20. srpna 2010 - Mrkvička

Včera jsme doma měli prču. Přijela k nám totiž na pár dní na prázdniny chlupatá kámoška Mrkvička. To je takovej králíček, abyste si nemysleli, že mi zase panička koupila mrkvičku s chlupama. No a tak jsem ji šel přivítat. Když říkám přivítat, tak myslím jako očuchat, otlapkat, zjistit, jaká je situace.

Byla zavřená v kleci, tak jsem byl za hrdinu, fakticky jsem se vůbec nebál. Přišel se mnou i Kuba a tomu málem vylezly ty jeho žlutý oči z důlků. Vůbec nemohl pochopit co a jak a proč a kdy. Já jsem samozřejmě všechno věděl, tak jsem mohl dělat chytrýho. No ale pak panča otevřela klec a Mrkvička vyskočila ven. Šmankote, tak rychle jsem to teda nečekal. Lekl jsem se, až jsem vyskočil na stůl, jako bych měl na packách pérka. Kuba se taky lekl a skočil paničce do náručí. Mrkva se nelekla ničeho a klidně si skákala dál po podlaze, jako by se nechumelilo. A tak jsme se oba s Kubou zase osmělili a nenápadně jsme slezli dolů za ní. Já jsem chtěl být neviditelnej, tak jsem se za ní plazil po břiše a Kuba ji šel zezadu trochu očuchat, jestli je fakt živá. Ale pokaždý, když se k nám Mrkva otočila, tak jsme honem skočili někam nahoru. Panča se tomu nasmála a říkala, že jsme teda pěkní poseroutkové. Nevím sice, co to je, ale moc se mi to nelíbí. Uvidíme, jak to bude vypadat dneska.

Teď je panča pryč a Mrkva je v kleci, ale až přijde domů, tak si zase budeme hrát na vojáky v zákopu. Panička jí chce přinýst nějaký větvičky na okusování, tak si rozhodně musím ukrást aspoň jednu pro sebe.

Tak zatím mrkvím zdar, zdraví vás Fanda

25. srpna 2010 - Noční aktivity, chrochtání a vydrování

Ááách, to zase byla noc. Trochu jsem si zazlobil, ale pak jsem si to myslím zase hned vyžehlil.

Začal jsem tím, že jsem si chtěl udělat pohodlí a tak jsem si otevřel skříň. Má zašupovací dveře, ale ty už jsem se dávno naučil otvírat, kdepak na mě s dveřma. Takže jsem si otevřel dveře a packou jsem z tý mezery postupně vytahal celou kupu triček, co tam byly pěkně naskládaný. Pravda, když spadly na zem, tak už tak poskládaný nevypadaly, ale s tím si já hlavu lámat nemusím. Na tý hromádce se dost dobře leželo, tak jsem si trochu dáchl a taky jsem si potřeboval promyslet, co dál.

Tak třeba bych mohl skákat panče po noze, ne? To není špatnej nápad, škoda, že se to líbilo akorát mně. Za chvilku mě to přestalo bavit, protože panča se zahrabala pod peřinu jako do spacáku, takže jsem na ni nemohl. A tak jsem si řekl, že půjdu skotačit na balkon. Ale co to? Proč jsou jako dveře zavřený? To přece nebejvá! Na tohle musím panču vzbudit. Prvně jsem to zkusil tenkým tenorem. Zpíval jsem tak krásně, že se panča začala vrtět, to si asi myslela, že jí zpívá nějakej ten pavarotý nebo jak se ten chlápek jmenuje. No ale úplně se ještě neprobrala, tak jsem trochu přidal na hlasitosti. To už přece musela slyšet, že jsem to já, ale zase z tý postele nevylezla. A tak jsem se naštval a zplna hrdla jsem zaječel něco, co prej znělo jako "panimaňaaaaaaaa". Žjova, to byla rychlost, s jakou se posadila. Naštěstí pochopila, co chci a tak teda s nadáváním vylezla z postele, že mi jako ty zatracený dveře otevře. No a přitom málem spadla kvůli tý hromadě na zemi, co jsem tam natahal. Ale to přece není moje vina, má se koukat pod nohy, ne?

