6. října 2018

Tak jsem z výletu doma a jak jsem slíbil, jdu vám o něm povyprávět. Prvně se mi docela líbil. Zase jsem byl v tom stejným autě, co včera, akorát že místo na klíně jsem teď byl schovanej u panči v mikině. Zapla mě do ní jako nějakou housenku a nechala mi venku jenom přední pacičky a hlavu, abych se mohl dívat z okna. To bylo fakt parádní, skoro jsem si tu hlavu ukroutil, jak jsem se za vším ohlížel. Škoda, že jsme jeli tak rychle a nestačil jsem si nic pořádně prohlídnout. Pak jsme zastavili, panča mě pořádně chytila, abych jí z tý housenkový ulity nevyskočil a přišli jsme do nějaký místnosti. Trochu to tam vonělo, jako by tam už někdy byly nějaký další zvířátka, cítil jsem pejsky a kočičky a možná i něco dalšího. Ale neměl jsem moc času to upřesnit, protože se brzo otevřely dveře a my jsme popolezli dál. Tam byl moc hodnej pán, aspoň ze začátku. Pohladil mě a zeptal se, jak se jmenuju. Tak panča nahlásila, že se jmenuju Eliška. Pak mě postavila na takovej černej stůl a ten se mnou vyjel o kus výš. A tam se ten hodnej pán změnil v protivu, kterýho bych nejradši celýho podrápal a pokousal. A ani panča se moc nevyznamenala, místo aby se mě zastávala, když mě ten chlap mučil, tak mu ještě pomáhala!!!

Chlap mi vyvalil očička, jako by v nich něco hledal, násilím mi otevřel pusu a když už se mu to povedlo, tak mi do ní ani nedal žádnou dobrotu, pak si vzal nějakej přístroj a ten mi strkal do oušek a aby toho nebylo málo, tak mi ještě nějakýma placičkama poslouchal kožíšek. Jo a to si představte, co přišlo pak. Vzal do ruky něco úzkýho a to mi strčil... ani se neptejte kam. Ale povím vám, že to už jsem fakt hodně protestoval. Chlap řekl panče něco o tom, že teplota je v pořádku, asi aby věděla, že doma nemusí topit, a při tý příležitosti si taky pořádně prohlídl moje soukromý partie. A řekl, je to kluk.

Panča dostala záchvat smíchu a prej, tak jo, no, bude to teda Eliáš. Takže takhle došlo k tomu, že z Elišky jsem se stal Eliášem, aby bylo jasno. Panča mi říká Eliášku, Elísku, Elí, Eliáši nebo taky Elišáku jeden drápavej. To většinou slyším, když už jsem rozdivočelej a udrápanej. Ale mně to neva, ať mi říká třeba opičáku. Ale abych se vrátil zpátky k tomu chlapovi. Ta věc v prdizně (tak teď už víte, kam mi to strčil) nebylo ještě to nejhorší, to přišlo až na konec. Chlap mi oholil kousek kožíšku na krčku a chtěl mě do něj bodnout velkou jehlou. A to už jsem toho měl vážně dost. Kopal jsem a kousal a křičel a syčel a dočista jsem litoval, ke komu jsem se to vecpal do rodiny. A kamarádi, vyhrál jsem! Nic se mnou ten chlap nezmohl. Uznal, že jsem silnější než on a panča dohromady a přestal mě mučit. Ale aby měl pocit, že má poslední slovo, tak mě aspoň šoupl na váhu a ta mu ukázala, že vážím celých 1,40 kilo. Tak nevím, jsem velkej nebo malej nebo prostřední?

Doma jsem hned za všechno to příkoří dostal plnou misku dobroty a pak už jsme si jenom hráli. A ještě vařili, ale o tom zase napíšu příště - měl jsem z toho takovej pocit, že se mnou panča není spokojená... Jo a řekla mi, že zatím musím být ještě zavřený, ale brzo se prej už seznámím s ostatníma. Kdo to asi je, ti ostatní? Budou mě mít rádi? Nesežerou mi moje jídlo? Nesežerou mě? Hm, na to se budu muset pořádně vyspat.

