21. srpna 2009 - Pančiny packy

Dneska v noci vám byla prča. Nějak se mi nechtělo spát, dost jsem toho totiž naspal ve dne, jak je takovej hic, tak se mi ani nechce hrát. No a tak jsem v noci byl úplně čerstvej a rozhodl jsem se, že budu jen tak lehce zlobit. Rozhlídl jsem se kolem, já totiž ve tmě dobře vidím, a hned mě zaujaly dvě packy, teda pardon, nohy, který trčely panče z postele. Asi jí bylo pod peřinou horko. To bylo něco pro mě. Vždycky jsem se přikrčil, aby mě neviděla, ona sice spala, ale co kdyby, a pak jsem jí po těch packách skočil. Ona sebou škubla, na chvilku je schovala, ale pak byly zase venku.

No páni, já jsem si takhle už dlouho nepohrál. Panča už pak byla celá probuzená a řvala na mě, Fando, už toho nech, ale já jsem věděl, že to tak nemyslí. Pak ráno, když už vstala, tak na mě byla trochu nazlobená, ale já jsem udělal bumbrdlíčka, to jako že jsem se rozvalil na zádech a nastavil jsem bříško na drbání, hlavičku jsem natočil do strany a trochu jsem se i usmál a jéééééééé, ta byla ze mě zase celá po... to, však víte. Tak a teď se jdu trochu prospat, v noci jsem tomu moc nedal.

Váš Fanda

30. října 2009 - Kuba

Chvilku jsem byl uraženej, tak jsem nepsal, ale už jsem se odrazil. Uraženej jsem byl kvůli tomu malýmu černýmu, co se u nás objevilo. Vůbec jsem nechápal, na co ho přitáhli domů, když už přece mají mě. Předtím to bylo pořád Fanoušku sem, Fanoušku tam, a najednou se mohli celý poslintat z toho černýho vyžlete. Fakt jsem trucoval a schválně jsem chodil pod postel, aby mě nemohli hladit. Taky že je to pěkně štvalo, to kolikrát leželi na břiše vedle postele a slibovali hory doly, nebo teda spíš jako nabízeli nějaký mlsky, protože co bych dělal s horama a dolama, že jo, no prostě chtěli mě nalákat, abych vylezl a mohli si mě udobřit. Ale já jsem je schválně napínal a dělal jsem, že je vůbec nevidím a že mám největší práci s prohlížením věcí pod postelí.

No, ono mezi námi, je tam toho na prohlížení dost, však jsem tam za ty dva roky natahal fůru věcí. Tak třeba panča při jednom tom ležení na břiše objevila pod postelí takovou tu malou věc, co hraje do ucha. Mně se na ní totiž líbily ty dva drátky, co do toho byly zapojený, a tak jsem si to půjčil a odnesl pod tu postel. Panča byla ráda, že to našla, protože ani nevěděla, že to bylo ztracený, ale zase mi při tom trochu vynadala, jako že to nesmím. Ale nadávala tak hezky, abych se neurazil ještě víc.

Jo, to byly časy. Teď už jsem teda odraženej, jak jsem řekl a s tím malým černým, co se jmenuje Kuba, si docela hrajeme. On si třeba vleze do tanku, co máme z bezva okousaný krabice, a já se k němu plížím po břiše a hlídám, až poleze ven, abych na něj bafl. To je fakt paráda, on pak vyskočí metr do vzduchu a peláší pryč. Jo, ale za chvilku mu to dojde a to mě pak zase pěkně prožene on.

Tak takhle si spolu my dva klucí hrajeme.

Odraženej Fanda

9. června 2010 - Netopýr

Tak kočičáci, abyste si nemysleli, že jsem zapomněl psát, tak vám jdu vylíčit naše noční dobrodrůžo. Musím se tomu chechtat ještě teď.