No prostě v noci se tu dějou věci. Na balkoně mě to moc dlouho nebavilo, bylo tam ticho a nic nelítalo, tak jsem si řekl, že mám zrovinka chuť na mazlení. Šup za pančou, vím, že tomuhle nikdy neodolá. A taky že ne, stačilo ji párkrát ducnout hlavou a projít se jí po vlasech, to nesnáší, protože to prej tahá. A tak zase vstala. Já jsem jí ukazoval cestu, kam za mnou má jít, vždycky jsem sebou řízl na zem, aby mě hladila a hned jsem zase vyskočil a utíkal kousek dopředu. Panča za mnou šla, jako by byla na provázku. Konečně jsme se dostali na místo, kam jsem potřeboval a já jsem si lehl na sedačku a nastavil panče bříško. Začala mě hladit a kočky a kocouři, to vám bylo takový blaho, že jsem se z toho dočista rozchrochtal blahem. Fakt, já vím, že vy možná předete a vrníte, ale já prostě chrochtám. A nejenže chrochtám, ale taky se úplně roztýkám do všech stran, no zkrátka si to děsně užívám, panča říká, že vypadám jako šťastná vydra. Většinou mě takovejhle záchvat bere v noci a to se nechám hladit děsně dlouho a když se náhodou stane, že u toho panča usíná a zanedbává mě, tak ji lehkým kousnutím upozorním, že jsme ještě neskončili. Pak ale ty rána.... to spím jako andílek a docela mě zlobí, že panča vstává a dělá kravál a budí mě to. Nemají ti lidi žádný vychování.

Včera nám taky odjela Mrkva, škoda, zrovna když jsem si na ni tak krásně zvykl a mohl jsem ji sem tam trochu profackovat.

Tak a půjdu si lehnout, dělat v noci společníka je fakt docela vyčerpávající. Mějte se kámošové hezky, já tady budu ještě zítra, ale pak panča zase jede na dovolenou a krabička bude vypnutá, tak nebudu moct psát. Vrátí se až 5. září, to si ani neumím na drápkách spočítat, kdy to bude. Ale slíbila mi, že pak spolu všechno doženeme.

Moc vás zdraví straaaaašně hodnej kocourek Fanda

6. září 2010 - A je po létě

Nazdárek milí kamarádi, jsem zpááááátky. Panča se mi už konečně vrátila, ale teda řeknu vám, že jí to do budoucna asi zatrhnu, takovýhle výlety. Je pravda, že nám sice přivezla nějaký odpustky, to zase jo, no ale mě vám ani nebavilo zlobit, když tady nebyla. Copak to má nějakou cenu, když vám za to nikdo ani mevyhubuje???

Pár věcí jsem natropil, to jako abych úplně neztratil reputaci, tak třeba jsem zase vytahal oblečení ze skříně a náhradní panča to schválně neuklidila, aby ta moje první panča pak viděla, kolik jsem toho dokázal vyházet a pochválila mě za to. Jasně, že jsem jí taky poshazoval věci z polic, abych tam měl místo na válení, no ale jinak jsem docela sekal dobrotu. Doufám, že teď si to zase všechno vynahradím. Panča nám přivezla nějaký mušličky, který děsně dobře voní rybama a dají se krásně honit po podlaze. Pak toho asi litovala, protože v noci chtěla spát a já jsem s tím dělal trochu randálu a tak mi to chtěla sebrat, ale přece co se dá, to se z pekla nevydá, ne? Honem jsem si je všechny uklidil do schovky pod postel, tam pro ně určitě nepoleze. A aby nebyla hned první noc moc naštvaná, tak jsem jí dovolil drbat mě po zadku, pěkně jsem ho na ní vystrkoval a ocáskem jí mlátil do obličeje, aby se trochu z tý ospalosti probrala.

