2. prosince 2012

Dneska jsem měla moc hezkou a voňavou neděli. Panča mě ráno pochovala, tak jak to vždycky dělá, ale dneska mi ještě navíc řekla - je tady advent, Jolanko. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Kdo to je, ten advent? Nějakej novej kluk nebo co? Nikoho jsem neviděla, jen mýho Vendelínka a taky Fandu, protože panča něco chystala a on to hned poznal. Takže s Adventem jsem se nepotkala, ale neva, lepší bylo to, co panča dělala potom.

Na stůl v obýváku položila takovou kulatou věc a v ní byly čtyři svíčky. Měla jsem radost, že na mě myslí s novýma hračkama a hned jsem si je šla vyzkoušet. Pokácely se úplně lehce, ani jsem se nemusela moc snažit. Panča je sesbírala a řekla, tak tohle by nešlo a potom s páníkem dělali nějaký kouzlo, při kterým těm svíčkám kapaly slzičky a do nich pak panča svíčky posadila a už nešly tak lehce vykopnout. Když jsem se dosyta vynadívala na tuhle novou věc, tak už se zase dělo něco jinýho. Panča pustila v kuchyni nějakou muziku, kterou jsem ještě neslyšela a zpívala si něco jako Jak jsem krásné gorilátko, vprostřed bídy nebožátko.... a přitom si na stůl připravila nějakou hroudu. Ta hrouda se jí asi moc nezdála, protože přes ní pořád jezdila válečkem a zlobila se, že se jí hrouda na ten váleček přilepuje. Vyskočila jsem za hroudou nahoru a hned zase skočila dolů, protože na stole už byl Fanda. Ale když mi nic neřekl ani mě nevyhnal, tak jsem šla zase zpátky na stůl. Páni, tam to vonělo! Panča už měla z hroudy placku a Fanda jí do tý placky pořád strkal pacičky a ochutnával vzorky. To se mi moc líbilo a tak jsem to zkoušela taky. Panča si po chvilce přestala prozpěvovat a oba nás sundala dolů. Fanda se nedal a šel zase nahoru a já jsem se schovala na židli pod stolem a jen někdy jsem vykoukla nahoru. Dobře jsem udělala, protože Fanda za chvilku letěl za dveře a já jsem tam mohla s pančou zůstat.

A tak jsem viděla, jak panča tu placku vzorkovatěla na kolečka a srdíčka a taky kočičky a pak to celý dávala na plech a do trouby a mně z toho šla dočista hlava kolem. Takových novot, to se ani nedalo všechno pobrat a tak jsem si radši šla na chvilku lehnout za Vendelínkem do pelíšku. Panča s páníkem pak přišli za náma a panča zapálila jednu svíčku a ten plamínek se krásně hejbal, ale když jsem k němu přišla blízko, tak jsem ucítila horko a radši jsem šla pryč. Panča si libovala, že jsem hodná a že si docela určitě nespálím ocásek, když žádnej nemám. Páník mě potom vzal na klín a já jsem si moc dlouho hrála s jeho zipem u svetru a panča říkala, že něco tak roztomilýho jako jsem já snad ještě nikdy neviděla.

Tak takhle jsem si užila svůj první sváteční skorovánoční den a ani mi nevadí, že jsem se s Adventem nesetkala. Budu se těšit, že i ty ostatní sváteční dny budou stejně povedený.

Vaše předvánočně naladěná Jolanka Půlocásková

11. prosince 2012

Kamarádi, nevíte, jestli kytka může obživnout, když už je jednou chcíplá? Včera sebou takhle zase jedna švihla a zlomila se jí hlava za krčkem a panča mi řekla - teda Joluše jedna, mě z tebe jednou asi hrábne!! A pak se koukla na tu švihlou kytku a pronesla smutečním hlasem - no, tak ta už je teda asi chcíplá... Jenže místo aby jí dala do rakvičky a zakopala, tak ji zase postavila na nohu a přivázala ji ke zdi provázkem a teď prej bude čekat, jestli jí obživne. A já budu čekat s ní, protože mě to doopravdicky zajímá. Zkoušela jsem jí pomoct malým popleskáním, ale panča mě sundala z parapetu a děsně mě za to zlechtala.