Jak je teď takový krásný teplíčko, tak panča vůbec nezavírá balkon a my si tam můžeme dovádět i v noci. Máme tam teda takový mříže, abysme zase nedováděli až moc a neutekli, ale to vůbec neva, protože tam máme místa habaděj. No a včera v noci tam najednou něco nalítlo. Prvně jsem se utíkal tak trochu schovat pod postel, protože jsem vůbec nevěděl, co to je, ale Kuba se normálka vůbec nebál a začal tamtu věc chytat. Já jsem mu pak s tím šel pomoct, abysme zásluhy měli oba dva.

No, chytli jsme to a šli jsme si s tím pohrát k panče na postel. Ta spala, protože byla hluboká noc, a ve spánku prej slyšela nějaký divný zvuky. Myslela si, že to je nějakej sen, ale pak otevřela oči a uviděla nás na posteli s tím divným něčím. Řeknu vám, ta teda zaječela, až se mi z toho naježily chlupiska a zase jsem zajel pod postel. Panča kvílela jak pominutá a vzbudila páníka a ten se na to černý koukl a řekl, že je to netopýr. Žjova, panča začala řvát ještě víc, takže páník musel honem vstát a sebrat nám to a rychle to vynýst ven.

Kuba to pak ještě dlouho hledal, myslel si, že s ním páníci hrajou takovou tu hru na schovku a když zjistil, že je to prostě v čudu, tak se urazil a šel spát. Já jsem si šel lehnout zase na balkon, protože teď když už jsem věděl, co to bylo, tak jsem chtěl hlídat. Mohlo by přilítnout něco dalšího, takže abych to neprošvihl. No a teď jsem celej ospalej, tak jdu spinkat, mňaaaau. Jó, říkal Kuba, že o tom taky napíše do svýho deníčku, tak to jsem teda zvědavej.

Čau, Fanda

16. července 2010 - Záchod

Čau kočičáci, včera v noci se mi něco přihodilo a prvně jsem si říkal, že vám o tom napíšu, ale teď teda nevím nevím.... trochu se bojím, že se mi budete smát. No ale tak teda jo, já to risknu.

Asi víte, že je horko, že jo. Už ani na tom balkoně se nedá spát, tak jsem si řekl, že trochu prozkoumám byt, když páníci chrněj a je čistej vzduch. Nejdřív jsem prošmejdil jeden pokoj a všechno, co šlo shodit ze skříněk dolů, jsem shodil. To prostě mám děsně rád, ať se na mě páníci zlobí nebo ne, nemůžu si pomoct. Pak už tam byl docela bordel, tak jsem se šel trochu porozhlídnout jinam.

Napadla mě koupelna, tam je totiž dost věcí. Zarazilo mě, že v polici, kde jsou ručníky a kam se někdy nacpu, ležela taková ta velká věc, co si s ní lidi vysoušejí chlupy na hlavě. Ta tam prostě neměla co dělat, tak jsem ji rafl za šňůru a vyhodil z police ven. Nadělalo to trochu rámusu a panča se vzbudila. Taky musela na záchod, tak přišla za mnou do koupelny a protože nemá takovou bedýnku na čurání jako my kočky, tak zvedla víko od toho jejich záchodu. Já jsem moc nedával pozor, protože v koupelně zrovna lítala můra a dostal jsem na ni hroznou chuť. Panča ji taky viděla a protože udělá všechno, co mi na čumáčku vidí, tak se rozhodla přinýst plácačku a že mi prej pomůže tu můru chytit.

Jenže já jsem se mezitím rozhodl k výskoku a skočil jsem na ten záchod, kde je VŽDYCKY zavřený víko. No a teď bylo to praštěný víko zvedlý a já jsem vám slítl přímo do toho záchodu. Šmarjapanenkoskákavánanebesích, to jsem se lekl!!! Chtěl jsem honem vyskočit ven, ale byl jsem tam trochu zašprajclej a nemohl se hned vyhrabat. Nakonec se mi to povedlo, ale řeknu vám, že takovou ostudu jsem teda dlouho nezažil. Viděl to i Kuba, no ten to určitě řekne všem a každej si teď ze mě bude utahovat.

