpa. Zlá můra odlítla pryč, ale stihla shodit tu flašu na zem. fakt jsem to neudělal já. Ozvalo se cink a třísk a smradlavá voda byla všude.

Hodil jsem nenápadně oko na panču a bylo mi jasný, že moje mise je u konce. Rychle jsem skočil ze skříňky zpátky na okno, z něj přes popadanej sušák na zem a metl jsem pryč, co mi moje krátký nožky stačily, protože jsem se nechtěl nechat zkazit špatnou mluvou. I tak jsem zaslechl, jak panča na můru vykřikuje něco o zasraným zmetkovi a že ona ten bordel tady uklízet nebude. Ráno totiž jela brzo pryč a chtěla se aspoň trochu vyspat. To už mě moc nezajímalo, ale víte, co mě fakt naštvalo? Do koupelny přišel zhodnotit situaci Kuba, uviděl zlou můru, jak si tam furt lítá, jako by vůbec nic neprovedla, jednou po ní mávl packou a měl ji. NO TAK JE TOHLE JAKO VŮBEC MOŽNÝ??? Panča nakonec ten bordel uklidila, to je jasný. Páník snaživě pomohl vysbírat střepy a slíbil, že sušák dá příští den do pořádku. A fakt dal. Tak to vidíte, nebýt mě, viklá se na zdi ještě dneska. Ještě že mě doma mají.

Váš bezzákuskový Fanda

11. června 2012 - Pánvičková špecialita

Vaření mám rád, ale panča asi moc ne. A tak když tuhle viděla v televizi reklamu na rychlej oběd, hned si řekla, že to je pro ni jak dělaný. Byly to nějaký nudle s masíkem a zeleninou. Nakoupila věci a v sobotu že se do toho pustí. U toho jsem přece nemohl chybět a tak když nastal vařivej čas, honem jsem si vyskočil na strategický místo na lince a sledoval jsem dění. Panča krájela cibuli a asi jí bylo líto, že jsem při tom krájení neprojevil žádnej interest, takže se kvůli tomu rozbrečela. No ženský, znáte to. Pak ale zahájila lepší činnost.

Vytáhla z lednice masíko a začala ho kousíčkovat a to jsem hnedle zbystřil. Ouška se mi postavily, ležérní poleh jsem hbitě změnil na ostražitej postoj a masíko jsem čumáčkem prověřil, jestli není pokažený. Chtěl jsem dokonce i pomoct s kousíčkováním nebo ho aspoň trochu nadírkovat drápkem, ale to mi panča nedovolila. Dál ho s překotnou rychlostí kousíčkovala sama a rameno mi SCHVÁLNĚ strkala do výhledu. Když pak bylo nakouskovaný, hodila ho k tý nevonící cibuli a oddychla si, že má nejhorší za sebou. Pak už totiž krájela jen papriku a na to jsem se dívat nemusel. Opět jsem změnil ostražitej postoj na ležérní poleh a dělal jsem nezainteresovanýho Fandu, což jsem zdůraznil zaujatým čištěním pacek.

Panča pak všechno smíchala, přidala tam vodu a nakonec na to nadělení hodila nudle. Zase to zamíchala a už se začala těšit na dobrej oběd. Vypla ohýnek a šla pro talíře. Zrovna se chystala zavolat na páníka, ať jde hlídat, aby mohla donýst talíře ven na zahradu, že prej si poobědvají tam. Otočila se s talířema k pánvi a udělala se jí mlha před očima, když uviděla, že její oběd změnil majitele. Měl jsem tlamku aj packu zabořenou v těch nudličkách a hledal masíko. Trochu jsem se pocukával, protože mi to panča zapomněla vyfoukat a bylo to tudíž docela horký.

Další události ať si panča připíše na svůj účet. Zařvala na mě tak, že jí až přeskočil hlas – doprdele vypadni odtud, ty držko jedna nenažraná!!! Kamarádi, jsem zvyklej na ledacos, ale takhle silnej hlas, co by směřoval na moji adresu, jsem snad ještě nikdá neslyšel. Není divu, že jsem se lekl a skočil z linky dolů. Škoda, že v cestě mi stál držák od pánve. Jak jsem mohl vědět, že když skočím přes něj, tak se celá pánvička překlopí?? Tyhle člověčenský vynálezy jsou prostě divný a k hodným kocourkům děsně bezohledný. A tak pančina špecialita z pánve se změnila ve špecialitu podlahovou. Víte, kdyby měla podlahu čistou, že by se z ní dalo jíst, tak by se vlastně ani nic nestalo, jen by s páníkem změnili stanoviště. Ale ona tak čistá asi nebyla a tak panča moc nazlobeně sesbírala zvršku jen to, co nebylo rozmázlý po podlaze a kydla to na talíře. Stejně toho bylo i tak dost. Zbytek tam nechala ležet, křikla na páníka naštvaným hlasem OBĚD!!! a odkráčela ven. Dveře do kuchyně zůstaly otevřený a tak když byl čistej vzduch, honem jsem se vrátil, pozval na hody i zbytek party a důkladně jsme pomohli s úklidem.