Mějte se krásně a já se jdu hned pustit do práce, ať to odsejpá.

Tak čau, zdraví vás Fanda panda veranda

13. září 2010 - Soupis fandovin

Tak kámošové, panča mi tuhle řekla - Fanouši, spytuj svědomí, lumpe jeden. A teď jsem z toho jelen. Teda jestli vůbec může být kocour jelen. Já totiž vůbec netuším, co to mám vlastně udělat. Co to je spytovat? Jaký svědomí? Asi jsem na ni koukal dost vyjeveně, protože mi pak řekla, ať si laskavě sepíšu všechny svoje poslední lumpárny. Jo, tak to už je trochu jasnější, ale stejně nevím, jaký lumpárny má na mysli. Řekl bych, že to se mnou tak zlý není, no tak schválně.

Mám docela rád vodu, už když jsem byl prťavej, tak jsem furt skákal do vody a chlemtal vodu z kohoutku a panča mi říkala vodníčku a když mě chtěla vychovávat, že jakože tohle se nesmí a postříkala mě za to vodou, tak jsem z toho měl ohromnou radost a chytal jsem vodu do tlapek. No a tenhle koníček mi zůstal i teď, i když teda stříkání vodou už mi moc nevoní. Ale třeba si strašně rád hraju s lahví plnou vody, co má panča v rohu v koupelně na zalívání kytek. No a je jasný, že když si s ní hraju, tak se někdy překlopí, že jo. A když se překlopí, tak se taky vyleje, s tím už nic nenadělám. Že po tý vodě pak panča ujela a předvedla parádní provaz, za to já už přece nemůžu.

Anebo taky rád camrám vody z misek. Pít normálně jako každej jinej mě nebaví a tak si prvně vodu vycourám tlapkou z misky na podlahu a pak to vylizuju. Řekl bych, že tím zároveň i umývám podlahu, ale ta moje panča to zase nějak nechápe. Je naštvaná, že je mokro a všude po podlaze pak vidí mokrý vzorky ťapiček, tuhle už vyhrožovala, že nám všem vezme otisky, aby věděla, kdo to takhle ťapičkuje. Radši jsem si všechnu vodu z ťapek honem olízal, ale nebylo to nutný, na otisky se zapomnělo. Jo a taky mě moc baví házet do misek plyšový myšky, jsou pak krásně nacucaný a můžu s nima dělat mokrý cestičky i na jiných místech, kde by mi už mokrý packy dávno uschly.

O víkendu jsem se rozhodl, že pomůžu s domácíma pracema. Na sušáku viselo prádlo a zdálo se mi, že už je suchý. Nechtěl jsem, aby přeschlo a tak jsem ho postupně skoro všechno stahal ze sušáku na velkou hromadu, aby to panča jen mohla nabrat do koše. No a tak vám mě to utahalo, že jsem na tý hromadě dočista usnul. Ale vůle pomoct tam fakt byla, to nekecám. Taky jsem se pustil do úpravy deštníku. Přišlo mi, že těch drátů je tam nějak zbytečně moc a tak jsem chtěl jeden odstranit. Trochu jsem se přecenil, drát byl odolnej, ale nakonec jsem vyhrál a teď je deštník pěkně zalomenej. Je to hned jinej pohled, to vám teda povím. A myslíte, že to panča ocenila? Ani náhodou.

