11. května 2011 - Konvička

PŘÍBĚH O ŽLUTÉ KONVIČCE

To vám žila byla jedna žlutá konvička na zalívání kytek. Byla to už druhá žlutá konvička v rodině, protože tu první, plechovou a s namalovanou kočičkou, jsem dokázal prokousnout, což bylo bezvadný, protože když se pak konvička naplnila vodou, tak učurávala. Panča tu zábavu ale neocenila a ještě jí to bylo moc líto, protože měla tu kočičkovou konvičku tuze ráda. Potom koupila jinou, už ne plechovou, ale obyčejnou plastovou, a myslela si, že jí dám pokoj. Ale mě vám ta konvička s vodou strááášně přitahuje, prostě nemůžu si pomoct a pořád s ní mám nějaký techtle mechtle. Nejlepší je, když je plná vody. Strašně rád z ní totiž piju. Ale nepiju jen tak obyčejnsky, protože to mě nebaví a taky se mi tam už nevejde hlava. A tak mám svůj vypracovaný styl. Packa do konve a třikrát rychle olíznout, takže packa - líz líz líz, packa - líz líz líz. Panča mě u toho párkrát nachytala a zamilovaně mě pozorovala, protože jsem u toho prej vypadal děsně roztomile. No ale někdy se stane, že se mi nechce pít, chce se mi prostě jen dělat právě ty techtle mechtle. To pak do tý konvičky strkám, posunuju ji a ve finále ji překlopím na zem a vědecky pozoruju, jak voda vytýká ven a kolem konvičky se zvětšuje louže. To už se panče tak moc nelíbí, protože pak má práci s uklízením. No a včera jsem zase tak trochu techtloval a povedlo se mi do konvičky OPĚT vyvrtat dírku. Já vám nevím, proč se ty konvičky nevyrábějí z nějakýho trvanlivějšího materiálu, aby mi to dalo víc práce, takhle je jeden hotovej raz dva a za chvíli nemá co dělat.

Panča z tý mojí konvičkový aktivity vyvodila několik závěrů:

a) mám konvičku děsně rád NEBO

b) konvičku děsně nenávidím NEBO

c) nevím roupama, co dělat NEBO

d) jsem prostě blázen

Vůbec nevzala v potaz, že jsem vědátor, kterej chce věcem přijít na kloub. Ale co chcete od ženský. Tak tolik o konvi.

Váš konvičkovej Fanda

23. května 2011 - O košíku a kočičce

Kamarádi, měl jsem průšvih. Panča byla mírně hysterická a dokonce i nějaká ta slza ukápla, ale už ji to naštěstí přešlo. Já nevím, že ti člověci a hlavně ženský furt všechno tak prožívaj. No a co se teda stalo?

Už jsem tady psal o takovým tom košíku, do kterýho si panča dává voňavý dobroty, když dělají ohýnek. Ten košík jsem už notně upravil, takže nemá ucho a vůbec je celej moc krásně ohryzanej. A abych ho nedohryzal úplně a prej taky pro moje dobro, abych si nezarazil kus proutí do pusy, dala panča ten košík na vysokou skříň, aby tam byl přede mnou chráněnej. Jenže mně to furt nedalo, že už bych si nemohl pokousat a tak jsem tak dlouho špekuloval, jak na něj, až jsem nahoru na tu skříň normálka vyskočil. Panča furt nechápe jak, protože mi u toho nesvědčila, ale zato mi pak svědčila u následků. Když jsem si totiž pohryzal a chtěl skočit dolů, tak jsem sebou přitom smetl nejen ten košík, ale taky takovou pěknou velikou keramickou kočku, která tam ležela a dívala se dolů a všechno to tam hlídala. Byla prej moc drahá a panča ji měla ráda a věřila, že tam nahoře bude v bezpečí.

