27. června 2011 - Fanda a ztracené šroubky

Tak kamarádi a je po víkendu. Ten byl ale tak divokej, že bych byl radši, kdyby vůbec nebyl. Ale copak se chudáka pana prezidenta Fandy tady ptá někdo na názor?

Všechno divadlo začalo už v pátek. Přijeli dva veliký člověci, co mluvili tak nahlas, až se barák celej třásl a přivezli sebou ohromný krabice, co vypadaly jako placatý rakve. Prvně jsem myslel, že ty krabice jsou jakože dar pro prezidenta, aby měl co ohryzávat, ale kdepak, v těch krabicích byly nový okna. Pak si k nám domů ještě nanosili různý bedny s nářadím a začal takovej randál, až mi z toho ouška zalíhaly i v mojí schovce pod postelí. Ti člověci totiž mlátili do těch starých oken, aby je vyndali ze střechy a zbyly nám po nich jen obrovský díry. Zrovna jsem si říkal, že se tudyma bude parádně vylízat rovnou na střechu, ale znáte lidi, furt dělají nesmyslný věci, takže do těch děr pak zase úplně zbytečně cpali ty nový okna.

Když bylo hotový první okno, tak začalo cedit a odjeli. Pak cedit přestalo, tak zase přijeli. Slyšel jsem, jak se spolu dohadujou kvůli nějakýmu sáčku se šroubkama, kterej prej asi zapomněli vzít. A tak zase odjeli a přivezli si novej sáček, protože bez něho prej nemohli dál pracovat..

Dodělali druhý okno a odjeli, protože to vypadalo, že bude znova cedit. A taky že jo. Takovej ceďák jsem snad za celej svůj fandí život ještě nezažil. Dokonce jsem se, a nestydím se to přiznat, strachy zavrtal až pod peřinu.

No a pak byl večer a tak člověci už nepřijeli. Přijeli až druhý den ráno, aby udělali třetí okno. Ještě pořád se bavili o těch ztracených šroubkách. Dokonce prohledali i všechny prázdný krabice, jestli to nezůstalo v nich. No prostě záhada. Ale hlavně, že okna byly hotový a člověci odjeli a já jsem mohl zjišťovat, jaký po sobě zanechali nadělení. Řeknu vám, že bylo co uklízet. A když už panča byla v tom úklidu, rozhodla se vysmejčit i moji schovku pod postelí. A co myslíte, že tam našla? Jéje, přece ty ztracený šroubky. Já za to kradení ale vůbec nemůžu, mám na to diagnózu „Zloděj z Kyjova“. Neměli to člověci nechávat bez dozoru, ne?

Váš dočista prezidentsky bezúhonnej Fanda

1. července 2011 - Fanda letec

Tuhle večer jsem byl zase dost užitečnej a přihodilo se to tak, že jsem zatoužil po lítání. Já nevím, kdo to tak divně zařídil, že vobyčejnský ptáci si můžou lítat, kam chtějí a já, nevobyčejnskej Fanda, to neumím. A tak jsem si řekl, že se to prostě naučím, v tom přece nemůže bejt takovej problém, ne?

Jako učebnu jsem si zvolil obývák. Panča seděla vedle v pokoji a cvakala něco na počítači, možná že si na mě zrovna stěžovala, však ji znám, ta kde může, tam žaluje. Díky tomu mi nevěnovala patřičnou pozornost a tak jsem hned začal tvrdě trénovat. Vzal jsem to s velkým rozběhem už z kuchyně, povedlo se mi PŘELÍTNOUT, ano prosím, PŘELÍTNOUT, celou sedačku a přistál jsem na parapetu na okně. Na začátek dobrý, řekl bych. Z parapetu jsem zkusil vylítnout nahoru na polici, ale to mi nešlo, musel jsem použít zadní nožky a pořádně se odrazit. Z police jsem ale zase už letěl vedle na šplhadlo, odtud dolů na sedačku a takhle jsem to párkrát opakoval, až jsem měl pocit, že jsem opravdovskej letec. Škoda, že poslední přistání na parapetu jsem si nějak špatně vyměřil a zavadil jsem o překážející květináč.