Včera jsem měl ale fakt super povyražení. Máme doma takovou prímovou sedačku, za kterou se dá skvěle schovávat a honit se s ostatníma. Taky si tam brousíme drápky, ale to už panča zase nadává. No a včera zase slyšela, že si tam za sedačkou dělám manikúru a chtěla mě vyhnat, ale zůstala celá vykulená, protože jsem tam nebyl. Kočičáci, to si představte, že já jsem se dostal dovnitř do tý sedačky! Tak to se mi předtím ještě nepovedlo. Normálka jsem dokázal odhrnout tu látku vzadu a vlezl jsem si dovnitř, takže jsem najednou nikde nebyl a vzadu v sedačce byla boule. Jé, to si nepřejte slyšet, jaký hromy a blesky lítaly vzduchem. Ale já jsem předstíral hluchotu a pak už byla panča nervní, že furt nevylízám. Zvedla sedačku zepředu, ale tam jsem nebyl vidět, tak to museli s páníkem odtáhnout a pak jsem teprve vystřelil ven. Ale jsem moc rád, že jsem tuhle schovku objevil, už se těším, jak odtud budu bafat na Kubu, on je takový trdlo, že určitě vyskočí metr do vejšky, až na něj vybafnu.

No tak řekněte, myslíte, že si zasloužím, aby mě panča nazývala lumpem? Vždyť i do tý sedačky jsem zalezl jen proto, abych tam trochu vytřel prach. Ale to víte, člověkům asi jeden nikdy pořádně neporozumí. Kdoví, jestli sami vědí, co vůbec chtějí.

Tak zdárek, jdu se trochu namočit, napsal jsem toho tolik, že mám ťapky už dočista oschlý.

Váš Fanda

17. září 2010 - Zloděj z Kyjova

Žjóva, co se to dneska stalo? Panča mě pochválila. Teda ona mě chválí i jindy, třeba že jsem její méďa béďa nebo tak nějak, ale dneska mi řekla fakt nezvyklou větu, prej Fando, ty jsi v poslední době nějakej hodnej, to je teda divný. Jako kdybych nebyl hodnej pořád, že jo. Ale pak šla na balkon zalít kytku a já jsem šel s ní, protože to si nemůžu nechat ujít, co kdyby nechala chvíli tu flašu s vodou stát na zemi, hned bych musel vyzkoušet, na kolik plácnutí se překlopí. No a tam na tom balkoně něco uviděla a tak jsem se radši honem vypařil, než na mě stačila padnout první várka nadávek. Ale tolik se toho přece fakticky nestalo.

Prostě včera ráno si na postel vyndala prádlo a šla do koupelny. A já jsem nemohl odolat ukradnout tu věc, kterou ženský nosí pod trikem a odnýst ji pryč. Za to nemůžu, bylo to silnější než já. Co unesu v hubě, to beru, to se holt nedá nic dělat. No a pak se panča vrátila z koupelny a neviděla to na posteli, tak si myslela, že je asi blázen nebo že na to zapomněla a vyndala si jinou tamtu věc. No a dneska když jsme spolu šli na to zalívání, tak tam tu podtrikovou zbytečnost našla ležet v koutku pod křesílkem. A dobrý na tom bylo, že vedle balkonu je sousedovic zimní zahrada a tam stál náš pan soused a kouřil tam a celý to divadlo ho náramně pobavilo. Tak vidíte, ten to aspoň umí ocenit, ne jak ta moje panča. Stejně je divný, že hned věděla, že jsem to ukradl já.

Za to asi může ten pán, co mě k páníčkům před třema rokama přivezl. Když mu pak panča žalovala, že jsem zloděj a pořád něco kradu, tak jí řekl - no to víte, je to Kyjovan, tam kradou všichni. Takže já za to vlastně vůbec nemůžu.

Tak ahoj kamarádi, užijte si víkend a hodně zlobte, ať v tom nejsem sám.