No ale o tom jsem ani psát nechtěla. Spíš jsem chtěla vypsat všechny svoje jména a taky jsem se chtěla pochlubit, že jsem léčivá Jolanka. I když Fanda o mě teď všude vytrubuje, že jsem bacilonosička, protože má nemocný oko. To je toho, já ho měla nemocný taky a mastičkování jsem snášela moc hrdinně, né jako ti naši chlapi. A že jsem léčivá Jolanka, to mi řekla sama panča, takže to musí být pravda. Ležela jsem jí až úplně u hlavy, v tom důlku pod bradou a vrněla jsem první třídu. A panča mi řekla - Jolanko, ty seš úplná léčivka, bolela mě hlava a už je to pryč. Tak to vidíte. Taková já jsem. Pak mi ještě panča řekla, že jsem její malej Jolísek. A taky mi někdy říká Dotyková Jolanka. Protože když se mě dotkne, tak se okamžitě rozvrním a začnu si mnout pacičky a protahovat se do všech stran. Jako bych byla na klíček. Když se tak protahuju, tak už zase mám jiný jméno, panča mi říká Puntíkatá žížalka. Od předních paciček po zadní pacičky vypadám jako mooooc dlouhej provázek a panča mě lechtá po puntíkatým bříšku a já se u toho kroutím jak červík na háčku.

Taky mi někdy říká Barunko. To zase proto, že prej jí kdysi její babička četla knížku o nějaký chudý holčičce, co si hrála s dřevěným polínkem, protože neměla žádnou panenku a ta holčička se jmenovala Barunka. A já si prej taky vyhraju nejvíc s takovýma chudýma věcma. Máme doma hotovou kočičí hračkárnu, ale nic mě tak nebaví jako tyčka se šňůrkou od pyžama a na tý šňůrce je ještě přivázanej ústřižek z pytle od granulí. O to se s Vendelínkem klidně aj popereme, až je ze mě vidět jen prdýlková dírka pod velkou chlupatou hromadou. A druhá nejmilejší hračka je lístek z kytky, co jí panča říká dracena. Lítám s tím po celým baráčku a jsem z toho tak zdivočelá, až mi to panča musí sebrat, jinak bych prej ten barák asi zbořila.

Nemám vůbec ráda prázdnou mističku. Pořád v ní musím něco mít a když nemám, tak si k tý misce moc způsobně sednu a koukám se na panču tak dlouho, než jí to dojde. Proto mi taky někdy láskyplně říká Držtička Nenažraná. A teď naposled jsem dostala ještě další jméno. Jsem prej Vrtibobka. Chci totiž vrtět ocáskem jako každá kočička nebo kocourek, jenže jak víte, já žádnej ocásek nemám. Ale umím kroutit i tím malým bobíkem, co mi tam místo ocásku zbyl a to se panča může pominout a hýká blahem, že fakt snad neviděla nic srandovnějšího než je zrovínka moje vrtění bobíkem.

Tak takováhle jsem já. Jmen mám tolik, že si na ně budu muset zavíst zápisníček, abych je všechny nezapomněla. Ale nebojte se, pro vás stejně zůstanu už napořád dávno zavedená Jolanka Půlocásková

20. prosince 2012

Tak si představte, co se stalo. Panča si mě vzala na klín a veřejně se mi omluvila. Ale o tom napíšu až na konec, nejdřív musím vypsat, co všechno se mi od minule povedlo.

1) V kuchyni máme velkou kytku, takovou tu dracenu, co se moc pěkně chytá do paciček. Ta dracena už je tam hodně roků a panča měla radost, jak pěkně rostla do krásy. Měla tři dlouhý krky jako nějaká žirafa a na nich parádní zelený vlásky, který mi úplně učarovaly. Musela jsem si vylízt na stůl, abych na ně pěkně došáhla a pak jsem je tahala dolů a ohýbala jsem draceně hlavičku. Panča mě takhle párkrát nachytala a to mě pokaždý sundala dolů a řekla mi Jolanko, nepřej si mě! A tak jsem si ji nepřála, na tom nebylo nic těžkýho. Počkala jsem, až panča odešla pryč a pak jsem tu dracenu zase tlapičkovala. No a jednou se panča vrátila z práce a našla tu kytku jen s dvěma krkama. Třetí i s vláskama ležel dole na zemi, u něho jsme tak trochu překvapeně seděli já s Vendelínkem a nevěděli jsme, co si s tím ulomeným krkem počít. Panča byla prvně rozzlobená, ale pak se tomu musela smát. Řekla mi, že jsem Jolanice zahradnice a honem šla pro foťák, aby na to nadělení měla navždy památku.

