8. února 2013

Dneska mě panča moc ošidila. Přišla večer domů, dělala jakoby nic, na zem postavila otevřenou kočkotašku a spustila sladce - Jolí, podívej, co to tady máme? Taška, viď? No jo, tašky má Jolanka ráda. Tak šup Jolí, vlez si do tašky. No a budete si asi ťukat na čelíčka, ale já jsem do tý tašky fakt vlezla a v tu chvíli panča udělala zíííííííííííp a byla jsem tam zavřená. A než byste řekli JOLČA, tak už jsem aj s tou taškou byla zase v plechovce a jeli jsme za kamarádem. Je to tak, čtete správně. Už toho pláštíka znám víc jak svoje drápky a tak ať je to pro mě radši kamarád. A on je navíc fakt dost hodnej.

Kamarád prvně vyslechl panču, jak jsem se ty tři dny měla a nakrčil čelo, když mu na mě požalovala, že jsem dva dny skoro nic nejedla. To asi nebylo dobře, protože kamarád vzal pískavou tyčku a zase mi ji strčil do podbezocáskový dírky, aby zjistil, jestli jsem teplá nebo studená. Byla jsem akurátní a za to mě pochválil. Ale pak vzal jehličku a místo aby mi dal dobrotu, tak mě tou jehličkou píchl do zadní tlapičky. Vůbec jsem to nečekala a tak jsem ani nestihla vykřiknout mň-AAAAAU!

No a to bylo dneska všechno, sama jsem koukala, jak to bylo rychle odbytý. Zaslechla jsem ještě, jak se panča domlouvá s kamarádem na příští pátek, že prej mi budou něco tahat. To jsem zvědavá co, když ocásek vůbec nemám. Že by na to zapomněli?? A proč by mě vůbec měli tahat za ocásek??

Cestou domů jsem vylezla z tašky a prozkoumala jsem zevnitř celý auto. Nenašla jsem tam ale nic zajímavýho a tak jsem pak zase zalezla zpátky. Doma jsem zhltla jednoho gourmetka a celý večer si mě pak panča moc předcházela. Hladila mě po hlavičce, hrály jsme si s myškou v kruhu, mávala kolem mě provázkem a říkala mi pořád dokolečka - ty seš tak hodná, Jolanko. Čím jsme si tě zasloužili? Na to jsem neměla odpověď a tak jsem byla zticha.

Vaše bodnutá a uondaná Jolanka Půlocásková

14. února 2013

Kamarádi, všechny vás zdravím a posílám hodně valentýnských pusinek. Panča má tenhle týden napilno, v práci dělá nějakej prázdninovej kurz s malýma člověkama a tak nemá čas na moje drápkování, ale příští týden už tady zase budu tak nějak nafurt.

Zítra jedu na odhousenkování. Panča mi dneska dala kšírky, že prej tam pojedu jak fešanda, abych se kamarádovi líbila ještě víc než obvykle. Jenže jsem se v nich kroutila jak žížala na háčku a málem jsem jim ukousla jedno zapínadlo, tak mi to panča zase sundala a řekla, že se na to může vyprdnout. A tak asi pocestuju jen v náručí, protože jsem hodná holka a nezdrhnu. Jo a taky dostanu úplně prvňoprvňoucí očkování. Doufám, že kamarád bude jemný a citlivý a jehličku bude mít dobře nabroušenou, aby to mě vjela jak po másle. A že mě pohladí po hlavičce jako vždycky a řekne, no to je ale hodná kočička. Jako bych to sama dávno nevěděla. Panča mi pak dá pusinku a řekne, Jolísku můj milej, já tě mám taaaak ráda. No a pojedeme domů.

Zdraví vás ještě pořád, ale už jen poslední večer housenková, Jolanka Půlocásková

17. února 2013

Tak a už mám úplně holej pupík, klidně mi říkejte JOLANKA HOLÝ BŘÍŠKO BEZHOUSENKOVÁ - PŮLOCÁSKOVÁ. V pátek mě panča vzala do náručí a řekla, neboj Jolí, dneska budeme hotový raz dva. Vůbec jsem nevěděla, co to znamená, ale pro jistotu jsem malinko mňoukla zpátky, aby panča věděla, že spolupracuju. A pak už se jelo za kamarádem.

V čekárně nikdo nebyl a tak nás kamarád hned zavolal dovnitř a představte si, byli tam s ním ještě dva další člověci. Asi se přiučovali, co a jak a zrovínka se trefili na mě, to jsem se cítila skoro jako nějaká VIP Jolanka. Kamarád řekl panče, ať si sedne a vezme si mě na klín, aby se mi mohl podívat pěkně zblízka na bříško a tak jsme si spolu sedly. Ten druhej člověk mě zatahal za nožičky, prej abych s nima neškubala. Takový intimnosti si teda mohl odpustit, když jsme se viděli teprve poprvý a tak jsem na něj sykla, že mi je radši zase hned pustil. Pak vzal kamarád nějaký divně zatočený šmikátka a začal bojovat s housenkou. Dívala jsem se, jak jí nožičky postupně odpadávají a najednou to bylo hotový, pupík byl bez housenky a kamarád mi ho pěkně hladil, možná si myslel, že tam ta housenka pořád ještě je.