Šmankote, to vám byla rána jak z děla, když ta kytka letěla dolů. Panča nadskočila vedle na židli, jako kdyby ji píchla vosa a utíkala se podívat, co jsem ZASE vyvedl. Radši jsem se urychleně vzdálil, abych třeba nemusel ZASE poslouchat nějaký kázání na téma sbalenej uzlík a kočičí polepšovna.

Panča zavolala páníka, aby se šel podívat a přinesl foťák na zdokumentování. Takže si myslím, že se jí ta hlína všude po zemi možná nakonec docela líbila. S páníkem přiběhl i Kuba a kamarádsky chtěl na sebe tu kalamitu vzít, ale panča mu to nevěřila. Viděla prej prchat z místa činu malýho hrocha a ne černýho nohatce.

Ale stejně si myslím, že jsem udělal užitečnou věc, protože páníci aspoň odtáhli sedačku a uklidili i pod ní. Kromě bílý myšky a modrýho hopíka tam totiž byl pěknej binec, to vám povím. Už bylo na čase, aby se poklidilo.

Tak takhle jsem byl prospěšnej a teď se s vámi kamarádi na celých 14 dní rozloučím. To víte, léto je tady a pačna začíná rajzovat. Ale zase se vrátím, to slibuju, jako že se prezident Fanda jmenuju.

Váš úklidově užitečnej Fanda

19. července 2011 - Vyčuranej Fanda

Tak, vážení a drazí, už jsem zase zpátky. Teda né že bych konkrétně já někde byl, já jsem domácí Fanda a cestování mě neba. Zato panča by furt někde jezdila a na moje blaho vůbec nedbá. Zrovna jako teď nedávno, odjela si do nějaký divný končiny a mě ani nebavilo zlobit, když mě za to nikdo neokřikoval. Ale ještě než odjela, tak jsem se s ní pěkně rozloučil, to zase já umím.

Bylo to už pozdě večer, panča pakovala věci do takový velký tašky a libovala si, jak se to tam všechno pěkně vešlo, jí i páníkovi, chtěli si totiž vzít jenom jednu tašku. Panča to tak vymyslela, aby to všechno odtahal páník a ona si hopsala jen tak nalehko. No a mně, coby zástupci chlapskýho pohlaví, se to nezdálo zrovna moc fér a chtěl jsem páníkovi s tou vyčůranou pančou nějak pomoct. A tak jsem počkal, až bude taška úplně plná a panča si bude spokojeně pohvizdovat a pak jsem si na tu tašku sedl a - teď budu prosit o trochu shovívavosti, ale jak jsem předeslal, udělal jsem to opravdu s čistým úmyslem pomoct mužskýmu v nouzi - prostě jsem se na tu tašku vyčural. Teda kočky, to jste měli vidět ten rachot, co nastal. Panča mě málem stáhla z kůže, protože ještě stihla zachytit poslední momenty mé slastné úlevy. Jen z ní vypadlo - no Fanoušiiiiiiiiiiiii, počkej, ty smrade jeden, co to dělááááááš? A chytla mě za to moje křehký tělíčko (kterýmu docela neprávem říká soudek) a úplně sprostě se mnou ve vzduchu zatřepala, jako kdyby ze mě měly vypadnout zlaťáky nebo co. Ale já se nedal a ještě v tom vzduchu jsem se zkroutil a trochu ji hryzl, aby mě zase pěkně rychle pustila. Pak už jsem radši vyklidil pole, však znáte ženský člověky, jeden si nikdy není ničím jistej. Panča pak musela skoro o půlnoci všechno z tý navoněný tašky vyndat, protože můj parfém jí moc nešel pod nos, najít nějaký jiný zavazadlo, přendat to do něj, zjistit, že tam se to všechno nevejde, najít ještě další zavazadlo, věci přerozdělit, vzít tu počuranou tašku, jít ji aspoň trochu omejt, donýst ji ven na zahradu, ať si tam čeká, než se panča vrátí, znova mě sprdnout, pak mě zase pořádně podrbat, abych se před jejím odjezdem moc neurazil a do postele ulíhala čerstvá jako rybička asi ve dvě ráno. Ve 4 už zase vstávala, ta byla ale ráda. No ale dosáhl jsem svýho, tašky nakonec jely dvě a páník se nemusel sedřít jako mezek. A o to mi celou tu dobu šlo, né?