Řeknu vám teda, že nadělala pořádnej randál, když spadla dolů. Pak už nebyla veliká, ale změnila se na spoustu malých koťátek. Panča slyšela ten šrumec až zvenku, tak přilítla dovnitř a uviděla moje vykulený oči, jak hledí na tu spoušť. Zrovna jsem si říkal, jak je bezvadný, že už je ten košík zase dole, protože přece jen ten výskok nahoru nebyl moc pohodlnej. A taky jsem si myslel, že panča ocení, že se už nebude muset natahovat, až si ho bude chtít vzít. Ale kdepák. Místo toho se chytla za hlavu a hlesla - ty smrade jeden chlupatej, zmizni odsud nebo ti už namelu! Tak jsem zmizel, ale co mi chtěla namlet, to jsem se nedozvěděl. Pak jsem ještě přišel pomoct při zametání tý nakouskovaný kočičky, ale panča mě normálka vyhnala smetákem. No prostě za dobrotu na žebrotu, to se jeden fakt nezavděčí.

Váš vymetenej Fanda

31. května 2011 - Jahůdkový Fanda

Tak jsem měl včera narozeniny. Čekal jsem doma kupu dárků, nějakej ten dort a případně nový myšky a víte, co jsem dostal? Potřepání pacičkou a falešně zazpívanou písničku Hodně štěstí, milý Fando. No jako né že by to bylo málo, ale přece jen jsem byl tak trochu zklamanej. Ale panča slíbila, že mi to všechno vynahradí v sobotu, protože teď neměla čas. Tak to si kamarádi dobře pohlídám! A vám všem z micin a hafíků moc děkuju za gratulace i dárečky, hned jsem si je radši odtahal pod postel, kde budou v bezpečí.

No ale o narozeninách jsem vlastně vůbec psát nechtěl. Přihodilo se mi totiž něco děsně dobrýho. Panča si tuhle přinesla domů krabičku plnou voňavých červených kuliček, prej to byly jahody. Umyla si je, sloupala z nich takový to zelený a během tý procedury mě musela asi dvacetkrát sundat z linky dolů, tak jsem vám byl zvědavej, co to chystá za novotu. Pak si ty jahůdky trochu pokrájela a kydla na ně něco bílýho. Dala mi toho trochu líznout, abych teda nebyl úplně škodnej. Lízl jsem si a dočista jsem sebou škubl, jak to bylo divný. Ale pak se mi to na jazyku rozleželo a došlo mi, že je to vlastně děsně dobrý a chtěl jsem víc. Panča mi dala vylízat kelímek, aby se mě na chvilku zbavila. Docela to fungovalo, protože ten kelímek byl menší než moje hlava a já se do něj pořád nemohl dostat a tak jsem se s ním honil po kuchyni. Panča si pochvalovala, jak na mě vyzrála. Rozmatlaný jahůdky s tím bílým dobrým pak položila na vysokou poličku a šla si pro knížku. Ještě ani nedošla nahoru, když uslyšela ránu. Střelhbitě sjela po schodech dolů skoro jako sjíždím já, ale už dopředu věděla, co ji čeká. Jahůdková miska ležela na zemi, byla trochu ulomená a to bílý bylo rozprsknutý všude kolem. Nadělalo to sice trochu nepořádku, to je pravda, ale rozhodně se mi to koštovalo líp, než když to bylo tam nahoře.

Panča řekla na moji adresu několik moc sprostých slov, který tady ani nebudu opakovat, protože jsem slušnej Fanda. Ale povím vám, že kdyby mi TOHLE dala k těm mým narozeninám, tak bych byl docela uspokojenej. A vůbec by mi nevadilo, že to nevypadá moc estetýcky. Jenže se vsadím, že na potvoru dostanu něco úplně jinýho. A ze všeho nejdřív prej dostanu na prdel. Tak že by trenýrky?