Potom mě panča postavila na takovou desku, která vždycky ukáže číslo, aby se ukázalo, jestli jsem tlustá nebo hubená. Vážila jsem 3,10, nemlich stejně, jako před úpravou a tak byl kamarád spokojenej. Nakonec mi ještě zvedl kůžičku na zádíčkách a trošku mě pod ní píchl jehličkou, ale to mi ani trochu nevadilo. A tak moc se mi líbilo, jak mě potom dlouho na tom místečku hladil, aby mi to rozmasíroval, že jsem se vám tam dočista rozvrněla.

No a bylo hotovo. Panča byla moc spokojená, jak jsem to pěkně zvládla a že už to mám všechno odbytý a řekla mi, že jsem ta nejhodnější Jolanka Půlocásková na celým světě. Doma jsem dostala šunku a abych byla úplně odškodněná, tak i novou hračku - panča utrhla z nějaký krabice kus papíru a s tím jsem si vydržela hrát celý večer. Fakt není ta panča vůbec lakomá, že ne? Páník se ale taky předvedl, zase mě parádně povozil po celým bylě na zádech a na to jsem byla fakt moc pyšná.

Vaše parádně odhousenkovaná Jolanka Půlocásková

27. února 2013

Kamarádi, tak já se vám teda k něčemu přiznám, ale trochu se bojím, že se mnou pak už třeba nebudete kámošit. Mám totiž jednu zálibu, která panče moc nevoní, ale já si nemůžu pomoct. Ach jo.... tak teda: no prostě někdy se vykakám do tunelu. Ták, a je to venku. Sama nevím proč, ale přijde mi to tam zajímavější než v bedýnce. Panča to vždycky hned pozná, protože

a) v bedýnce nejsou moje roztomilý úhledný hovínka, ale jen ty velký Vendelínkovy hovňousy

b) v místnosti je smrádek, protože nejsou v tunelu zahrabaný

Tuhle mi už panča na tu moji zálibu řekla, že jsem UNĚ a že asi pomažu z domu. Ale ta by teda koukala, kdybych najednou byla doopravdicky odejitá. Ta by mě volala zpátky a nabízela by mi, ať se jdu klidně vykakat do tunelu. No, ale s mojí zálibou už je teďka šlus. Když jednou panča už poněkolikátý vysypávala hovínka z tunelu do bedýnky, tak pak vzala voňavej ubrousek, tunel pěkně umyla a dala ho pryč. Teď jsem bez tunelu, nemám se kde honit s Vendou a kakat musím jen nudně do bedýnky. Možná že když budu nějakou dobu hodná, tak mi panča tunel zase někdy vrátí.

Ale stejnak mě má furt ráda, to já moc dobře vím. Pořád mě chová jako kdybych byla nějaká chovná kočička a vůbec mě nechce pustit dolů. A taky mi pořád vymejšlí nějaký divný jména. Třeba že prej jsem Jolanka Půlocásková - ForestGumpová, protože pořád běhám. Z toho si můžu ulámat hlavu a ani za mák tomu nerozumím. A tak zase běhám, abych tý záhadě utekla. Nebo jindy jsem zase trhačka obecná. Máme totiž plno různých polštářků a já jim trhám fousky. Jeden polštářek vypadá jak kočičí hlavička, panča jí říká Bertík, protože tak nějak prej vypadal její obláčkovej kocourek. A ten Bertík je trochu chudák, jedno ouško má už úplně plešatý. Jenže mě to tak děsně baví, vzít si ho do paciček a vykousávat chloupky, že si prostě nemůžu pomoct. Taky otrhávám pančiny chlupatý srandovní bačkory, ty vypadají úplně jako dvě gorilky a už jsou taky trochu olysalý. Ale to je prej správně, protože gorilky si taky vytrhávají chloupky. Tak to vidíte, jaká jsem šikovná a jak to všechno vím. A jsem taky velká Jolanka - zvídanka. Jak panča něco dělá, tak jsem u ní celá přilepená a do všeho strkám čumáček, abych o nic nepřišla.  Ale panča je zvědavá taky a furt mě obrací na zádíčka a zkoumá mi moje bezhousenkový bříško. To mi už krásně zarůstá a mám na něm puntíkatej sameťáček. Housenka už je nadobro pryč a ani se pořádně nerozloučila. Neva, stejně jsem s ní moc nekamarádila.

Tak to jsem na sebe prozradila kdeco, ale možná, že se do příště trochu polepším, když s tím kakáním už jsem zlepšená. Vendelínek mě ale má rád i s chybama a já ho za to vždycky moc krásně očistím.

Vaše už skoro bezchybná Jolanka Půlocásková