Eliáš

7. října 2018

Je neděle, jsem tady třetí den a líbí se mi tady. Panča s páníkem jsou na mě hodný a dneska mě ani nevzali k žádnýmu mučitelovi. Místo toho mi panča otevřela dveře od toho mýho pokojíku a pustila mě k sobě do kuchyně, abych prej měl nějakou společnost, až bude vařit. Páni, to bylo vzrůšo, vůbec jsem nevěděl, co mám dělat dřív, abych nic nezmeškal. Panča by prej přísahala, že jsem se najednou hrozně rozmnožil a byl jsem všude. Tak schválně, jestli si vzpomenu, kde všude to bylo:

*  U panči za nohama, takže prej nemohla udělat krok, aby mě nezašlápla.

* Na lince, když tam něco krájela.

* V dřezu, když tam oplachovala nůž.

* V myčce, když ji otevřela, aby tam dala talíř.

* Ve skříňce, když vytahovala pánev.

* V troubě, když z ní vytahovala plech.

* Na stole, když si tam odkládala nějaký věci.

* Na židli, když si na ni chtěla vysíleně sednout.

* Na okně, když chtěla zalít kytky.

* U dveří, když chtěla na chvilku nenápadně odejít.

* V šufleti, když si chtěla vzít lžičku.

* V pánvičce, když do ní něco hodila.

* Šplhajícího po nohách, když se mi zdálo, že zezdola není nic vidět.

* V ledničce, když z ní brala hořčici.

* Na zemi, když jí hořčice spadla.

No prostě to bylo najednou tolik Eliášů, že bych je ani sám na všech pacičkách nespočítal. Nakonec to panču přestalo bavit, tolik koťátek naráz a tak mě chytila a dost nešetrně odhodila za dveře mýho prvního pokojíku. Jenže já jsem tam tak bulel a prosil a sliboval, že už budu hodnej, že mě zase za chvilku pustila a honem zavolala páníka, aby mě šel zabavovat a pak už to šlo všechno dobře. Taky mě pak na chvilku vzala v náručí ven, kde byli právě ti ostatňáci. Ti na mě koukali, jako bych byl z jinýho světa nebo co. Já jsem ani nedutal a jen jsem si všechny pozorně prohlížel, když mi je panča představovala.

Ukázala mi prvně takovýho velikánskýho chlupatýho černýho kluka a řekla - tak tohle je Vendelínek, víš? Ten je moc hodnej, i když je velikej. A Vendelínek se na mě podíval a viděl jsem, co si myslí. Myslel si - hele, zrzek. A to bylo všechno.

Pak mi ukázala jinýho černýho, taky velkýho, akorát chlupy neměl tak dlouhý jako ten Vendelín. A řekla - no a tohle je Kubíček, to je takovej náš malej jezevec, viď, Kubí? A ten jezevec Kubík se na mě pozorně podíval a zasyčel na mě koukej zmizet, kreaturo!

Další byl na řadě šedivej kluk. Pořád mě z dálky pozoroval a nic neříkal. Ale když mě panča přinesla úplně nablízko, tak zasyčel podobně jako Kuba a ještě vycenil zuby a zdálo se mi, že řekl něco jako tak to si zkus, zabydlet se tady a zahryznu tě!! Ale vím, že to tak nemyslel, protože panča mu řekla, ale Olí, prosím tě, co to je, tohleto? Vždyť ty seš přece hodnej chlapeček, viď? A tak jsem se dozvěděl, že vrahoun se jmenuje Olí a je vlastně moc hodnej chlapeček.

A poslední na řadě byla holka, taková divná, pořád jsem nevěděl, co mi na ní chybí a už vím, ocásek. Ta na mě vykulila oči, až z ní nebylo vidět vůbec nic jinýho, potom sklopila ouška, že to vypadalo, jako by kromě ocásku neměla ani ty ouška a utekla pryč. Panča na ni volala - Jolanko, ty seš teda prdluše jedna.