Pak už jsem se těšil, až se panča zase vrátí domů a aby věděla, že se na ni za to zatřepání nezlobím a že jsem velkorysej Fanda, tak jsem jí na uvítanou vytahal zase pár věcí ze skříně. A věříte, že z toho měla opravdovskou radost? Já prostě vím, jak na ni.

Tak, teď si asi půjdu tak trochu odpočinout, ale brzo napíšu další deník o tom, co jsem ještě stihl províst před pančiným odjezdem. 

Váš vyčuranej Fanda

25. července 2011 - Fanda a (skoro) suši

Tak tuhle se panča zase předvedla. Dělali s páníkem novou podlahu, aby už nemuseli furt odchlupovávat koberec a aby nám to tam pěkně klouzalo, až se budeme honit. Když odsunuli sedačku, aby pod ní mohli pokračovat, tak tam našli schovanou docela čerstvě chcíplou myš. Panča už ji málem sebrala, protože si prvně myslela, že je to ožužlaná hračka, ale pak si TOHO naštěstí zavčas všimla, jinak by tady dneska už asi nebyla. Prej by jí klepla nějaká Pepka. Škoda, že tu trofej aspoň nevyfotila, protože pak by ministryně životního prostředí Julinka mohla zase upřesnit, zda to byla myška polní, rejsek nebo dokonce krtek, ale v tu chvíli prej byla panča ráda, že se neskácela k zemi, natož aby si vzpomněla na nějakej foťák. Páník to musel honem odklidit a začalo vyšetřování, kdo, kdy, kde, proč a jak.

Počet podezřelých se zúžil z původních pěti na pouhé dva jedince, a to sice na Froda a mě. Páč kdo další by mohl podobný zločin spáchat?

1) Máša? Ta zásadně na lov myší dlabe

2) Kuba? Ten chodí na vodítku, není šance, že by něco ulovenýho propašoval domů

3) Vendelín prdelín? Ven nechodí vůbec

Takže jsme tu po tý selekci zbyli my dva kluci, já a Frodo. Panča určo neví, kerej z nás je ten hříšnej a já jí to neprozradím, jen ať si tu hlavu láme. Stejně na nic nepřijde. Vám to ale říct můžu, protože vím, že mě nebonznete. Frodo totiž neloví, ten venku leda tak romanticky očuchává keře a když se mu zdají málo aromatický, tak si je přivoní vlastním parfémem, mávajíc přitom kolemjdoucím na pozdrav ocáskem. Tudíž je záhada objasněna, byl jsem to já. Prostě jsem chtěl jednou vyzkoušet svůj vlastní recepis na sušenou myš anébrž suši z myši. A to už teď neochutnám, když se myš nesuší, ale je dočista navěky vyhozená. Navíc prej nastanou nápravný opatření, aby se podobný nálezy už nikdá doma neopakovaly. Prvně jsem nevěděl jaký, ale teď už to vím. Prostě když jsme venku, tak jsou dveře domů zavřený a já si nemůžu svobodně prolítávat sem a tam a nosit si domů suroviny na další zpracování. Tomu říkám teror, kamarádi. Ještě mám pořád šanci propašovat úlovek domů jako můj slavný předchůdce Bertík, a to sice v břiše a pak to doma vyblinkat. Ale něco mi říká, že to už tak ňák nebude ono. Prostě pro nápady ubohýho Fandy doma nemá nikdo pochopení. Přitom kdyby se to ujalo, mohl jsem si směle otevřít stánek s rychlým občerstvením, pojmenoval bych ho McMouse a státu jsem tak mohl velkou měrou pomoct na daních. Takhle ať se díky nepřejícný panče vyhrabává z dluhů sám.