Panča se pak vrátila už klidnější, protože jí nekručelo v břiše a řekla mi: Fanouši, z tebe mě jednou fakt švihne. Ale asi to zapomněla dopovědět, takže jsem se nedozvěděl, CO nebo KDO ji švihne. Hlavní věc je, že už zase mluvila normálně a né přeskakujícně, to se mi totiž vůbec nelíbilo.

Váš špecialitovej Fanda

P.S. Po dobrým obědě a následným úklidu jsem si jistojistě právem zasloužil odpočinek, to uznala i panča a nechala mě siestovat.

22. června 2012 - Bleskový úklid

Dneska mám pro vás návod, jak bleskově uklidit stolek.

Přišel jsem na to docela sám a náhodou. Panča dočítala nějakou děsně napínavou knížku a nevnímala nejen svět, ale ani mě. A to mě trochu mrzelo, měl jsem totiž zrovna hravou náladu. Skočil jsem k ní a trochu ji plácl, aby se probrala, ale ona mi plácnutí oplatila, zamumlala zmizni, smrádě a klidně si četla furt dál.

Naštěstí já si umím najít zábavu, i když zrovna žádná není. Situace v obýváku vypadala následovně - přes panču ležel rozvalenej Vendelín, co vypadal jako nějaká černá kožešina a z boku ji zahříval Kuba, on je totiž děsnej vtěrka a furt se snaží o co nejlepší dojem. Jedinej Froďas aspoň trochu zachraňoval klučičí čest a procházel se po skříňkách a sem tam z nich něco shodil dolů. Já jsem se rozhlídl kolem a zjistil jsem, že na stolku, kam jsem zrovna chtěl jít, skoro není kam stoupnout. Ležely tam třeba tři takový ty věci, co se s nima pouští televize, pak tam byl košík s všemožnýma krámama, co normálně bejvá v poličce pod stolkem, taky tam byly pohozený noviny, co s nima prve panča honila drzou mouchu, dál tam byly nějaký podložky pod hrnky a na jedný stála sklenice s pitivem.

Vyskočil jsem opatrně na stolek a chtěl se tam k tomu všemu vtěsnat, ale kdepak, bylo to beznadějný. Panča zvedla zraky a pronesla – Fando, dávej bacha! A tak jsem se rozhodl bejt užitečnej. Skočil jsem dolů, abych znaleckým okem přeměřil doskočiště na stolku a s pořádným odrazem jsem se na něj přenesl. No a přesně takhle jsem právě vynalezl ten bleskovej úklid. To jste totiž měli vidět, co následovalo.

Přistál jsem na první podložce, ta se se mnou svezla jak po tobogánu a všechny vyjmenovaný krámy okamžitě vyklidily místo na stolku a skončily na zemi. Pěkně to břinklo, když sklenice dopadla dolů a na koberci se udělala loužička. Vendelín při tom rámusu skočil kolmo do vzduchu, zasyčel a dopadl zpátky na panču s vytasenýma drápama. Ta zařvala, jako by se jí dělo něco zlýho a vyplašila tím Kubu, kterej se naježil jako dikobraz. Frodo sebou vzal při seskoku ze skříňky pár fotorámečků a jedinej já jsem zůstal bez karambolu vítězně ležet na perfektně uklizeným stolku. Ale jestli si někdo právem myslí, že jsem za takovej rychlej úklid dostal nějaký ocenění, tak se pořádně plete. Panča vztekle praštila knihou, sebrala ze země ty noviny, stočila je do ruličky a majzla mě s nima po prdýlce se slovy – hergot, já tady nemůžu mít chvilku klid, ty pako jedno vymetený???

Takže jsem došel k závěru, že pochvaly se v týhle divný domácnosti jeden nedočká, ať dělá co dělá. Ještě že jsem urážlivej jen trochu, jinak bych s pančou imrvere nemluvil.