A tak už asi vím, kdo všechno tady bydlí a jak vypadají a jak se jmenujou (akorát mi není jasný, jestli ta divná holka je Jolanka nebo Prdluše) a že jsou všichni hrozně rádi, že jsem tady. A to je dobře, protože kdo by taky neměl rád takovýho Eliáška, jako jsem já, že jo?

Eliáš

8. října 2018

Dneska byl dlouhej den, kterej jsem trávil úplně sám a sám a panča za mnou přišla až večer. Vymlouvala se na to, že byla v práci, tak doufám, že nekecala a jenom se jí za mnou nechtělo přijít. No jo, jenže když teda konečně přišla, tak mi vůbec nedala večeři. Místo toho mě rovnou pochovala, zase strčila do mikiny a znova se jelo autem za tím protivou. Po cestě jsem si z toho ještě nic nedělal, protože pořád toho bylo za oknem spoustu na pozorování. Ale potom v tý místnosti, kde se čeká na mučení, to trvalo dost dlouho a už mě to fakt nebavilo. Panča mě vzala k rybičkám v akvárku, co tam jsou asi pro pobavení kočiček a naštěstí tam byla jedna velká ryba, kterou jsem pořád pacičkou na skle chytal, tak mi to pak aspoň trochu utíkalo.

A pak už se šlo dovnitř a tam na mě nečekal jenom jeden protiva jako předtím, ale rovnou dva. Prej aby na mě byla přesila, až mě bude první protiva chtít zase bodat jehlou do krku. Jenže to se pěkně spletli a nezmohli se mnou vůbec nic ani ve třech, když spojili všechny síly s tou proradnicí, co si říká panča. A nepomohlo nic, že mi kromě krčku pokazili kožíšek i na pacičce, prostě jsem se nedal a nevydal jsem jim ani kapičku svojí drahocenný krve. Naopak krev ukápla panče, kterou jsem hryzl do prstu, a jednomu z těch mučivců, kterýho jsem parádně poškrábal. Protiva se nad tím neúspěchem zamyslel (ale spíš si myslím, že už si se mnou nechtěl dál zahrávat, aby se ještě víc neztrapnil) a řekl panče, ať mě nechá tři týdny v karanténě a pak ať mě zase přiveze. A když budu v pořádku, tak prej mě pak může propustit mezi ostatní. Těm slovům jako karanténa a tři týdny jsem moc nerozuměl, ale že budu moct jít mezi ostatní, to jsem pochopil. Tak příště se už snad konečně seznámím, ne?

Eliáš

28. října 2018

Tááááák, už vím, co znamenaly ty divný slova karanténa a tři týdny. Znamenalo to, že ještě pořád nejsem seznámenej a obeznámenej s celým barákem, ale znám furt jenom ty dvě místnosti. Ale ve čtvrtek už byly ty tři týdny skoro pryč, né úplně, ale skoro a panča to už nemohla vydržet, tak se rozhodla vzít mě k tomu mučivýmu chlapovi o něco dřív. Jakože pár dní sem, pár dní tam, říkala si. A tak jsme znova vyrazili. Zase jsem byl housenkově zakuklenej, teď už v bundě a ještě si sebou panča vzala radši tašku, kdybych už hodně protestoval, tak aby mě měla kam šoupnout. Ale v čekací místnosti jsem protestoval jen trochu, protože pak tam dorazil pejsek, kterej vypadal skoro navlas stejně jako já, taky byl zrzavej a bílej a tak jsem si ho kamarádsky prohlížel. Panča mi šeptala, že je to bernardýn a ať jsem hodnej, jinak mě slupne jako malinu, tak jsem byl radši hodnej. Protože být sluplej by mě asi nebavilo, tam by to bylo ještě blbější, než být zavřenej doma.