Váš neuznalej Fanda

1. srpna 2011 - Nevyprášený Fanda

Milí kamarádi, o víkendu jsem byl OPĚT ohromně užitečnej při vylepšování člověckýho domova. Ani jsem do tý doby nevěděl, že je práce taková sranda a nevím, proč u toho panča furt mlela pantem, jako že už dlouho se nic dalšího dělat nebude.

Začalo se v sobotu a to se malovala koupelna. Panča řekla, že to bude raz dva, protože tam v podstatě není co malovat, akorát strop a kousek zdi na kachličkama. Mně byla tahle informace k ničemu, ale to její raz dva nakonec trvalo skoro celej den. A to jsem přitom usilovně pomáhal, kdoví, jak dlouho by se to táhlo, kdyby mě neměli.

Hned na začátku mě děsně bavilo vynášení věcí na chodbu. To jsem se vám tak zaangažoval, že bych si myslím zasloužil metál za zásluhy. Některý věci jsem vynesl sám, třeba takový ty malý serepatičky, co si panča sundala z horní poličky na zem. Jedna mi při tom nešení vypadla s pusy a rozbila se, ale myslím, že byla stejně zkažená, protože smrděla jak nějaká navoněná tchořice. Pak se nosily velký věci, který bych sám neunesl, například skříňka s ručníkama, kam si občas chodím odpočinout. Bál jsem se, aby mi ji neodnesli někam, kde bych ji už nenašel, tak jsem si do ní při transportu honem skočil. Panča začala hekat, jako že to děsně ztěžklo a že ji se mnou už neunese a říkala zase něco o hrošíkovi. To mě urazilo, tak jsem seskočil dolů a vzal jsem sebou celou hromadu ručníků. Aspoň měla panča co skládat. Pak se odtáhla další skříňka a to bylo taky moc zajímavý, protože v rohu se zrovna probudil velkej pavouk. Ťukl jsem do něj packou a pavouk zpanikařil. Panča taky, protože pavouky nemá ráda a tak musel přijít páník s kelímkem a pavouka do něj nabrat a vynýst ho ven. Dál se odtáhla pračka od zdi a našel se můj žlutej míček, kterej jsem už moc dlouho hledal. Ten mě na chvilku zabavil, ale pak jsem si uvědomil, že prvně je práce a potom zábava a vrátil jsem se pomáhat.

Páník zrovna přinesl takovou velkou pikslu s barvou, co vypadala jako mlíko. Chtěl jsem do toho strčit nos, ale panča mě od toho hned vyhnala. Aspoň jsem si teda obtiskl packu na víčko a pak kudy jsem chodil, tam jsem se podepisoval. Panča radši koupelnu zavřela, abych tam vůbec nemohl, ale mně to nevadilo, protože všechny dobrý věci byly už stejně přestěhovaný na chodbě. Škoda, že to tak nezůstalo napořád, protože když jsme se honili s Kubou, tak to bylo jako opravdovská překážková dráha a určitě to bylo lepší, než obyčejnská prázdná chodba.

No a v neděli byla ta zábava ještě zajímavější. To páníci přinesli takový papírový role a měřili je a stříhali a pak na ty nastříhaný proužky plácali lepidlo a umísťovali je na chodbě na zeď. Panča měla ty papíry asi moc ráda, protože je pak na tý zdi pořád hladila takovou modrou houbou. Bylo mi trochu líto, že mě tou houbou nikdy takhle pěkně nepohladila a tak když ji nechala ležet, odnesl jsem ji za trest pod postel. Škoda, že panča už moje schovky zná a tak když ji pak hledala a nemohla najít, šla na jistotu a hned ji našla a ještě mi za to pohrozila prstem. Ale mně to bylo jedno, protože jsem měl už jinou zábavu. Hrozně se mi líbilo, jak se ta papírová role natahuje a pak se zase úplně sama roluje nazpátek. A tak jsem si s ní chvilku hrál. Panča mě viděla a řekla – Fandoooo!! nech to na pokoji nebo tě vyhodím. A aby mě trochu podplatila, dala mi na hraní útržek toho papíru. Chtěl jsem jí udělat radost, tak jsem si s tím pohrál, ale když s páníkem zase hladili zeď, tak jsem si vypůjčil celou roli a pěkně jsem ji na kraji okousal, takže tam vznikl úplně novej vzorek, zvanej fandovská krajka. Myslel jsem, že to bude pěkná dekorace na tý zdi, ale panča byla úplně jinýho názoru. Děsně mě sprdla a řekla, že jsem FRACEK a že mi už jednou fakt vypráší zadek. Tomu teda moc nerozumím, jakej Fracek, když jsem Fanda a nevím, jak to má se svým zadkem, ale ten můj je dokonale čistej a vůbec ne zaprášenej.