Váš vynálezovej Fanda

22. července 2012 - Prázdninování

Ahoj kamarádi, tak už jsem celej zpátky a víte, co je novýho? Měl jsem blechy! Ale než se k tomu prodrápkuju, tak to bude ještě chvilku trvat, protože panča byla děsně lenivá a už dlouho pro mě nehnula prstem. Takže abych nějak shrnul moje prázdninový aktivity:

* Na konci června panča s páníkem odjeli pryč a nás bandu nechali napospas druhý panče. Když se pak zase vrátili, tak první panča byla divná. Poznal jsem to hned, když přišla a plácla sebou na postel a vůbec neocenila můj přivítací počin. A to jsem se tak snažil, aby to bylo jasný na první pohled. Otevřel jsem dveře od skříně na obou stranách a vytahal na obrovský hromady úplně všechno, co za těma dveřma bylo. Jasně, že druhá panča se nezatěžovala úklidem, protože to nebylo její a tak ty hromady vypadaly fakt impozantně. Navíc jsem si otevřel i tričkovou skříňku a vytahal trika ven a ani tohle nebylo vůbec oceněný. Panča prostě byla jako mrtvola a jediný, co mi řekla, bylo - no tys tady zase řádil, Fando. Takže chápete, že jsem byl po celý tý práci tak trochu zklamanej, že jo. Nakonec jsem ale byl rád, že byla panča pokažená, protože druhej den šla k doktorovi a pak s náma byla pěkně dlouho doma, což bylo docela dobrý.

* Dál se událo to, že mě zavřela na balkoně. Byla jí zima a tak chtěla zavřít dveře, jenže mně se odtud nechtělo. Panča to chtěla vyřešit po dobrým, tak mi lstivě nabídla dobrý bonbonky. Snědl jsem je, jako že teda nabídku přijímám, ale pak jsem si to rozmyslel a zase jsem se uvelebil na šplhadle. Nakonec panča ztratila trpělivost a zasípala něco, co mi znělo jako - tak si polib prdiznu, smrade, a dveře mi zabouchla. Zalehla do postele a usnula, jako když ji do vody hodí. Pak se probudila a uviděla mě sedět za dveřma a tak mi šla otevřít, přičemž zjistila, že jsem náramně čistotnej kocourek. Potřeboval jsem si totiž vyprázdnit bříško, zrovna když spala a páč na balkoně nebyla žádná bedýnka na hovínka, tak jsem se vybobkoval do květináče s kytkou. No uznejte, že to bylo lepší, než abych to udělal rovnou do prostředka balkonu. Uznala to i panča a moje pěkně tuhý hovínka vybrala bez zbytečných řečí.

* O další události bych se radši snad ani nezmiňoval, ale jednou jsem pustil do zpovědi, tak ať je to taky venku. Víte, že jsem se s naším Vendelínem nikdy neměl moc v lásce, že jo. Na začátku jsme se servali jak dva kocouři (taky jak jinak, když jsme dva kocouři, bóže), začal jsem mu říkat Kraken a pěkně jsme se jeden druhýmu vyhejbali obloukem. A teď považte, co se stalo. Ležel jsem na balkoně, nahříval si kožíšek a najednou kde se vzal, tu se vzal, objevil se tam Kraken. Ani nevím, proč jsem zůstal ležet a nikam jsem nešel, asi jsem byl jen tak línej, i když panča si myslí, že jsem byl spíš zcepenělej hrůzou. No a jak si tak ležím, tak Kraken ke mně přišel, čuchl si ke mně jako k nějaký flákotě masa a pak mi - šmarjakočkonanebesích - dal hubana! rovnou na čumáček. No řeknu vám, málem jsem se propadl hanbou a byl jsem děsně rád, že to neviděl nikdo další, protože to bych dočista ztratil reputaci a byl všem pro smích. Ale pravda je, že teď s Venoušem už klidně trávíme siestu v jedný místnosti a nic se neděje. Hlavně se teda neopakovala už žádná líbačka, to přísahám!!!

