2. listopadu 2012

Tak kamarádi, od včerejška už konečně jedeme z toho kopečka, jak slibovala panča. Čekala jsem teda, že mi přitom sjezdu bude vítr čechrat kožíšek a bude nějaký vzrůšo, ale nic takovýho se nestalo. Furt nás, jakože mě a Vendelínka, páník třikrát denně chytá za krčky, abysme se necukali a furt nás panča mučí takovou škaredou tubičkou s masťou, kterou nám strká do očiček. Tuhle se mi to už fakticky nelíbilo, protože se panča pořád nemohla trefit a tak jsem začala dělat ní ní ní, aby to vypadalo, že pláču. Ale panča řekla, nech toho, Joloušku, však to nic není a jak to říkala, tak mi honem mázla tu věc do očička a konečně mě propustila. Tak nevím, čím už na ni vyzrát, když ní ní ní nefunguje.

Vendelínek je statečnej. Klidně na panču cení zuby a vrčí jako nějaká dravá šelma, ale přitom se nepere, asi ví, že když sebou nebude škubat, tak to půjde rychlejc. Fakt ho obdivuju, jakej je chytrej. A očička už má taky krásný, takže nemůžu odolat a zase se s ním jen tak z legrace peru. Ale když nás takhle panča vidí, tak říká, Jolouši jeden, já ti ty drápiska budu muset ostříhat. Ale myslím, že jí to nedovolím a tak se ani nebojím.

A víte, co je novýho? Pelíšek. Včera panča koupila moc hezkej, jen pro mě a pro Vendu. Říkala si, že se do něj spolu krásně poskládáme a budeme se tam mazlíkovat líp, než na tom zeleným polštářku. Jenže on nás ten pelíšek tak rozdováděl, že jsme o něj hnedka svedli parádní boj. Jestli se ptáte, kdo vyhrál, tak vám to nepovím, protože vychloubat se prej nemá. Večer jsme už byli z toho boje trochu unavení, tak jsme se nakonec do pelíšku přece jen spolu krásně naskládali. Vendelínek mě moc příjemně zahříval svým kožíškem a panča měla radost, že bude mít plno Jolankovo - Vendelínkových obrázků. TADY se na ně můžete podívat. Chtěla, aby z toho měl radost i páník, tak ho potichu zavolala, ale nás to i tak probudilo a bylo po siestě.

No a dneska prej má panča další pelíškový překvápko, je nemlich takový, jako včera, akorát červený. Že prej včerejší pelíšek bude pro Vendelínka a ten dnešní holčičí pro mě. A to je zatím všechno. Do pondělka snad už to masťování nějak vydržíme a jestli se zase někde nevyvrbí něco jinýho, tak budeme dočista fit. Ale to víte, jedna nikdy neví, kdy se panča zase rozhodne vyjet na výlet.

Vaše skoro už uzdravená Jolanka Půlocásková

9. listopadu 2012

Dneska vám píše už úplně jiná Jolanka než minule. Minule jsem byla celá u očiček umaštěná, zavřená dole ve vězení s Vendelínkem a tajně jsem počítala, kolikrát mě ještě panča chytne s tou mastičkou, než bude úplnej konec. No a ten konec přišel v pondělí večer a v úterý, když panča dorazila z práce, tak otevřela dveře, za kterýma byly vidět dvě siluety - jedna malá a druhá velká a chlupatá. Určitě je těžký poznat, komu která patří, ale panča to vždycky uhodne a tak když tam šla předtím a nechtěla, abysme zdrhli, tak musela pootevřít jen malinko a zavolat buďto Jolanko (nebo Venoušku, to podle tý uhádnutý siluety), mazej zpátky, šup šup. A nám nezbylo nic jinýho, než zašupnout.

Ale teď to bylo úplně jinak. Panča přišla, otevřela dveře dokořán a zavolala - JOLÍ, VENDO... a víc už ani nemusela, protože jí pod nohama prolítla malá koulička, to jako já a než panča mrkla, už jsem byla nahoře. Myslím, že takhle rychle jsem ty schody ještě nikdy nevyběhla a je moc škoda, že mi panča nestopovala čas, protože jsem klidně mohla trhnout světový rekord. Venda vsadil na rozvážný příchod a tak prvně prozkoumal všechny stopy dole na chodbě, než vyběhl za mnou.

