ELIÁŠ

* 1.8.2018

Volební kocourek

Ahoj lidi, tak mě tady máte. Jmenuju se Eliáš a hned vám povím, kde jsem se tady vzal. To šla panča jednou takhle večer hodit nějakou obálku do krabice. Nevím, proč šla tam, kde jsem byl zrovna já a proč ji nevyhodila rovnou doma. Ale bylo dobře, že to neudělala, protože jinak by se přece nesetkala se mnou. A tak to dopadlo úplně nejlíp, jak jen mohlo.

Panča přišla a když mě tam v té místnosti uviděla, tak se jí hned zaleskly oči, protože má kočičky moc ráda. A já jsem kočička. Teda klukovská kočička, ale to je úplně jedno. Takže je jasný, že jsem se jí hned zalíbil. Pochovala si mě, dala mi pusu na čelíčko a chvilku si tam povídala s těma lidma, co tam seděli za stolem. Slyšel jsem, jak jí říkají - a nechcete si tu kočičku vzít domů? Ničí není, běhá tady celý den. Panča přemýšlela jen chvilku. Měla mě v náručí a už věděla, že mě vážně chce a že přece takovej malej capart se k nim domů krásně vejde. No a tak za chvilku mě už vezla domů a to byla moje úplně první jízda tím velkým, co dělá randál a je to nebezpečný pro kočičky, co zrovna přebíhají přes silnici. Pro mě to ale nebezpečný nebylo, protože jsem byl uvnitř na klíně a jel jsem za novým dobrodružstvím.

Bylo to v pátek 5. října roku 2018. V kalendáři bylo zrovna jméno Eliška a tak jsem dostal jméno Eliška. Panča si mě totiž převzala nezkontrolovanýho a tak si myslela, že jsem nějaká zrzavá holka. Doma jsem dostal najíst a všechno jsem zbaštil tak rychle, jako by v té misce nikdy nic nebylo. Pak jsem se natáhl do pelíšku a moc hezky jsem se očistil, aby všichni viděli, jaký se mnou udělali štěstí.

Nechali mě zavřenýho v jedný místnosti, do který mi nanosili spoustu hraček a taky tam byl tunel a záchůdek a miska s granulkama a druhá miska s vodou a ještě mi tam novej páník přinesl tyčku a na ní namotal provázek. Dali mi pusu na dobrou noc a řekli, tak se krásně vyspinkej, Eliško, zítra pojedeme na výlet... A jak to všechno bylo dál a jak se z Elišky stal Eliáš, to si přečtěte v mých zápiscích.

Eliáš, dřív Eliška