4. března 2022

Helejte, já vím, že už jsem dlouho ani nemňouknul, bude to tak nějak asi rok a půl. Ale ona to za mě bezpečně všechno odmňoukává ta naše malá Tobinka. Kamarádi, to vám je živel. Do tý doby, než se k nám našla, jsem byl za živla já, ale to už dávno neplatí, protože tahle holka strčí do kapsy všechny.

No ale něco vám přece jenom napíšu. A možná se tomu, co napíšu, budete divit, protože pokud vím, panča tohle vůbec nikde nešířila a vědělo o tom jenom pár člověků. Šlo o to, že jsem málem umřel. A to fakt, beze srandy.

Omlouvám se, ale tu dramatickou pauzu jsem teď musel udělat. A co se vlastně stalo a kdy se to vlastně stalo?

Stalo se to vloni v létě. Byl jsem venku, v pergole s druhou pančou. Ta mě tam většinou brala večer, kdy ještě bylo vidět, venku bylo krásně a já jsem si tam jen tak lebedil a poslouchal cvrkot kolem. No a ta panča si najednou všimla, že něco jakože přežvykuju. Já mám totiž vážně ten blbej zvyk strkat všechno do pusy a tak se mnou musí být pořád všichni na pozoru. Viděla, že to bylo něco suchýho, ale nevěděla co, tak honem letěla za první pančou, jestli tam venku nemohlo být něco špatnýho. První panča s ní vyběhla ven a málem omdlela, protože na zemi se tam povalovalo pár uschlých lístků jedný kytky. Ta kytka se jmenuje OLEANDR a je pro nás chlupatý strašně, ale strašně moc jedovatá.. Ty uschlý lístky tam musel přifouknout vítr, ale ono je jedno, kde se tam vzaly, horší bylo, že nikdo nevěděl, jestli to fakt bylo ono, co jsem žvejkal a co teď s tím. Bylo už skoro 8 hodin a tak panča honem popadla telefon a volala našemu bíloplášťovi, co má dělat. Ten jí poradil, ať mi zkusí vyhodit to cokoliv z bříška poblijonem a že jí k tomu pomůže kysličník. Tak ho panča honem frkla do stříkačky a šup mi s tím do pusy. Vůbec mi to nechutnalo, ale ani jsem nijak neprotestoval, asi že to celý bylo tak rychlý. Jenže jsem toho poblijonka nevyrobil. A tak se celá akce opakovala a ani to nepomohlo a tak mě panča sbalila a už mě i s páníkem vezli za jiným bílopláštěm, který kvůli nám otevřel svoji mučírnu. Ten mi dal píchanec a panče misku, aby do ní chytala toho vytouženýho poblijona.  Poblijon se nakonec opravdu dostavil, ale po nějakým lístku v něm nebylo ani památky. A tak bíloplášť řekl, že jsem podle všeho asi nic nesnědl a propustil nás všechny domů. Panče se moc ulevilo a šla spát s tím, že už je všechno v pořádku.

Jenže ráno se vyděsila až k smrti. Ležel jsem v pelíšku jako bez života, očička potažený třetím víčkem, skoro jsem ani nedýchal. Následoval moc rychlý převoz za stejným bílopláštěm, ten mi oholil kus pacičky, zapíchl do ní jehličku a tou jehličkou do mě začal kapat nějakou vodu. Seděli jsme s touhle výbavou na chodbě hodně dlouho, dokud to všechno nevykapalo. Zatím jsem stihl panču počurat, ale ona mi to odpustila, hlavně brečela, ať jsem zdravej Eliášek.

Potom jsme odjeli domů. Očička jsem měl pořád hodně divný, ale už jsem aspoň trochu vypadal jako živej tvor. Panča se ode mě nehnula ani na krok. Zavolala do práce, že nepřijde a držela se u mě jako přilepená. Odpoledne jsme pak jeli na druhou dávku kapací vodičky a po tý se mi už konečně udělalo líp. Bíloplášť řekl, že jsem si toho lístku asi jenom trochu lízl a i to stačilo, aby mě to skoro úplně zabilo. Večer jsme k němu jeli ještě jednou, už naposled. To už byla panča úplně jiná, ulevená a hned mu hlásila, že jsem už jedl a jsem zase normální, milovanej, zlatej Eliášek. A bíloplášť jí za to řekl, že další kapání už není potřeba a jeli jsme nadobro domů. Panča pak tu proradnou ošklivou kytku okamžitě hodila do popelnice, i když zrovna kvetla. Řekla jí, že se omlouvá, ale že u nás být už nikdy nemůže a nemůže být ani nikde jinde, protože by ji mohly olíznout nějaký cizí kočičky a umřít z toho.