Váš už dočista čtyřletej Fanda

P.S. Tak jsem nakonec dostal jahůdkový trencle :o)

6. června 2011 - Narozeniny a krtkolovec

Tak proběhl víkend a já jsem byl moc zvědavej, co mi panča nadělí k těm mým slavným narozeninám. No jestli jako čekáte něco světobornýho, tak už ani nečtěte dál. Dostal jsme úplně mrňavej dortík a nějaký hračky a to mi ještě kus šunky z dortu čmajznul Kuba. Ale neva, já jsem si to pak všechno vynahradil venku. Představte si, že jsem ulovil svou první kořist. Byl to krtek, chudák. Já myslel, že to je myš, protože podle mě krtci nosej modrý bombarďáky a tenhle byl docela nahatej. Panča ječela jak Viktorka u splavu, když mě s ním viděla, ale to už byl krtek stejně v pánu, tak mě snad mohla nechat v klidu dorozjímat. Nakonec mi ho ještě sebrala, já fakt nechápu, že jsou ti člověci tak závistiví. Sama si nic ulovit neumí, tak to sebere chudákovi Fandovi, kterej z toho měl větší radost než z nějakýho dortu. Naštěstí mi připravila další zábavu, ale o tom zase až příště.

Váš krtkolovec Fanda

14. června 2011 - Fanda natěrač

Tak jsem byl tuhle zase ohromně nápomocnej. Chtěl jsem o tom napsat už dřív, jenže pak se stala ta smutná věc s Emičkou a panča vůbec neměla na nějaký psaní myšlenky. Ale teď jsem ji už přemluvil, vždyť bych to všechno nakonec ještě celý zapomněl.

Panča s páníkem se totiž rozhodli, že léto už je natuty tady a tak je potřeba vykramařit všechno, co k létu patří. Vytáhli gril, kterej mají už asi pět let a ještě na něm ani jednou negrilovali, pak začali z jedný venkovní místnosti, o který jsem ani nevěděl, že existuje, vytahovat nějaký divný, dlouhý, těžký věci a nakonec přišel na řadu dřevěnej nábytek. Já jsem vám byl z toho všeho tak vyvalenej, páč jsem to nikdy předtím nezažil, že jsem nechtěl zmeškat ani pidisekundu toho dobrodrůža. Děsně umně jsem kličkováním mezi nohama ukazoval směr, kudy jít, až o mě nakonec panča zakopla a udělala pár ladných poskoků směrem k trávě, kde je zakončila přistáním na kolenou. To zase byly slovíčka, co jsem si vyslechl. Víte, já jsem si fakt chtěl zachovat slušnou mluvu, ale když slyšíte, jak vaše panča říká

„doprdelefanoušiužměnesernebotitutvouprdelzmalujunamodro“,

tak se vám ten člověčí slovník tak nějak zadře pod kůži. No a přesně tohle dlouhatánský slovo mi řekla, když spadla a jedno koleno měla zelený od trávy a druhý červený od krve. Podle mě mohla být ráda, jak je pěkně barevná, ale to ne, místo toho mrskla těma tyčema o zem a šla si ty kolena domů omejt. Ta voda jí asi udělala dobře na duši, protože když přišla, tak už moc nemluvila a s páníkem postavili velikej altán a že prej půjdou natírat nábytek.

Toho jsem se prostě MUSEL zúčastnit. Panča mě asi milijonkrát odehnala, ale víte jak to chodí. To jednoho vyhodíte dveřma a přijde oknem. Teda jako né že bysme na tý zahradě měli okna a dveře, to se přece jen tak říká. Prostě furt jsem se tam motal, párkárt jsem se ocáskem otřel o natřenou lavici, protože tam popletená panča zapomněla dát fáborky a cedulku „čerstvě natřeno“ a nakonec pohrozila, že mi strčí MŮJ ocásek do barvy místo štětky, která už byla opelichaná. A tak to zase prrrrr. Já nejsem žádnej dodavatel náhradních dílů a můj ocásek je můj ocásek. Radši jsem rozhodl, že mě to natírání už nebaví a hrdě jsem odešel pryč. A abych vyjádřil svůj názor činem, ducl jsem hlavou do plechovky a teď máme na zelený trávě pěkný hnědý kolečko. Ale vůbec není od posránka.

No ale nejvíc jsem se nasmál, když se děsně rychle zatáhla obloha a začalo pršet a panča s páníkem se po zahradě rozkmitali jako myšky na klíček a honem odnášeli ten čerstvě natřenej nábytek pod střechu. Pak se drhli celej večer, aby ze sebe ty pěkný hnědý fleky dostali. Já už jsem byl dávno umytej a spokojenej, že jsem si pěkně užil a zachránil jsem si ocásek.