Nahoře nad schodama ležel velmi žoviálně, rozvalenej na taburetce, pan Fanda. Ani nevím, proč mu říkám PAN FANDA, ale tak nějak mi to k němu sedí. Když jsem k němu tak rychle vyběhla, tak ani nehnul fouskem a já, jak jsem byla v tý radostný náladě, jsem mu hned začerstva dala pusu rovnou na čumáček. Bylo vidět, že to s ním trochu zamávalo a myslím, že hned v duchu uvažoval, co na to řekne jeho Waldinka, až se to dozví. Potom utekl na okno a já se šla věnovat dalším klučičím kouskům v rodině.

Po Fandovi přišel na řadu Frodík, tomu jsem taky chtěla dát pusinku, ale on na poslední chvíli ucukl a šel si tu situaci promyslet pod postel. Kubík za mnou pořád chodil jak nějakej agent a dělal důležitýho, ale když jsem se k němu otočila, tak vzal kramle, hrdina jeden. Teď už jsem si ho ale přece jen trochu ochočila a včera jsem si ho dokonce chtěla i pěkně očistit jako Venouška, ale ještě se nedal.

Od minula mi taky přibyl nový červený pelíšek. Jsem moc ráda, že panča není lakomá a když ho slíbila, tak ho taky dodala. Někdy v něm ležím já, někdy Venda, někdy oba dva a někdy ani jeden. Ale neva, hlavně, že ho máme. Panča nafotila plno obrázků, TADY jsou. Řeknu vám, že teď je ten život fakticky bezvadnej, když očička už neslzí a Jolanka není uvězněná.

Vaše úplně v celým baráčku svobodná Jolanka Půlocásková

14. listopadu 2012

Včera jsem měla srandovní den. Prvně to teda tak nevypadalo, protože mě Fanda okradl, ale nakonec jsem si užila plno zábavy.

Panča mi udělala radost, že šla čistit kočičí telku, který se nevím proč říká akvárko. U toho prej vždycky nejvíc pomáhá Kubík a teď jsem nabídla svoje služby i já. Moc se mi líbilo, jak ta telka odčurávala vodu z hadičky do kýble a jak s vodou vypadávaly i nějaký lupínky. Potom panča vytáhla z tašky nějaký rostlinky. Chtěla jsem si je pořádně prohlídnout, ale panča z nich hned sundala takový papírky a dala mi je, abych si prej hrála s nima a dala pokoj. Tak jsem si s nima vesele odběhla a po chvilce panča uviděla Fandu, jak důležitě odchází s MÝMA papírkama v puse do svojí schovky. Drzej kluk jeden!

Ale já jsem si naštěstí hned poradila a našla si novou zábavu, ještě že je páník nepořádnej. Už dlouho totiž má v koutě za lednicí pohozený takový divný věci, co se dávají na kolena, aby nebolely, když se na těch kolenou musí klečet. Vůbec nevím, co páník provedl, že musel klečet na kolenou, ale moc se mi ty věci hodily a tak jsem se do nich pustila drápkama i zoubkama. To jste měli vidět, jak to okolo mě za chvilku vypadalo. Panča mě přišla zkontrolovat, protože jí bylo divný, že nikde nejsem a uviděla moc a moc černých kuliček po celým obýváku. V těch chráničích byly vykousaný hluboký krátery a já jsem na nich ještě furt pracovala, jako kdybych za to byla placená. Panča mě zvedla i s tou černou věcí a řekla mi - tak se mi zdá, Jolouši, že z tebe roste pěknej lumpík, co? Ale smála se a tak jsem věděla, že není žádný zle.