Tak to vidíte, kamarádi, stačilo málo a už jsem tady vůbec nemusel být. Naštěstí to dobře dopadlo a tak jsem vám ten příběh mohl napsat, abyste taky třeba dali pozor na to, co koušete a olizujete. My už doma nemáme nic, ani žádný nejedovatky, natož jedovatky. Posledním kytkám jsem k odchodu pomohl já osobně, ale o tom jsem už určitě někdy dřív psal. Ty se jmenovaly orchideje a bylo děsně zajíjmavý je lámat a vytahovat z květináčů ven.

No a co se dělo dál, to už všechno víte od Tobinky. Přišla k nám ze zahrady nedlouho po tom mým otrávení a když ji panča propustila po měsíci z domácího vězení, šla za mnou a hned jsme se zkamarádili. Děláme spolu všechny neplechy, honíme se, čistíme se, pereme se. Akorát mě teda štve, že ona strašně rychle žere, ale fakt takovou rychlost jste ještě neviděli. Já sotva začínám a ona už vylizuje svoji misku a úplně drze si packou přitáhne tu moji. Naštěstí panča ji hlídá a říká jí tak to ne Tobi, tohle je Eliáška, a nechá mě, abych si ještě chvilku nerušeně jedl, ale Tobinka se v náručí děsně mrská, protože vidí, že to v tý mojí misce ubývá a tak nakonec ji panča pustí dolů, ať se spolu srovnáme sami. Já jsem si v misce vždycky nechával trochu jídla na potom, ale to už teď vůbec nejde, protože to na potom prostě zbaští ta miniatura kočky. Ale já jsem džentlmen, tak jí to nechám.

Taky jsme dostali novej domek a na něm se moc hezky odpočívá. Tak si tam jdu zase dáchnout a možná vám někdy napíšu něco srandovnějšího než co jsem nadrápkoval dneska.

Eliáš

Eliášek

22. června 2022

Tak kamarádi, abyste neřekli, že se ze mě stal úplnej nepsavec, jdu vám něco drápknout. Vy už ale asi stejně víte o čem, že jo?

Poslední zápis jsem ze sebe vymáčkl někdy v březnu a to bylo ještě všechno úplně, ale fakt úplně v cajku. Byl jsem veselej, hravej, mazlivej, vrnivej, hodnej, zkrátka hotovej poklad v domácnosti. Jenže se překulila nějaká doba a já jsem se změnil. Prvně mi přestalo chutnat jídlo. Panča myslela, že jsem jenom mlsoun. Podstrkovala mi nejrůznější pamlsky, i takový, který by se zrovna kocourkům podstrkovat neměly, ale já jsem o ně vůbec nestál. A taky jsem si přestal hrát a nebavilo mě vůbec nic.

Nedalo se nic dělat, museli jsme za bílopláštěm. Ten mě prohlídl zvenku i zevnitř, trochu jsem akorát kviknul, když mi šacoval pupík a ještě víc jsem vykviknul, když mi strčil tyčku do zadku. Ta nahlásila, že mám teplotu a ta teplota taky vysvětlovala, proč mi nechutná baštit. A tak jsem dostal tabletky a jeli jsme domů. Jenže tabletky mi vůbec nešmakovaly a jíst jsem po nich taky nezačal. Vůbec jsem se nezlepšil a byl jsem jako kostlivec. Panča už skoro brečela, když se na mě podívala a viděla, že jsem úplně bez života a Tobinku odháním a nemám na nich chuť ani náladu.

A tak i když se nikomu vůbec nechtělo, vyjeli jsme za bílopláštěm znovu. Ten mě znova prohlídl a když mi prošahával bříško, zatvářil se moc ustaraně. Řekl panče, že mám v bříšku nějakou vodu. A že to není nikdy dobrý. A potom panče řekl tři písmenka a ona se hrozně rozbrečela. Rozumíte tomu? Kvůli třem písmenkům? Který ani nebyly sprostý? Ty písmenka byly F a I a P. FIP.