Váš štětkově nepoužitej Fanda

20. června 2011 - Jedna o mouše

V noci bejvá většinou ticho, ale tuhle jednou panču vzbudil hluk. Prvně si myslela, že se jí něco zdálo, pak se trochu zabála, že přišlo zemětřesení a už si v duchu pakovala evakuační zavazadlo. Nakonec se jí ale ulevilo, protože zjistila, že ten randál dělám jenom já. Chytal jsem totiž mouchu, ale né nějakou úplně obyčejnskou mouchu. Tahle moje byla vypasená, krásně bzučela a vypadala, že nebude klást žádnej odpor. Jo, kamarádi, to jsem se pěkně sekl. Moucha nevzdala svůj život bez boje a tak nastalo noční představení, za který by se nemuseli stydět ani v Národním. Dostával jsem se do takový ráže, že bych si v ten moment troufl i na divokýho medvěda. Co na medvěda, dokonce i na Vendelína! Pro nezaujatýho pozorovatele mohla celá ta moje noční akce vypadat asi takhle:

* Kocourek Fanda sedí ve střehu na podlaze, oči vyvalený, kouká jakože do blba, ale my už víme, že na mouchu.

* Kocourek Fanda se odráží k mohutnému skoku, plavmo přeletí postel, zabrzdí o zrcadlo na dveřích skříně. Ozve se rána, dveře se zachvějí.

* Kocourek Fanda se oklepe a dalším obrskokem vletí na balkon. Zastaví se nárazem do mříže. Padá jen šplhadlo, podle hluku to ale vypadá, že se boří celý dům.

* Kocourek Fanda se nevzdává. Opět jediným skokem přeletí balkon, vrazí do balkonových dveří, které se mezitím přivřely, odrazí se o spící těla pod peřinou, na chodbě dostává smyk. Při smyku kácí misky s granulema i s vodou.

* Kocourek Fanda rozráží dveře do koupelny, je slyšet zvuk, jak se opět něco kácí. Tentokrát je to koš na prádlo.

* Kocourek Fanda vyskakuje na okno. Potvora moucha stále prchá.

* Kocourek Fanda seskakuje z okna na protější umývadlo. Shazuje kelímek s kartáčky, klouže se přes chodbu, opět probíhá přes ležící těla, tentokrát už ovšem plně při vědomí.

* Kocourek Fanda opět proskakuje přes místnost na balkon, vráží do pokáceného šplhadla. Prolítne tam šustivým tunelem, vrací se do ložnice.

* Kocourek Fanda překvapeně registruje světlo v zimní zahradě u sousedů. Nejspíš je doma taky něco probudilo.

* Kocourek Fanda vyskočí na komodu, přičemž cestou smete vše, co není přibité. Takže vše. Proběhne se po posteli a jedno z těl těžce hekne.

* Kocourek Fanda ještě několikrát zopakuje kolečko ložnice – balkon – ložnice – chodba. Jedno z těl strká hlavu pod peřinu za doprovodu jadrné slovní zásoby. Příběh se pomalu blíží do závěru.

* Kocourek Fanda dosáhl svého. Pod packou drží na zemi zajatou mouchu a přátelsky ji poplácává. Lov je u konce. Moucha zabzučí naposled, jedno z těl vyleze se skřípajícíma zubama z postele, popadne plácačku, zvedne Fandu, mouchu plácne a hodí do koše.

* Kocourek Fanda skáče do vyhřátého a právě uvolněného místečka v posteli a napůl spící zombie skromně ulehá na kraj, aby náhodou kocourka Fandu nevyrušila, když už se konečně odebral k spánku.

Tak co na to říkáte - že to je paráda, takhle bezva si užít noc? Ráno jsem pak chtěl dospávat, páč to víte, takovej noční boj jednoho unaví. Ale nelítostná panča mě probudila kvůli takový blbosti, jako je stlaní postele, jako by nevěděla, že jsem byl v noci zaneprázdněnej chytáním otravný mouchy.

Váš docela nedoceněnej moucholovec Fanda