2) Jsem náramně šikovná nejen zahradnice, ale i řemeslnice. Kam se na mě hrabou kluci. Panča mě načapala, jak si hraju s jednou myškou, ale ta myška nebyla úplně obyčejnská. Byla to myška vyšroubovaná z pérka, kde jsem s ní točila tak dlouho, až se úplně celá odpojila a mohla jsem ji z tý pružinky vysvobodit.

3) Taky jsem vynalézavá a umím si poradit v každý situaci. Jednou se panča dlouho nevracela a v záchůdku byl nepořádek. A to já tam nerada chodím, když není čisto. Proto jsem si bezvadně vypomohla. Položila jsem pytel s pískem na bůček a přitom se trochu písku vysypalo, ale to mi vůbec nevadilo. Zalezla jsem si do toho pytle a vyčurala jsem se tam. Panča šla potom uklízet záchod, narovnala ten pytel a chtěla do něj nasypat smetenej písek a nevěřila svým očím, když v pytli viděla velkou načuranou jolančí hroudu.

4) Určitě jsem se narodila kvůli kytkám. Už jsem několikrát psala o svých schopnostech a ta proměna tříkrčkový draceny v dvoukrčkovou mluví sama za sebe. Ale mám ještě spadeno na další kytku v kuchyni, ta mě k sobě přitahuje jak gourmetek v misce. A tak ji každý den obhospodařuju. Daří se mi to dobře, protože tahle stojí hned u okna a mám k ní snadnej přístup. Vůbec nechápu, proč jednou večer panča po příchodu do kuchyně tak zaječela, když viděla, jak jsem ten květináč s hlínou poupravila. Myslela jsem, že bude mít radost... Místo toho mi panča řekla, že mi asi brzo zmaluje moji roztomilou prdýlku.

5) Krásně dozařizuju obývák, to si i panča pochvaluje a říká, že to tam vypadá jako ve stáji. Všude kam se podívá, leží dracenový vlásky, protože mě prostě baví stahovat je z kytek dolů. Jenom nechápu, proč mi je potom pořád bere, sbírá je z podlahy a hází je do koše. To potom ta stáj nikdy nebude opravdovská přece...

6) Ráda chodím odpočívat na cvičící modrou mašinku, stejně na ní nikdo jinej nic nedělá. Zatínám do ní drápky a to je vlastně takovej můj podpis. Panča mě trochu hubuje, že z toho za chvilku polezou cáry, ale přece o to jde, ne? Ze sedačky už taky lezou a moc se mi to líbí. Nerozdrásanou sedačku má kdekdo, ale takovou umělecky rozdrápkovanou od Jolanky, to máme jenom my.

No tak vidíte, jaká jsem šikovná holka. Když se doma objeví něco novýho, tak to musím hnedka prozkoumat. Postavím se na zadní pacičky a divoce se rozhlížím na všechny strany a panča se mi směje, že vypadám jako surikata. A to si myslím, že je docela lichotný, ne? Jo a ještě jsem slíbila tu omluvu, co mi panča řekla. To mě tak pěkně pohladila po hlavičce a řekla: Musím se ti Jolanko omluvit, že jsem tě podcenila a myslela si, že budeš hodná kočička. To mě tak potěšilo, jak uznala svoji chybu. A teď už asi půjdu do pelíšku a budu si tam přemýšlet, co si mám přát od Ježíška. Panča mi totiž pošeptala do ouška - za pár dní jsou tady Vánoce, Jolanko.

Vaše natěšená Jolanka Půlocásková