Ale ještě to pořád nebylo úplně jistý. Bíloplášť mi vyholil kousek krku a taky bříška. Na tom krku mě hrozně mučil, aby mi sebral trochu krve. Na bříšku mě ani moc nemučil, tam mi prvně jenom jezdil něčím šimravým a u toho se díval na televizi, jako by tam bylo něco zajímavýho. No a potom mě do bříška bodl, ale to moc nebolelo, z bodance mu natekla do flaštičky ta bříšková zlá voda a s tou pak panču poslal někam jinam, aby se to vyšetřilo. Tak jsem měl o jeden výlet víc. Jenže jsem z toho nic neměl, protože panča celou dobu jen brečela a říkala mi Eliášku můj milovanej a zase brečela. Furt krzevá ty tři písmenka. FIP.

Ono to celý bylo o hodně delší. Za bílopláštěm jsme pak jezdili každý den, celý týden to trvalo, ale to bych psal pořád to samý, tak to přeskočím. Zkrátka a dobře, ty tři písmenka F a I a P se potvrdily a mně i všem doma začala doba mučení a týrání. Panča s páníkem mě každý den večer zmermomocnili a hráli si na bílopláštíky, i když žádnej plášť neměli. Ale šli na mě se stejnýma ošklivýma jehlama a já jsem pak vždycky hrozně brečel, ale panča mi honem podstrojila masíko, abych na tu protivnou bolest zapomněl a já jsem hltal to maso ostošest a nadával jsem přitom hodně nahlas mňam mňam mňam mňam a když jsem dojedl, tak už jsem o bolesti ani nevěděl. A navíc hned potom mi panča nasadila kšírky a šli jsme ven a to mě hrozně baví, víte? Ale bavilo by mě to ještě víc bez těch bodanců. Jenže ty prej musely být a je teda jako pravda, že se mi po nich hodně ulevilo.

Když utekly tři promučený týdny, jeli jsme znova k bíloplášťovi. Ten mě zase prohmatal a panča prej měla srdce až v krku, když čekala, co řekne. A on řekl: no, já už tam žádnou vodu necítím. A pak mi ještě po tom pořád oholeným bříšku znova jezdil takovou věcí a znova se u toho díval na televizi a zase řekl panče: už tam opravdu žádná voda není, to je úžasný. Panče se tak ulevilo, že se tam skoro složila samou radostí. Pak mě bíloplášť teda zase hodně namíchl, když mě znova bodal do krku, ale prej zase potřeboval moji krev, upírák jeden.

Nakonec nás všechny vyhodil na chodbu, ať si počkáme na nějakej výsledek a už když panču pak volal dovnitř, tak se usmíval a řekl jí, že ten krevní obraz je moc dobrý a panča byla ulevená ještě víc než předtím a celýho mě opusovala a málem by opusovala i toho bílopláště.

Teď sice nemám ještě pořád nad těma třema písmenkama úplně vyhráno, protože to jsou prej mrchy hnusný, ale už aspoň nedostávám bodance. Místo toho mě vždycky večer páník chytne do náručí a panča mi nacpe do pusy sejra. Nevím proč, nikdo se jí o to neprosí. Já ho chci pokaždý vyflusnout, ale moc to nejde, jak to lepí a panča mi ho tam zase nacpe a já mlaskám a olizuju si to z celý pusiny a panča mi pak dá pusu na čelíčko a řekne: a je to, Eliášku. No a zase mi nasadí kšíry a jde se na zahradu. Tak takhle to teď je u nás doma a příště vám napíšu, až bude úplně, ale úplně po všem.

Váš zabodanej, ale už nebodanej, zato sýrem umatlanej Eliáš

Eliášek je nemocný, ale uzdravuje se

Komentáře

Jsi zlatíčko, Eliášku.

Moc děkuju, teto Věrko.

Jsi moc hodný, že jsi také něco nadrapkoval, ale tohle😟No Eliášku, ještě, že to takhle dopadlo. Víš, máme Tě všichni moc rádi. Moc Tě obdivujeme, jakou máš s Tobinkou trpělivost. Jsi zlatý kocourek😘

To jsem moc rád, že mě máte rádi, teto. Děkuju za pochvalu.

Ježiši, Eliášku, tak to jsi měl štěstí, že si toho panča všimla. Teď už tě určitě léčí uličnice Tobinka

. Mějte se všichni krásně a brzy zase něco nadrápkujte. L

Krásně jsi to, Eliášku nadrápkoval.