Večer zábava pokračovala. Šla jsem do pokoje k druhý panče, která sbírá panenky. Shání je po celým světě, jsou to prej drahý sběratelský kousky a panča si je chrání jako svoje největší poklady. A já jsem při svých cestách policema jednu takovou shodila a představte si, tý holce spadlý se ulomily prsty. Panča se moc zlobila a řekla mi, že mě vyhodí na ulici, smrada jednoho. Ještě že to slyšela moje první panča a ta mě zachránila. Tamtý panče řekla, to je toho a mě vzala do náruče a řekla mi, neboj Jolí, já tě nedám. A zase se u toho smála. Proto si myslím, že to byla velká legrace a vůbec jsem se už vyhození na ulici nebála. Dneska si bude páník hrát na doktora a zkusí ty upadlý prsty zase přilepit zpátky. Taky se ale smál a ptal se druhý panči, jestli je schovala do zmrzlýho pytlíku. Tak takhle pěkně jsem si včera užila nečekanou zábavu.

Vaše Jolanka Půlocásková

21. listopadu 2012

Jolančin seznam důvodů, proč mě má panča moc ráda:

1) Zvládla jsem už za malinka velkou bolest s ocáskem

2) Byla jsem tak statečná, když mi ho fikali, že se do mě zamiloval i bílopláštík

3) Vůbec jsem se nebála kluků a hned jsem se zakoukala do Vendelínka

4) Jsem rozená pečovatelka a musím pořád někoho opečovávat, aj pančinu ruku třeba

5) Vyhraju si úplně se vším, stačí mi i ustřihnutej provázek ze svetru

6) Umím si hrát celý večer a panča se nemusí koukat do telky

7) Bobík na prdýlce už mám přerostlej chloupkama a tak to vypadá, že mám místo ocásku štětku na nádobí

8) Nechávám se ráda chovat a předu při tom jako ten nejhlasitější kolovrátek

9) Nikdy se na panču nezlobím, i když mi třeba šlápne na pacičku nebo mi leze do očička

10) Pořád se usmívám, i když spinkám

Tak tohle jsem si sestavila a dám panče na podpis. Vaše skromná Jolanka Půlocásková

26. listopadu 2012

DVĚ VERZE JEDNOHO KRIMINÁLNÍHO PŘÍPADU

VERZE Č. 1 - PANČA:

Kolikrát jsem už Jolance říkala, ať mi nechá kytky na pokoji a přestane třást korunama. Ale ne, ona si pořád vede svou a kytky, který neponičil ani Fanda nebo někdo z jeho chlupatých kamarádů, spolehlivě ničí malej Jolouš. Je to neposlucha a hřeší na to, že ji přes ten její bezocáskovej bobík na zadečku nikdy nikdo neplácne. Její vášní jsou velký kytky s kmínkem, do kterých se může plnou parou opřít. A tak se do jedný z nich opřela a ta její (pořád ještě muší) váhu nevydržela a skácela se k zemi. Musím se přiznat, že zatímco na Fandu by padlo krupobití ošklivých slovíček, mrně to odskákalo pouze povzdechem NO JOLOUŠI!!!!

VERZE Č. 2 - JOLANKA:

Předně si myslím, že nic neničím, ale upravuju. Mám totiž vyloženě zahradnický vlohy. Hodně často vysedávám na okně, kde jsou poskládaný kytičky a zkouším se vtisknout mezi ně a dát jim něco ze sebe. Někdy mě panča ani nemůže objevit, jak krásně jsem zamaskovaná. A právě na jednom okně je taky moje oblíbená veliká kytka, říkám jí strom, protože už jsem na ni jednou lezla. Sice to není velkej strom, ale udržel mě a to je hlavní. Když to viděla panča, tak mi řekla - Jolanko, nech tu kytku nebo uvidíš. No a já jsem si vybrala to UVIDÍŠ a tak jsem kytku nenechala. A pak jsme viděly obě - já i panča. Ale přece mi dala na vybranou, né? Takže nevím, proč se pak divila. (Ale řeknu vám, to byla řacha, když to spadlo, že jsem zalítla o dva pokoje dál...)

Vaše šikovná zahradnice Jolanka Půlocásková