Panča se tak smála, až ji z toho rozbolelo břicho a pak viděla, že jsem uraženej, tak si mě chtěla udobřit ručníkem, že prej mě pěkně očistí a vyfrotýrkuje. Tak na to se jí můžu akorát tak vyprdnout. Očistil jsem se sám, naštěstí v tom záchodě byla jen čistá voda, no ale co kdyby.....

Takže tohle se mi holt přihodilo, no co, každej jsme nějakej.

Zdraví vás váš záchodový dobrodruh Fanda

21. července 2010 - Mrkev

Kočičáci, já padám. Dneska jsem objevil něco úúúúúžasnýho. Někomu jsem už určitě říkal, že moje nejoblíbenější hračka je plyšová mrkvička. No a teď si představte, že panička přinesla domů opravdovskou mrkev, byl jí celej balík a já jsem z toho dostal málem mrkvovej záchvat. Musel jsem za tou mrkvou vyskočit nahoru na linku a pořádně se s ní pomazlit. Kroutil jsem se u toho jak žížala, tak paňa honem honem utíkala pro foťák a naklepala fůru obrázků. Já vám nevím, co mě na ní tak uchvátilo, ale prostě tak nějak jsem se zamiloval. Ách, ách, ta mrkva nebeská…  Schválně si to taky vyzkoušejte, co to s váma udělá. Máša se pak s tou mrkví šla taky mazlit, tak na tom asi něco bude. Ale co, to vám nepovím.

Váš Fanda

16. srpna 2010 - Poblijon a koník

Tak kamarádi, mám pocit, že jsem tady nebyl snad rok, ale za to může ta moje panča, která si drze odjela na dovolenou. Doufám, že teď už zase bude sedět nějakou dobu na zadku.

Přihodilo se mi totiž pár dobrých kousků. Tak třeba, máme doma novou kytku. Je fakt dobrá, prostě když se k ní dostanu, tak neodolám a užírám ji. Panička mě okřikuje, ať toho nechám, ale já přece nejsem žádná cvičená opice, abych poslouchal a tak klíďo okusuju dál. No a tuhle v noci mě z toho nějako rozbolelo břicho a tak jsem se vyblinkal. Panička to slyšela, ale byla líná vstát a že prej to uklidí až ráno. No a ráno vylezla z postele a nemohla ten můj blivajz najít, tak si pomyslela, že se jí to asi zdálo nebo co a vlezla si do pantofle a tam ten slizkej poklad našla, chachááá, to jste měli slyšet, jak nadávala a šla si honem osprchovat packu i tu pantofli. Tak to byla taková malá pomsta za to, že mě furt odháněla od kytky.

A včera mě zase viděla, jak ležím na zemi, proti mě Kuba a něco pozorujeme. Myslela si, že je to kousek trávy a asi si pomyslela, že jsme trubkové, když se díváme na trávu. Ale najednou ta tráva vyskočila a on vám to byl kůň, teda ne opravdovskej kůň, ale koník, velkej a zelenej s dlouhejma nohama a uměl skákat skoro výš než já. Říkám skoro, protože se mi ho povedlo ve vzduchu chytit a utýct s ním do schovky pod postel. Panča na mě hulákala, ať ho okamžitě pustím a já blázen jsem jí chtěl odmňouknout, že to teda určitě, a jak jsem otevřel papulu, tak ten koník honem uskočil pryč a panička ho stihla zachránit. Až si říkám, že to snad bylo lepší, když byla pryč. Žádnou radost jednomu nedopřeje. Asi jí zase něco vyvedu, možná přinesu do postele šneka.

Tak zatím ahojte všichni, já jdu přemýšlet o lotrovinách.

Váš Fanda