Uvnitř pak mučitel zopakoval všechny procedury od očiček, přes papulu, k ouškům a aj k prdizně, i ten kožíšek si znova poslouchal. Za všechno mě moc pochválil, nejvíc se mu asi líbilo, že tentokrát jsem nikoho nepoškrábal ani nepokousal a nakonec mě ještě i převážil, abych věděl, jestli jsem už povyrostl a potloustl. Potloustl jsem na 1,90 a panča mi řekla ty jeden malej tlustoprdku. Docela se mi to líbilo, tak jsem se neurazil. Panča mě pak vzala do náručí a protiva jí řekl, ať mě takhle drží, že mi dá ještě očkování. Já trubka jsem rozuměl "kočkování" a už jsem se těšil, že se možná budu seznamovat s nějakou další kočkou. Místo toho jsem najednou ucítil, jak mě protiva vzal vzadu za kožíšek a něco mě tam píchlo, ale jenom malinko, tak jsem ani nestihl pípnout. Ale protivec mi to pak dlouho hladil a masíroval a to se mi zdálo, že začíná bejt nějak dotěrnej, tak jsem se ozval a panča místo aby se mě zastala, tak řekla, prosím tě Eliášku, vždyť to musí být příjemný, taková masáž. Tak ať si ji nechá příště udělat sama, ne?

Protivec mě ale na konec toho všeho pochválil. Řekl, že jsem moc hezkej kocourek a vypadám úplně v pořádku a aby prej nějaká Vakcína (to už teda vážně vůbec nevím, kdo to je...) měla čas účinkovat, tak mě má panča nechat ještě týden samotnýho a pak už fakt, ale fakticky fakt můžu k těm ostatním děckám. A to prej už uteče rychle, řekla panča. Tak snad jo.

Včera v sobotu jsem měl být podle plánu už seznámenej a místo toho panča s páníkem se mnou zase seděli v kuchyni a měli snídani a já jsem byl hrozně rád, že už je zase ráno a tak jsem tam samou radostí skákal a hrozně rychle jsem vyskočil na stůl a vylil hrnek s kafem a to kafe pak bylo na stole a na páníkových kalhotách a na zemi, kde jsem ho stihl trochu slízat a panča moc nadávala a říkala, že jsem trdlo potrhlý a divokej pošuk a honem mi šla osušit pacičky, abych všude nedělal parádňáckej vzorek na zemi. A že prej se už fakt těší, až bude od tohodle hlídání pokoj. A já se těším, až budu mít pokoj od pokoje. To budeme všichni spokojený, viďte?

Musím ale poctivě uznat, že panča aj páník si se mnou pořád hrajou a taky mi nosí furt nějaký nový věci a hračky. Hodně mě baví víčka od lahví, ale taky je hodně ztrácím, protože jsou takový malý, že vletí pod lednici jako nic. Panča mi je prvně šťourala ven klacíkem a teď mě nechává, ať si je vyšťourám sám, když jsem je tam poslal. Ale moje pacičky nejsou tak dlouhý, aby jim to šlo a tak se tam pod tou lednicí pěkně hromadí. Taky jsem včera dostal stan. Panča ho chtěla už dávno vyhodit, protože prej byl jetej. Nevím, kam jel, ale jsem moc rád, že nebyl odjetej úplně, protože jinak bych ho neměl a to by byla škoda, je pro mě jako dělanej. Líbi se mi, že do díry, která je ve stropě, můžu prostrčit pacinu a díru udělat trochu větší. Prej až budu propuštěnej, tak stan půjde. Ale nevím kam.

A taky jsem si moc hezky hrál s páníkem. On mě nechává, abych mu okusoval prsty a můžu po něm šplhat jak chci, prostě máme spolu takovou chlapáckou domluvu, že on nebude pořád pištět aaaau jako panča a já zase budu používat zoubky co nejmíň. A docela nám to spolu jde. Prostě chlapi sobě, ne?

Eliáš