* Pak se mi povedla jistá věc, ze který mi teda bohužel nevyplynula žádná další výhoda. V jedný místnosti, odkud vede okno do zahrady a odkud se rád dívám na ptáčky, máme v tom okně síťku, takže může být otevřený, dovnitř jde pěkně vzdoušek a my nemůžeme ven. No a tuhle jsem byl zase na pozorovandě a tak jsem se vám do toho zabral, že jsem najednou na tu síťku vyskočil, zůstal na ní viset jako nějakej lemur a pak se se mnou ta síťka pomalu, ale jistě svezla k zemi. Panča přilítla a děsně zuřila, že prej ještě neviděla, aby se těhotnej hroch plazil po síti. To jsem neviděl ani já a nevím, proč o tom vůbec začala, protože tady přece o žádnýho hrocha nešlo. No ale tím pádem mám ptáčkovýho zaracha, aspoň prej než to páník spraví. A tak se šplhám aspoň po mřížích na balkoně a to se mi líbí ještě víc, protože to dělá moc pěknej randál.

No a teď konečně k tý bleší záležitosti. Než panča odjela, tak jsme žádný malý vetřelce neměli a když přijela, tak už jo. Neví, proč a kde a jak, ale když si tak hladila Froďase, tak u něj v kožíšku najednou uviděla na procházce blešku a bylo zle. Hned vylítla z postele, jako by nebyla pokažená, zavelela páníkovi a jelo se ke kočičímu doktorovi pro meducínu. Doktor se zeptal, kolik že kočička váží. Panča odvětila, že kočičky jsou čtyři a váží tak od 5 do 7 kilo. Doktor řekl, že prej jsme nějaký nadměrečný a že tam má přípravky proti bleškám jen pro kousky do 4 kileček. A tak musel pro panču objednat přípravek pro větší kousky. No a pak to páník přivezl a nastala akce PRYČ S BLECHAMI!! Nejvíc se panča bála aplikace u Froďase, protože on všechno pozná dávno předtím, než se to děje a nenechá na sebe šáhnout, ale teď to šlo kupodivu docela hladce. Všichni dostali ampulku mezi lopatky a já jsem byl poslední na řadě. Panča mi  nachystala dobrotu do misky a mluvila ke mně náramně milým hlasem a já jsem pak poznal, že si vůbec neumí stát za svým názorem. To bylo samý - no Faní, to je dobrota, viď, to ti to šmakuje, no jéje, to je náš hodnej Fanoušek.... a pak jsem najednou ucítil, jak mi něco mokrýho a smradlavýho přistálo na zádíčkách. To mě kamarádi tak naštvalo, že jsem se vymrštil, otočil k panče a packou jsem jí dal takovou jednu mezi oči, že úplně změnila svůj původní přístup ke mně a zaječela - co to děláš, ty jelito jedno praštěný??? Takže vidíte, jaká je. Nejdřív Fanoušku sem, Fanoušku tam a pak mě srovnává s nějakým jelitem. No ale vodička už na zádech byla a ať jsem dělal co jsem dělal, zbavit jsem se jí nemohl. Aspoň jsem se honem poválel po koberci a trochu toho hnusu setřel. No a teď už jsme zase všichni odblešený a panča je ráda, že nemusí ty malý příšery chytat a topit v misce s vodou.

Jéje, to jsem se rozepsal. Poslední věc se přihodila teprve včera. Panča někam jela, pak se vrátila domů a vypadala, jako kdyby vyhrála dalšího Fandu, prostě naprostá blaženost. Pohladila mě po hlavičce a já jsem hned zavětřil, protože takovej pach jsem ještě nikdá necejtil. Honem jsem se postavil na všechny tlapky, abych se pořádně posoustředil, ocásek jsem trochu naježil, čumáček mi zmokřel a začal jsem pančinu tlapku, která mě hladila, zkoumat kousíček po kousíčku, abych vypátral, co to z ní cítím. Ale řeknu vám, že jsem nic nevypátral, jen vím, že ten čmuch byl teda hodně divnej. Panča si pak sedla k počítači a ten blaženej výraz se jí furt zvětšoval, až jsem měl trochu strach, že jí to zůstane už napořád. Dívala se na nějaký obrázky a když jsem jí nakoukl přes rameno, zjistil jsem, že byla na záletech u nějakých úplně cizích micin. Tak to mě teda trochu urazilo, protože jsem si nevšiml, že by se někdy takhle šťastně tvářila, když muchluje mě. Připadal jsem si dočista jako podvedenej Fanda. Na fotku těch micin se můžete klidně podívat, copak jsou v něčem lepčejší než já??

No a protože jsem vlastně uraženej, tak pro dnešek skončím, však už mě stejně bolí celý packy.

Váš podvedenej Fanda