2. října 2009

Tak já jsem sice ještě malinkej, ale drápkama už trochu škrábat umím a tak vám sem něco naškrábu. V noci jsem spal jako černý andílek nalepený u pančiný hlavy a pokaždý, když se posunula, tak jsem se posunul s ní, chtěl jsem mít jistotu, že mi nikam neuteče. A dneska ráno jsem si užil legraci, pověsil jsem se panče drápkama na holý nohy, normálka po ní takhle pořád šplhám, někdy mi kvůli tomu říká datel, takže fakt nevím, proč teď ráno tak zaječela. Pravda je, že se mi to pak už moc nelíbilo a nemohl jsem se rychle odháknout a panča pak měla na noze takovou červenou čárku, musela si jí otřít a přitom mi říkala, že si sbalím ranec a půjdu zpátky do háje zelenýho. To teda určitě, sotva jsem přišel a už by mě zase někam poslali. Kdepak, mně se tady líbí. Musím teď hlavně vymyslet, jak se zkamarádit s ostatníma. Ženský jsou v pohodě a vzaly mě mezi sebe tak nějak mateřsky, ale kluci přede mnou pořád utíkají pod postel, jako kdybych byl nějaký strašidlo. Asi dělám něco špatně. Jinak teda pšt, neměl bych se takhle chlubit, ale řeknu vám, že nikoho z rodiny nechovají tak často jako mě a asi jsem docela oblíbenej nebo tak nějak něco. Ale to jasný, jak by takovej černej kominíček s bílým flíčkem mohl být neoblíbenej…

Tak se mějte pěkně. Kubík

30. října 2009

No nazdárek, tak se vám už zase hlásím. Lidi, mně se vám v tom novým domově tak líbí. To byste nevěřili, jak jsem tam důležitej. Když se jen na chvilku schovám, tak už všichni lítají po celým baráku a volají Kubííííííí. To je jasný, vadí jim, že mě nemůžou chovat. Takže já pak za chvilku vylezu, udělám děsně prohnutej a úplně pravej kočičí hřbet a jdu se jim otřít o nohy, aby věděli, že už jsem zase tady. S klukama jsem už jedna packa a včera jsem měl s Fandou dobrodrůžo. Byli jsme spolu na balkoně a pozorovali takovýho něco divnýho. Fanda pak říkal, že to byl motýl. On to ví, protože ví všechno. A tak jsme se na něj dívali a jak jsem se k němu celej přibližoval, tak jsem už najednou vůbec nebyl na tom našem šplhadle, ale normálka jsem visel na mříži, až to vypadalo, jako bych chodil ve vzduchu. Prej jsem vypadal jako nějakej spajdrmén, nevíte, co to je? Panča honem letěla pro foťák, aby na mě měla památku, kdybych třeba spadl. No ale to bych stejně spadl jen na balkon a tam by mě přece zase našla. Jo, motýl pak odletěl a tak aby nám to s Fandou nebylo líto, trochu jsme se pohonili. Jednou já jeho, pak zase on mě. Jsme už totiž spolu kamarádi, víte? Chceme přibrat do party i Frodíka, ale ten kolohnát se mě furt a furt bojí nebo co.

Tak zatím, mňaaau Kubík

9. června 2010

Ahoj kamarádi, tak si představte, že jsem dneska v noci chytil lítající myš. Přiletěla k nám na balkon a já jsem si jí tak trochu půjčil, abysme si spolu pohráli, ale jí se to ňák moc nelíbilo. Pomáhal mi s tím taky Fanda, ale on se jí trochu bál, já teda vůbec ne, protože jsem hrdina. Panča se pak vzbudila, protože jsem si s tou myší hrál u ní na posteli a páník mi to sebral. Ach jo, kdoví, jestli takovouhle hračku ještě někdy uvidím. Vůbec ale nechápu, proč mi dneska panča pořád říká ty můj malej netopýrku. No hlavně že se na mě nezlobí, ale to ani nejde, já jsem totiž doma děsně oblíbenej.

Tak ahoj a mějte se. Váš Kubík

13. září 2010

Ahoj kámošové (tohle slovo mě naučil Fanda, on toho hodně zná), tak prej rostu jako z vody. A to je mi divný, když vodu zase tak moc nepiju. Jo, kdyby řekli, že rostu jako z granulek, tak to jó, tomu bych rozuměl. Já totiž prej žeru jako nezavřenej. Včera jsme si s Fandou parádně pohráli. Máme totiž doma děravou sedačku, teda ona předtím děravá nebyla, ale trochu jsme tomu s Fandou pomohli a teď už děravá je. Není to vidět, protože to je vzadu, ale my o tom dobře víme. No a teď si představte, že si do tý velký díry Fanda zalezl, no já jsem z toho byl úplně paf, protože takovou schovku jsem ještě nikdy neviděl. Koukal jsem na to s pusou dokořán a už se děsně těším, až si to taky vyzkouším. Prostě ten Fanouš furt něco takovýho vymejšlí a já jsem z něj celej vedle.

Ale včera se mi taky něco povedlo. Páník hodil v koupelně na zem pyžamový kalhoty a já jsem si do nich zalezl. Vlezl jsem do nohavice a chvilku jsem nevěděl, kde je východ. Panča to viděla a honem běžela pro cvakací věc, že mě vyfotí, protože jsem prej vypadal jako tlustej kostkovanej had. Ale než si tu krabku přinesla, tak už jsem byl skoro venku.

Zdraví vás Kubík

29. září 2010

Tak jsem měl svůj velkej den. Ani jsem nevěděl, že je ten den nějakej jinej, ale panča mě pořád hladila a říkala mi Kubínku malej a mluvila na mě jako na nějaký mimino, i když už jsem přece docela vyrostlej, ne? No a pak vytáhla konzervičku a prdla ji na talířek a do ní dala takovou voňavou tyčinku a ještě to nazdobila bonbonkama a to celý bylo jenom pro mě, vůbec nikoho dalšího k tomu nepozvala, no tomu říkám terno! A to všechno proto, že jsem měl svoje první nalezeniny. Prej takový slovo ani není a tak nevím, jak jsem to mohl mít, ale prostě před rokem jsem byl nalezenej, tak slavím nalezky a ne narozky. Jsem moc rád, že mě někdo našel, protože jinak bych teď určitě nebaštil dortík a nehonil se s Fandou a neskákal na záda Frodíkovi, nečistila by mě Mášenka a neignorovala by mě Emička a už vůbec bych se nemohl pořád a pořád plazit po panče a dívat se z jejího krku, jak vaří a nic mi z toho nechce dát, ale jak mi to nakonec stejně dá.... no prostě tolik věcí bych vůbec nepoznal a to by byla škoda. Jsem tady doma moc rád, fakticky.

Zdraví vás celej rozeslavenej Kubík P.S.