Zdraví vás malý zlodějíček Fanda

26. září 2010 - Mytí oken

Dneska vám kámošové napíšu, jak jsem byl užitečnej při mytí okna. Panča si mě vůbec nemohla vynachválit, fakt. Tak předně musím říct, že je panča ještě furt nemocná, ale už je jí přece jen líp a tak ji chytají roupy. Když jel páník něco nakoupit, tak si řekla, že by mohla třeba umejt okna. Jé, to byla vážně legrace. Panča prvně sundala z okna všechny kytky a dala je na stůl. Jenže, znáte to, ženská logika. Vůbec je neseřadila tak, jak by měly být a tak jsem je trochu upravoval, až jedna nešikovná spadla dolů. Myslíte, že se mi za to dostalo vděku? To ani náhodou. Panča mě místo toho vyhodila za dveře. Jenže já jsem se nedal a tak dlouho jsem do těch dveří mlátil packou, až mi je zase otevřela. Vymámila ze mě slib, že budu sekat dobrotu a to jsem jí klidně slíbil, protože já jsem přece kocourek a těmhle slovům nerozumím, tak co bych jí to neslíbil.

A pak jsme začali. Panča měla pochopení pro to, že do hlubokýho kýble by se mi blbě lezlo a tak napustila vodu do nízkýho lavorku. No to vám bylo žůžo. Však už jsem říkal, že jsem malej vodník a vodu mám rád a tak jsem prvně zkoušel tlapkama, jestli voda není moc horká nebo zase studená. Zkoušel jsem to tak pilně, až jsem plno vody vycákal a celej parapet byl mokrej. Koukal jsem po očku po panče, ale ta dělala, že jí to snad ani nevadí, no páni, ona je snad vážně furt nemocná. A pak teprve začala pořádná akce. Panča to okno otevřela dokořán a přede mnou se objevil úplně novej svět, protože z týhle strany náš barák vůbec neznám. A tak jsem ani na chvilku nezaváhal a už jsem byl venku. Tam vám to bylo ale parádní, jsou tam nasázený keříky a stromy a fakticky zajímavě voněly, u každýho jsem se zastavil a rozjímal, kdo to tudy asi šel. Škoda, že mě panča furt rušila svým vyřváváním, ať mažu zpátky domů. Bála se pro mě jít, protože by musela buď oknem jako já a nebo obejít celej barák a to se bála, že mezitím zmizím. Navíc byla oblečená ve svým spacím munduru, no to byla vážně prča. Ale nakonec vyhrála, protože se na cestě objevil nějakej neznámej člověk a tak jsem zase radši honem hupl dovnitř. Panča se na mě zlobila, ale byla ráda, že jsem zpátky a tak mě ani moc nevyhubovala a honem zavřela to okno. Usoudil jsem, že zatím bylo dost zábavy a práce nic moc a tak jsem začal fakt pomáhat. Abych důkladně setřel z oken špínu, postavil jsem se na zadní a pěkně jsem mydlil skla pacičkama. Panče se to zase nějak nezdálo a tak mě furt sundávala dolů, ale já jsem byl neoblomnej a pracoval jsem dál. Potom jsem si všiml, že na podlaze leží role papírových utěrek a tak jsem za nima skočil dolů. Panča byla ráda, že už má ode mě pokoj a nevšímala si mě. Ani jí nepřišly divný ty zvuky, co zněly asi jako - škub, pliv, škub, pliv. No a pak chtěla vyleštit okna a když viděla, jak jsem jí vypreparoval ty utěrky, tak jen vytřeštila oči a zařvala Fanouši, už toho sakra nech! To se mě trochu dotklo, jen jsem chtěl, aby na těch utěrkách měla pěknej vzorek. No ale nakonec jsem si to u ní zase vyžehlil, to když jsem v samým závěru, kdy okno bylo umytý a vyleštěný, namočil do vody ocásek a okno s ním ještě trochu přeblýskl. Panča řekla, že končí, protože na tohle fakt už nemá nervy. To jí asi došly nějaký ty mycí prostředky nebo co. Pravda je, že další okna už nemyla, ale já bych se do nich klidně pustil.

Práce všeho druhu, to jsem přece já, váš Fanda.