Teď ale musím sekat dobrotu, protože panča ve středu odlítá pryč, prej až někam na Kypr, tak tady zase dlouho nebudu. Ale říkám si, že když budu hodnej, tak mě možná přibalí do kufru, abych pro vás mohl nafotit nový obrázky. Mějte se kamarádi moc hezky a já vám pak povím, jak to dopadlo.

Váš docela nevyprášenej Fanda

19. srpna 2011- Fanda kuchtík

Hola hola, tak jsem se vám vrátil z cest. Panča teda o tom ani nevěděla, ale povedlo se mi vecpat se jí do tašky a tak jsem nakonec odjel s nima. Škoda, že jsem nevěděl předem, že pocestuju nikoliv v prezidentské lóži, ale zavřenej v kufru v zavazadlovým prostoru jak nějakej kus špinavýho hadru. Povím vám, že příště radši zůstanu doma. Ale když už jsem tam byl, tak jsem teda nafotil nějaký obrázky a můžete se na ně TADY mrknout.

No a doma jsem to pak už byl zase já, stará firma Fanda. Tak třeba jsem se naučil pracovat s počítačem. Už umím levou zadní, možná teda pomáhala i pravá, vytvořit novou složku, dát jí zajímavý jméno, třeba jako ščřšššššššžžžžžžžžžžžžžž a tu původní zcela a dočista navěky vymazat. Né, že se pak najde v nějakým koši, prostě je fuč. Panča byla celkem nepochopitelně naštvaná jen kvůli tomu, že tam měla nějaký fotky, co už jinde nebyly, ale no tak bóže, šak si pořídí zase nový, né?

Ale ze všeho nejvíc mě v poslední době baví vařit. Ne jako že by se u nás vařilo často, ale když už se do toho panča obuje, tak prostě nutně potřebuje asistenta. A na to jsem já celej stavěnej. Tuhle dělala buchtu a používala u toho špatnou mluvu, protože už zaplácala plno nádobí a furt to ještě nebylo hotový. Pak už to bylo skoro hotový, akorát chyběl pudink na zalití. Rozkvedlala si ho v takový vysoký sklenici a zrovínka se chystala, že to nalije do mlíka, když se mi úplně nečekaně postavila do cesty dlouhá vařečka, která z tý sklenice čouhala. A tak to najednou udělalo PLESK BUM a ta hnědá kaše ze skleničky byla vylitá. Řeknu vám, že něco takovýho jsem ještě neviděl. Vypadalo to skoro jako tenkrát, když měl náš Vendelín velkou srágoru a musela se mu oholit zadnice. Teda asi to tak nesmrdělo, ale zato to bylo úplně všude. Nejvíc na zemi, ale taky na dvířkách od skříněk, na pančiných nohách, nahoře na lince, trocha naprskla i do toho mlíka, kam to původně patřilo a pár kapek jsem měl dokonce i na čumáčku. Prvně jsem se toho nadělení lekl, ale pak jsem se zase rychle odlekl a pustil se do sklizně, dokud panča nenabyla vědomí a nevyhodila mě. Ty ženský mají stejně nervy na nic, to vám povím. Ta moje se normálka rozbrečela a tu buchtu už vůbec nikdy nedodělala. A přitom já jsem kuchtík tělem i duší, stačilo mě pustit zpátky a měla by všechno hotový raz dva. Ale už jsem si zvykl, protože takhle to u nás je pořád.

Váš nedoceněnej asistent Fanda